16.10.17

Bořivoj Brdička: Ambasadoři komerčních produktů ve školství

Informace o případu americké učitelky, která podniká, a to v zájmu vlastního osobního růstu a zlepšení podmínek výuky ve své třídě. Článek je doplněn našimi domácími souvislostmi.


Značný rozruch nejen na americkém kontinentě udělal nedávný článek v New York Times o technicky vyspělé a oceňované učitelce 1. stupně z Mapletonu v Severní Dakotě Kayle Delzer [1]. Kayla je prototypem moderního digitálního občana, který se snaží maximálně ovlivnit své virtuální okolí (osobní vzdělávací prostředí) a v duchu jedné ze základních kompetencí (smysl pro iniciativu a podnikavost) se snaží uplatnit nejen jako vynikající učitelka, ale též jako konzultantka, autorka, lektorka nebo jako přednášející, zvaná na významné konference či do televize. Dělá dojem schopné manažerky, která pro podporu své činnosti dokáže zajistit dostatečné finanční zdroje. Na to, jak je mladá, jsou její výsledky skutečně pozoruhodné.

Kayla má vlastní web Top Dog Teaching (miluje psy), ale publikuje též na Edsurge, Edutopia i jinde. Jejím oblíbeným prostředím jsou sociální sítě, setkáte se s ní na Twitteru, Instagramu, Pinterestu. S žáky používá sociální sítě běžně každý den a vede je k blogování. Více se můžete dozvědět například z její následující TED přednášky.

Reimagining Classrooms: Teachers as Learners and Students as Leaders | Kayla Delzer | TEDxFargo



Problém, který otevírají New York Times, souvisí s tím, že se z Kayly pozvolna stává možná až příliš velká obchodnice. Top Dog Teaching buduje jako značku, pod níž prodává nejen své služby v roli lektorky či přednášející, ale provozuje též e-shop, kde si můžete koupit trička a čepice s jejím logem. Je zřejmé, že takové tričko prostě musí mít každý žák její třídy. Na konferencích vystupuje v šatech propagujících určitého výrobce (podobně jako to známe u sportovců) [2]. Její materiály do výuky si můžete koupit na portálu Teachers Pay Teachers.

Kayla ale vydělává i jinak. Působí jako tzv. ambasador různých počítačových firem a testováním jejich nových produktů ve své výuce získává všelijaké výhody – např. Amazon Education „Teacher Innovator“, GoEnnounce „Digital Image Champion“, ambasador GoNoodle, PBS LearningMedia „Lead Digital Innovator“, ambasador Seesaw. A tady se vynořuje dilema, které možná musí řešit i někteří naši učitelé. Je to legální? Je to správné?

To jsou otázky, které vyvolaly polemiku. Názory jsou různé. Po právní stránce je vše poměrně jasné. Učitelé veřejných škol jsou státní zaměstnanci a jako takoví se musí vyvarovat situací, které lze klasifikovat jako konflikt zájmů. Může-li učitel ovlivňovat, jaké zařízení software či služby budou žáci používat, dostává se do podobné situace jako lékař, který předepisuje konkrétní lék. Výrobci se samozřejmě všemožně snaží, aby se jejich produkt na trhu uplatnil.

Řeknete si možná, že na úrovni pouhého občerstvení na akci propagující určitou firmu (u nás např. akce Google Education Group) o nic nejde. Nebo že sponzorovaná účast na zajímavé konferenci, kde se předvádějí aplikace pouze jedné platformy (např. Apple Učitelský summit), vás neovlivní. Či že bezplatný a velmi kvalitní kurz hrazený firmou (u nás např. Letní škola moderních učitelů v režii Microsoftu) přispěje pouze k vašemu odbornému růstu. Při splnění jasně definovaných podmínek je snad možné podobný nepřímý způsob podpory komerčních produktů tolerovat. Kayla však jde mnohem dále. Její aktivity jsou typickým důsledkem současné politiky počítačové lobby ze Silicon Valley (podle lokality největšího výskytu těchto firem).

Školství je zjevně podfinancováno, a tak mu nezbývá než hrát roli chudého příbuzného, který potřebuje podporu od sektorů vytvářejících zisk. Dle mínění některých sponzorů by na oplátku mělo dělat to, co se po něm žádá. Takový přístup je ale nepřijatelný. Z toho vyplývá, že sponzorství, má-li být legální, musí být realizováno podle jasných pravidel. Tou hlavní podmínkou je transparentnost. Příkladem transparentní formy je třeba americký crowdsourcingový portál DonorsChoose.org, kde učitelé veřejně žádají o finanční podporu projektů, které chtějí s žáky dělat, ale rozpočet jejich školy to neumožňuje (viz Jak podpořit inovace ve vzdělávání?).

Do diskuze nad tématem se zapojilo hned několik nám známých odborníků. Larry Cuban označuje tyto učitele za podnikavé a konstatuje, že problematiku komercionalizace řeší americké školství již desítky let. Boj je veden mezi dvěma odlišnými přístupy – „je vyšším cílem uspokojování soukromých zájmů podnikatelů, nebo veřejné blaho?“ [3] Oba přístupy byly dosud víceméně v rovnováze. Zdá se ale, že technologie stav vychylují k tomu prvnímu.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat