12.9.17

Radka Kvačková: Čeština se učí jak před sto lety

Co je ve škole špatně, už se ví, ale namísto rychlé nápravy se o věcech, které jsou zřejmé, jen bádá. Sledujeme to každý den: Vývoj se zrychluje, modernizace zasahuje do všech sfér, věda a technika postupují vpřed dokonce mílovými kroky. Možná je na čase se zeptat: Týká se to taky způsobu vzdělávání? Modernizuje se i výuka?

Z článku v Lidových novinách vybíráme:

To není povzbudivé zjištění. Přitom je tu víc problémů než ty větné rozbory. Stanislav Štěpáník je například přesvědčen, že učit děti všechna vyjmenovaná slova během třetí třídy je nesmysl, nemluvě o tom, že se ve cvičeních používají i slova, která žákům nic neříkají (kdo ví, co je vydrovka nebo slynout?). „Proč ta vyjmenovaná slova nerozložíme do delší doby a proč jsme tak posedlí stálým doplňováním správného i/y, když přece správný pravopis se učí psaním celých slov?“ ptá se. Podle něj děti na základní škole zbytečně odrazuje i povinné čtení Babičky a dalších pokladů české literatury s tou spoustou archaických výrazů.

Nemá ovšem smysl vypočítávat jenom to, co je špatně. Je třeba hledat alternativy. Zejména alternativy pro děti, které klikají, místo aby otevřely knížku. Jak je přimět ke čtení jinak než příkazem?

Sám Štěpáník, který strávil nějaký čas i na zahraničních univerzitách, kupodivu není tou otázkou zaskočen: „Takový způsob existuje,“míní. „O knížkách je třeba si s žáky vyprávět. Vyprávět nejen od tabule, ale i z lavic, a to tak, aby si i notorický klikač řekl – to bych si možná mohl taky přečíst.“ A i kdyby si to neřekl, i to vyprávění ho někam posune.

4 komentáře:

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Ono se dá číst i klikajíce. Když ale novinář myslí jak před sto lety...

Josef Soukal řekl(a)...

Chtěl jsem napsat zhruba totéž.

Nicka Pytlik řekl(a)...

O knížkách je třeba si s žáky vyprávět.

Helemese! Tento výdobytek moderní pedagogiky vnímají pytlici spíš jako návrat k marietereziánským kořenům. A když, tak s žáky je třeba si povídat. Vyprávějí se příběhy nebo pohádky na dobrou noc.
Kdo z moderních rodičů dnes vypráví svým dětem třeba příběhy ze svého dětství?
Pytlici mají výnosem evropské komise pro vzělávání zakázáno povídat si s žáky o čemkoli, co se explicitně netýká oblasti informačních a komunikačních technologií. A přitom třeba taková pohádka o novináři, který k ještě většímu rozumu přišel, bude časem a jistě i právem patřit do zlatého fondu mediální slovesnosti.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Vnučka za bábu, bába za dědka, dědek za řepu, táhnou, popotahují, vytáhnout nemohou. I zavolali Kvačkovou, Kvačková Štěpáníka, až řepu i s češtinou ze země vytáhli.

Okomentovat