5.9.17

Lucie Zídková: Konec krasopisu v Česku. Jak a čím dnes školy učí děti psát

„Nepíše naše ruka, píše naše duše,“ napsal v roce 1920 Adolf Zelinka v knize O grafologii. Bylo to v době, kdy byl (krasopis) obávaným školním předmětem a „škrábat jako kocour“ bylo považováno za ostudu. Naopak úhledné písmo, které se nelišilo od vzoru, bylo náležitě oceňováno. Mělo to svůj důvod: po staletí byly všechny úřední dokumenty psány rukou, jednotnost rukopisů tak byla základní nutností. Psát dobře tedy znamenalo především neodchylovat se od normy a psát úhledně.


Z článku v Lidovky.cz vybíráme:

Většina dětí dnes píše kuličkovým perem („propiskou“) nebo gelovým rolerem. Plnicí pero se už ve školách nepoužívá. Přitom mezi perem a stylem psacího písma je přímá souvislost. Už více než deset let ji zkoumá středoškolský učitel Ivo Vodička, autor knihy Nechte leváky drápat. „Ve většině škol se vyučuje vázané písmo se 75stupňovým úhlem doprava.

To přitom vychází z (krasopisu) 19. století, kdy se psalo brkem a plnicím perem. Plnicí pero si tento úhel přímo vyžadovalo, protože psalo nejlépe, když bylo uchopeno špetkovým úchopem a drženo ‚naplocho‘. ... Kuličkové pero uživatele vede ke kolmějšímu písmu a tomu odpovídá i písmo Radany Lencové, které je v základní variantě pro prvňáky kolmé a teprve pak se k němu přidává mírný sklon,“ vysvětluje Vodička.


Žádné komentáře:

Okomentovat