6.9.17

Petr Honzejk: Stávka? Učitelům se nelze divit

Hrozba stávkou je extrémní krok. Ale extrémní je i situace, kdy jsou čeští učitelé příjmově na chvostu zemí OECD. Požadované zvýšení platů o patnáct procent je naprosté minimum. Je ostudné, že v zemi, která se tak ráda pyšní odkazem Komenského, si musí učitelé vynucovat nebalkánské platy hrozbou stávky.

Z komentáře v iHNed.cz vybíráme:

Zdá se sice, že po pětadvaceti letech, kdy se poměr platů vysokoškolsky vzdělaných učitelů k průměrnému příjmu neměnil (osciluje mezi 105 a 110 procenty), se přece jen něco hýbe. Partaje se ve volebních programech předhánějí v ochotě přidávat. ČSSD mluví o růstu platů na 130 procent průměrného příjmu, lidovci to mají podobně, ANO v programu píše, že přidá učitelům za čtyři roky 50 procent. Ale upřímně řečeno, věřte někomu, kdo byl čtyři roky u moci a udělal zhruba to samé co všichni jeho předchůdci − nic. Další věcí je, jak vážně volební programy brát. Najdeme v nich kdeco. ČSSD chce třeba opravit všechna nádraží v zemi, Andrej Babiš hodlá stavět rychlobruslařskou halu pro Martinu Sáblíkovou… Verbální miliardy sviští o sto šest, těžko říci, co z toho je míněno vážně a co jen jako folklor. Co když jsou folklorem opět právě učitelské platy? Kantoři správně tuší, že kdyby zůstali zticha, mohli by si po volbách opět vyslechnout, že "z objektivních příčin"… "vzhledem k realitě rozpočtu"… "zasazeno do reálného ekonomického rámce"… prostě že zase nebude nic. A že dál vyjde nastejno, jestli sedí za katedrou, nebo za kasou v Lidlu. Zmar a deziluze na pokračování.



Žádné komentáře:

Okomentovat