17.9.17

Jana Kunšteková: Pamflet proti inkluzi

Publikujeme dva roky starý komentář učitelky: Chtěla bych hned na úvod říct, že každé postižené či znevýhodněné dítě je jiné – a už tím, že zrušíme možnost volby a přinutíme ho (za pomoci pánů a dam z poradenských center) chodit do běžné základky, mnohým podstatně ztrpčíme život.

Tělesně postižení – proti jejich zařazení do ZŠ nikdo nic nemůže namítat. Pokud tedy přejdeme jako drobnost to, že spousta škol ve starší zástavbě nemá vyhovující nebo dokonce žádný výtah a se žádnými investicemi navíc se nepočítá (ty půjdou do zmíněných poraden).

Děti s mentálním postižením – byť tzv. lehkým – to je skupina, která to odnese nejvíc. Každé dítě je jiné – někdo si z toho, že je jasný třídní outsider, nic nedělá, někdo to nese těžce a lépe by mu bylo mezi dětmi s podobnou schopností učení - neboť to, že je někdo mentálně postižený, neznamená, že je blbec. Každé takové dítě potřebuje svého asistenta. Dneska jsme rádi, když na dvě děti s lehkou mentální poruchou a deset dalších s nejrůznějšími poruchami učení a chování v dvacetičlenné třídě máme jednu asistentku – za 8 tisíc čistého. Jak dlouho tam asi vydrží, je vcelku jasné. V každém ročníku tedy bude mít dítě pravděpodobně jiného asistenta – což je pro tyto děti obzvlášť nepříjemný problém. Další věc je, že nikdo neřeší, jak takové dítě klasifikovat, když všechny úkoly vypracovává s asistentkou. Dodnes mi to nikdo nebyl schopen říct. Mají tedy dvojky a trojky, ale fakticky je to 4 až 5. Určitě jste slyšeli, že učitelé budou proškoleni, jak s tímto zacházet – kým, pěkně prosím? Psychology, kteří nikdy neučili? A kdy?

Děti s Aspergerem, ADHD, poruchami chování a nejrůznějšími poruchami čtení a psaní – ty už dnes běžně začleněny jsou – ve třídách kolem třiceti dětí tvoří často až třetinu – samozřejmě bez jakéhokoli asistenta nejčastěji. Záleží jen na výdrži a dovednosti učitele – za 22 tisíc čistého před důchodem – jak to zvládne. Tyto děti byly dříve v tzv. dyslektických a vyrovnávacích třídách, které se pochopitelně z úsporných důvodů zrušily – a kde bylo tak 7 – 10 dětí. To byla výrazná pomoc. Ale spořit je třeba a na dětech se spoří nejlépe – nejsou to voliči.

Děti s autismem – moje fantazie nesahá tak daleko, abych si je představila v tzv. normální třídě.

Problémy, které to přinese:
  1. Enormní zátěž pro učitele. Všichni jsme slyšeli pohádky od pana náměstka Fidrmuce v pořadu Máme slovo o 17 dětech ve třídě, kde jsou čtyři děti s podporou, tedy čtyřmi asistenty. Když pomineme, že tam bude simultánně vysvětlovat látku a probírat cvičení s dětmi pět osob, což je samo o sobě pro učení destruující, ptám se – kdo zajistí patřičný počet menších tříd? S žádnými stavebními úpravami škol se nepočítá. Může nás to ovšem nechat v klidu, protože nic takového nenastane. Školství dostane (možná) jednorázově miliardu „navíc“. Jednorázově. To samozřejmě nebude stačit ani na stavební úpravy, ani na mizerné platy asistentů, o učitelích nemluvě. Jeden výtah stojí milión. Bez stavebních úprav tříd budeme mít stávající počet tříd, navíc nám dorůstají silné ročníky. V praxi se tedy bude po učitelích chtít, aby zvládli 20 až 25 dětí, nebo i 30, z toho klidně může být třetina až polovina dětí se speciálními potřebami. Jsou přece profesionálové, učitelé, vysokoškolsky vzdělaní, tak si poradí. Spousta z nich to nezvládne a ze školství odejdou.
  2. Problémy pro postižené děti. Dnes díky systému praktických a speciálních škol prakticky nemáme negramotnost. Každé dítě se naučí číst a psát a je schopno napsat si žádost o vydání občanského průkazu. Tohle se prudce zhorší. V systému dokonalého začlenění všech se polovina nenaučí nic. Dále vzroste nebezpečí šikany v přeplněných třídách s nedostatečným dohledem. Kdo to odnese nejvíc, je jasné. Zejména autisté a děti s ADHD bývají oblíbeným terčem různých „zábav“. Spousta znevýhodněných dětí navíc v roli věčných outsiderů začne učení sabotovat.
  3. Problémy pro „normální“ děti. Tempo učení se výrazně zpomalí a děti se dílem budou nudit, dílem vymýšlet náhradní program a různé skopičiny. Mimochodem, paní ministryně má ve svém návrhu novely školského zákona výrazné omezení tzv. druhého jazyka, takže i jí musí být jasné, že celková úroveň vzdělání se sníží.
Závěrem

Není to radostný výhled a spousta rodičů začne přemýšlet, co s tím. Východiskem budou soukromé základní školy, poptávka po kterých se prudce zvýší – ovšem pouze pro ty, co na to budou mít. Takže výsledkem dokonalého začlenění bude dokonalá segregace podle movitosti rodičů. Soukromé školy budou přísně výběrové a výuka bude metodou ostrého drilu, jako to vidíme na podobných školách ve Francii, Velké Británii a USA. Ve kterých školách bude více znevýhodněných dětí – zda ve veřejných či soukromých, je asi každému jasné. To už ovšem bude zcela v pořádku a Evropská unie ani nemukne.

Ovšem pozor! Někdo na tom vydělá, jinak by se to nepodnikalo. Bude se školit a ministerstvo bude platit školitelům a nejrůznějším agenturám pro začleňování, které si báječně namastí kapsy. A přijímat poradce do poradenských center. A později budou samozřejmě vydělávat i majitelé soukromých škol – nechci nikomu sahat do svědomí, ale možná proto se to celé dělá.

Psáno pro PrvníZprávy.cz, převzato z diskuse na sociální síti Facebook




1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Že pamflet?
Podle slovníku to znamená hanopis. Pytlici by řekli, že se tu jedná spíš o správnopis.
Tedy až na tvrzení, že 'Soukromé školy budou přísně výběrové a výuka bude metodou ostrého drilu...'. Tedy lépe, až na druhou část tohoto tvrzení. Než na 'ostrý bezmyšlenkovitý výcvik' to vypadá spíš na 'tupý myšlenkový nevýcvik'.

Okomentovat