13.10.17

Alice Kourkzi: Narozen v Praze, přesto OMJ

S nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka se potýkají i děti narozené v České republice a s českým státním občanstvím. Příkladem je devítiletý Michal z pražské základní školy. První signály o potřebě podpůrných opatření by měly vyjít na prvním stupni od třídního učitele, na druhém pak především od učitele českého jazyka. Pracovat na odstranění jazykového znevýhodnění je třeba co nejdříve po nástupu do školy. Prvním krokem je Plán pedagogické podpory (PLPP).


V českých školách přibývá dětí, které se narodily v zahraničí, a čeština není jejich rodným jazykem. S nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka se mohou paradoxně potýkat i děti narozené v České republice a s českým státním občanstvím. Jedná se často o děti cizinců,  kteří s rodiči komunikují jiným jazykem, a jejich kontakt s češtinou se omezuje pouze na školu.

Jako příklad dítěte s odlišným mateřským jazykem můžeme uvést devítiletého Michala z  pražské základní školy. Podle záznamů v matrice se Michal narodil v Praze a má české státní občanství. Rodiče pochází z Ukrajiny. Do školy nastoupil v 5 letech do přípravné třídy a v současnosti navštěvuje 3. třídu základní školy. Od třetí třídy se jeho prospěch začal prudce zhoršovat, největší problémy má s českým jazykem, kde dostal na vysvědčení čtyřku, problémy má i v ostatních předmětech, z pěti dostal trojku. Nikdy na něj nebylo pohlíženo jako na žáka s OMJ a nedostaly se mu žádné úlevy nebo podpory s odvoláním na to, že se nejedná o žáka-cizince.

Z podrobnějšího pohovoru s matkou vyplývá, že Michal se sice narodil v Praze, ale rok a půl po narození ho matka odeslala na Ukrajinu, kde ho několik let vychovávala babička. Matka se rozvedla a v současné době sama vychovává dvě děti. Na děti mluví pouze ukrajinsky. Její znalost češtiny je na komunikativní úrovni, mluví hovorově s mnoha chybami. Sama přiznává, že často úkolům, které syn dostává ve škole, nerozumí a není mu s nimi schopna pomoci. Navíc, jak z rozhovoru vyplývá, matka pracuje často dlouho do noci a někdy i celý víkend.

Michal sám hovoří velmi dobře česky, ale na první pohled je jasné, že se nejedná o jeho rodný jazyk. Špatně rozlišuje mezi hovorovým a spisovným standardem, často do vět vkládá ukrajinská slova s podobným významem, sám přiznává, že některým slovům v češtině nerozumí. Velmi špatně nese, že se mu ve škole nedaří, a odráží se to i ve zhoršujícím se vztahu s třídním kolektivem. Při nahlédnutí do sešitů je jasné, že pro Michala je náročné rozlišování délky samohlásek, tvrdých a měkkých souhlásek. Z písemného projevu je patrné, že mu činí problémy čárky nad samohláskami, gramatika pravopisu i/y a spisovná podoba jazyka obecně. Nemá dostatečně rozšířený jazykový kód, který by mu umožnil uspět ve škole. Volný čas tráví ve skautu či po škole na školním dvoře. Kamarády mimo školu nemá žádné. Pokud není v ČR babička na návštěvě, musí se starat o svoji čtyřletou sestru – vyzvedávat ze školky, vařit, hlídat.

První krok – PLPP

První signály o potřebě podpůrných opatření by měly vyjít na prvním stupni od třídního učitele, na druhém pak především od učitele českého jazyka, kde se problémy pravděpodobně nejvíce projeví. Nedokonalá znalost akademického jazyka se projeví jako handicap nejen v českém jazyce, ale později potažmo i v dalších předmětech.

Vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a žáky nadanými upravuje novelizovaný školský zákon (zákon č. 82/2015 Sb.) a vyhláška č. 27/2016 Sb. Do této oblasti patří také děti s odlišným mateřským jazykem. V zákoně je obsaženo pět stupňů podpůrných opatření. Podpůrná opatření prvního stupně uplatňuje škola bez doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ).
V případě Michala by bylo ideální začít s 1. stupněm podpůrných opatření iniciovaných třídní učitelkou. Toto opatření se týká dětí s pokročilou úrovní češtiny, kteří potřebují podporu především v jazykovém rozvoji v rámci jednotlivých předmětů a oborů. Podpůrná opatření prvního stupně slouží ke kompenzaci mírných obtíží ve vzdělávání žáka, u nichž je možné prostřednictvím mírných úprav v režimu školní výuky a domácí přípravy dosáhnout zlepšení. (zdroj: inkluzivniskola.cz).
Třídní učitelka by ve spolupráci s výchovnou poradkyní a zbývajícími dvěma učiteli, kteří třídu učí, měla sestavit Plán pedagogické podpory (PLPP).

V plánu pedagogické podpory nejprve popíše výchozí situaci a problémy, se kterými se žák potýká, a určí cíle Plánu pedagogické podpory. Stěžejní částí je pak určení podpůrných opatření ve škole ve smyslu metod a organizace výuky, hodnocení žáka a pomůcek. Nedílnou součástí je též úprava v rámci domácí přípravy.

Cílem plánu v případě Michala by mohlo být, aby se naučil gramaticky správně a spisovně vyjadřovat česky, aby si rozšířil rejstřík slovní zásoby především se zaměřením na odbornou terminologii používanou v jednotlivých vzdělávacích oborech.

Michalovi by mělo být umožněno, aby mohl během výuky používat česko-ukrajinský slovník a slovník spisovného jazyka českého. Česká slovíčka, kterým nerozumí, by si mohl zapisovat do notýsku a následně by mu učitelka vysvětlila smysl, případně by dostával pracovní listy se slovní zásobou. Ideální by bylo, aby mu byly z disponibilních hodin vyčleněny 2 hodiny na předučování, kde se bude jazykově připravovat na předměty, které ho v následujícím týdnu čekají.

Michal by měl být v jednotlivých předmětech hodnocen s přihlédnutím na to, že jeho výkon je negativně ovlivněn horší znalostí českého jazyka. Především v hodinách českého jazyka nelze spoléhat na to, že Michal češtinu vnímá intuitivně. Při písemných slohových cvičeních by se měla uplatňovat tolerance v jazykových nepřesnostech. Učitelé by měli používat způsoby hodnocení, které Michala nebudou znevýhodňovat – například testy s výběrem odpovědí. Pracovní listy by si mohl ukládat do portfolia. Obecně lze říci, že by bylo dobré Michala po jazykové stránce hodnotit ve vztahu k jeho pokrokům, nikoli ve srovnání se třídou. Učitelka by mohla stimulovat rozvoj jazyka tím, že mu vybere knihu, ze které každý den přečte několik stran a vyhledá si alespoň pět slovíček, kterým nerozumí, a zapíše si je do notýsku a následně matka potvrdí splnění úkolu do čtenářské karty.

Podpora a prevence

Michala je třeba podporovat v mimoškolních aktivitách a zapojení se do aktivit třídy. Bylo by vhodné Michalovi umožnit, aby v rámci předmětů, kde je to možné, mohl prezentovat znalosti o vlasti svých rodičů její historii, kultuře, jazyce nebo gastronomii.

S Plánem pedagogické podpory musí být seznámeni všichni učitelé ve třídě a následně na setkání s matkou, třídní učitelka ve spolupráci s výchovnou poradkyní vysvětlí způsob práce ve škole a doma. Matka stvrdí svým podpisem, že PLPP bere na vědomí. Po třech měsících se plán vyhodnotí, a pokud se opatření ukáží jako účinná, bude se v jejich naplňování pokračovat. Pokud opatření nebudou dostatečná, požádá škola se souhlasem rodiče o vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Pouze na základě vyšetření a zprávy z PPP lze přistoupit k poskytování podpůrných opatření 2. a vyššího stupně.

Vzhledem k tomu, že vztahy ve třídě jsou napjaté a děti nevnímají pozitivně Michalovu odlišnost, bylo by též vhodné zapojit školního metodika prevence, provést sociometrické šetření a pracovat na zlepšení klimatu třídy. Vzhledem k tomu, že matka není dostatečně jazykově vybavena, aby byla Michalova schopna pomoci při plnění domácích úkolů, je možné se obrátit na neziskové organizace, které mu mohou pomoci s domácí přípravou.

Škála žáků s odlišným mateřským jazykem je v českých školách velmi různorodá. Vstupují v různém věku na různé stupně škol, mají velmi odlišné jazykové vybavení a navíc se jejich jazykový handicap často snoubí s jiným typem znevýhodnění, například i sociálním. Začít pracovat na odstranění jazykového znevýhodnění je třeba co nejdříve po nástupu do školy.

Převzato z RVP.cz

KOURKZI, Alice. Narozen v Praze, přesto OMJ. Metodický portál: Články [online]. 12. 10. 2017, [cit. 2017-10-12]. Dostupný z WWW: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/21551/NAROZEN-V-PRAZE-PRESTO-OMJ.html. ISSN 1802-4785.

Žádné komentáře:

Okomentovat