26.9.17

Expertní tým MŠMT k informování o nepotřebnosti mít další ŠVP kvůli dětem, které se vzdělávají podle IVP, a o neexistenci povinnosti vzdělávat děti se SVP jen speciálními pedagogy

Přinášíme podnět Open Society Fund a České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání pro jednání Expertního týmu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro společné vzdělávání, který vede Doc. PaedDr. Pavel Doulík, Ph.D. z Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Podnět je pro jednání týmu 7. září 2017.



Podnět k informování

  • o nepotřebnosti mít další školní vzdělávací program kvůli dětem, které se vzdělávají podle individuálního vzdělávacího plánu a
  • o neexistenci povinnosti vzdělávat děti se speciálními vzdělávacími potřebami jen speciálními pedagogy ve všech běžných předmětech na běžných školách bez tříd, skupin, oddělení pro děti s handicapem uvedeným v § 16 odst. 9 školského zákona

(pro všechny běžné školy, běžné školy se třídami, skupinami nebo odděleními pro děti se znevýhodněním uvedeným v § 16 odst. 9 školského zákona a pro všechny pracovníky ŠPZ a ČŠI)

Východisko:

V praxi dochází k situacím, kdy běžné školy, ŠPZ či pracovníci inspektorátů ČŠI hlavně v souvislosti se vzděláváním dětí s mentálním postižením informují, že se dítě s mentálním postižením, zejména se středně těžkým a nižším, nemůže vzdělávat v běžné škole. Jako důvod bývá uváděno, že pro tyto děti nemají běžné školy vzdělávací program. Jako podpůrný důvod pak bývá uváděno, že učitelé na běžných školách nemají kvalifikaci speciálního pedagoga. Tyto informace neodpovídají právním předpisům – viz následující rozbor, nemají oporu v právních předpisech a jsou nesprávné.

U tazatelů (ŠPZ, školy, zákonní zástupci) tím vzniká dojem, že o druhu školy i podpůrných opatřeních dítěte rozhoduje někdo neurčitý, jehož názor je i neměnný, protože „je to dáno“.
Vzniká potřeba o nesprávnosti těchto názorů informovat hlavní aktéry vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami prostřednictvím zřizovatele (krajské úřady/MHMP), profesních asociací, i ve struktuře veřejné správy (MŠMT, ČŠI).

Analýza:


  • Děti s mentálním postižením (dále jen „MP)“ mají pro účely vzdělávání určené výstupy v RVP ZV minimální výstupy pro děti s MP ve stupni lehké a v RVP ZSp pro děti s MP od stupně středně těžkého a nižšího.
  • Děti s MP mají na základě zjištěných odlišných vzdělávacích potřeb přiznáno podpůrné opatření úprava očekávaných výstupů vzdělávání v mezích rámcových vzdělávacích programů nebo akreditovaných vzdělávacích programů (dále jen „úprava výstupů“) – 16 odst. 2 písm. e) školského zákona) a podpůrné opatření individuální vzdělávací plán ( dále jen „IVP“ – § 16 odst. 2 písm. f) školského zákona).
  • Podle školních vzdělávacích programů běžných škol (dále jen „ŠVP“) se vzdělávají všechny děti, které nemají přiznán IVP, protože děti, které mají IVP, se vzdělávají podle IVP právě proto, že mají přiznáno i podpůrné opatření úpravu očekávaných výstupů. Při vypracování IVP školy pouze vycházejí ze ŠVP (§ 3 odst. 2 vyhlášky č. 27/2016 Sb.). Pro dítě s IVP je tak rozhodující obsah IVP, ne obsah ŠVP. Proto se vzdělávací plán konkrétního dítěte i nazývá individuální. Podle ŠVP se vzdělává dítě, které se vzdělává podle plánu pedagogické podpory (dále jen „PLPP“) a využívá podpůrných opatření v 1. stupni, protože právní předpisy neobsahují jako v případě IVP úpravu odlišnou. V tomto rozlišování RVP ZV neodpovídá právním předpisům (viz kap. 8.1, 2. odstavec)
  • RVP ZV určuje obsah a výstupy vzdělávání pro ŠVP a děti vzdělávané podle ŠVP, nikoli pro děti vzdělávané podle IVP. IVP je individuálně určený a nastavený vzdělávací program. RVP ZV určuje pouze obecně obsah a výstupy včetně výstupů minimálních.
  • RVP ZV ani ŠVP jednotlivých škol tak ani nemohou určovat druh školy pro vzdělávání dítěte se SVP, konkrétně s MP podle stupně, nebo dokonce podpůrná opatření (v tomto případě úpravu výstupů a IVP) dítěte. Jediným kdo rozhoduje o podpůrných opatřeních 2. až 5. stupně je ŠPZ, které se současně jen vyjadřuje, tj. nerozhoduje, k druhu školy podle RVP, ve které by mělo být konkrétní dítě vzděláváno. Jediným, kdo rozhoduje o druhu školy je pak zákonný zástupce dítěte. V tomto RVP ZV neodpovídá právním předpisům, jelikož rozhodovací právo zákonného zástupce zaměňuje za rámcový vzdělávací program podle handicapu a jemu předpokládaných výstupů (viz kap. 8.1, 4. odstavec)
  • Co se týče kvalifikace pedagogických pracovníků kteří vzdělávají děti se SVP, konkrétně děti s MP, pak je potřeba upozornit, že právní předpisy neobsahují právní nárok dítěte s odlišnými vzdělávacími potřebami, ani s MP zvlášť, na vzdělávání pouze speciálním pedagogem. Stejně tak není nikomu uložena právní povinnost zajistit vzdělávání dětí se SVP jen speciálními pedagogy. Naopak, vystudování a ukončení oboru speciální pedagogika je pouze kvalifikačním předpokladem pro práci pedagogického pracovníka na škole zřízené pro děti s handicapy uvedenými v § 16 odst. 9 školského zákona (§ 7 odst. 2 a § 8 odst. 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících). To však ani neimplikuje formální právní nárok dítěte s MP na vzdělávání jen speciálními pedagogy.

Shrnutí a návrh:

Běžné školy nepotřebují kvůli vzdělávání dětí s MP další ŠVP (podle RVP ZSp), běžné školy, které mají zřízeny třídy, skupiny nebo oddělení pro děti s handicapy uvedenými v § 16 odst. 9 školského zákona toliko mohou mít i další ŠVP (viz RVP ZV platné od 1.9.2016), není to však jejich povinnost. Handicap dítěte (případně jeho IVP) neovlivňuje druhy ŠVP školy, resp. její status.
Běžné školy, které vzdělávají děti se SVP, resp. s MP, nemusejí přijímat speciální pedagogy pouze proto, aby zajistily vzdělávání těchto dětí v běžných předmětech. Toto se nevztahuje na předměty speciální pedagogické péče.

Navrhuje se proto, aby MŠMT zajistilo informovanost i za využití zřizovatelů ŠPZ, Svazu měst a obcí, ve spolupráci s ČŠI a s příslušnými profesními asociacemi.

Přítomni za Expertní tým:
doc. PaedDr. Pavel Doulík, Ph.D., předseda Expertního týmu; Mgr. František Dobšík; Mgr. Veronika Doležilová; PaedDr. Stanislav Drbout; Mgr. et Mgr. Václav Chmelíř; doc. PhDr. Et PhDr. Martin Kaleja, Ph.D.; PhDr. Jitka Kendíková; Mgr. Václav Krása; Mgr. Klára Laurenčíková; PhDr. Petra Novotná; PaedDr. Petr Petráš; JUDr. Hana Poláková; PaedDr. Josef Rydlo; Mgr. Bc. Světlana Sojková; Mgr. Hana Stýblová; Mgr. Libuše Třískalová; Mgr. Petr Vysuček; PhDr. Jana Zapletalová; tlumočníci do českého znakového jazyka.

Expertní tým Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro společné vzdělávání

Expertní tým sdružuje zástupce asociací škol, neziskových organizací a dalších aktérů, pedagogickopsychologických poraden, pedagogických fakult vysokých škol v ČR i odborníků z praxe. Expertní tým se bude zabývat otázkami provádění společného vzdělávání. Jeho činnost se zaměří zejména na odborné aspekty společného vzdělávání i na otázky právní a ekonomické.

  • Mgr. František Dobšík, Českomoravský odborový svaz pracovníků školství
  • Mgr. Veronika Doležilová, Open Society Fund
  • Doc. PaedDr. Pavel Doulík, Ph.D., Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, předseda Expertního týmu
  • PaedDr. Stanislav Drbout, Asociace speciálních pedagogů
  • Mgr. Vladimír Foist, Liga komunitních škol
  • Mgr. Václav Chmelíř, Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené Holečkova
  • Mgr. Radmila Jedličková, Základní škola Grafická, Praha 5
  • doc. PhDr. et PhDr. Martin Kaleja, Ph.D., Ostravská univerzita v Ostravě
  • Mgr. Bohumil Kartous, Ph.D., EDUin
  • Mgr. Pavla Katzová, Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska
  • PhDr. Jitka Kendíková, Asociace ředitelů gymnázií
  • Mgr. Václav Krása, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR
  • doc. PhDr. PaedDr. Anna Kucharská, Ph.D., Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
  • Mgr. Klára Laurenčíková, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
  • doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D., Pedagogická fakulta MU
  • PhDr. Petra Novotná, Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden
  • Šimon Pánek, Člověk v tísni
  • PaedDr. Petr Petráš, Asociace pracovníků speciálně pedagogických center
  • JUDr. Hana Poláková, Asociace krajů ČR
  • PaedDr. Josef Rydlo, Národní institut pro další vzdělávání
  • Mgr. Hana Stýblová, Asociace ředitelů základních škol ČR
  • Mgr. Bc. Světlana Sojková, Svaz měst a obcí ČR
  • Mgr. Libuše Třískalová, Asociace výchovných poradců
  • Mgr. Jiří Vojáček, Asociace ředitelů církevních škol ČR
  • Mgr. Petr Vysuček, Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel
  • PhDr. Jana Zapletalová, Národní ústav pro vzdělávání
  • Mgr. Tomáš Zatloukal, Česká školní inspekce

3 komentáře:

Josef Soukal řekl(a)...

Že spoustu hodin ve škole odučí kantoři, kteří nemají obor vystudován, je samozřejmé, bez toho by se školství položilo (ale není to dobře, protože ne vždy stačí jen praxe). Ale tady jde o děti se SPECIÁLNÍMI vzdělávacími potřebami.

Nicka Pytlik řekl(a)...

děti se SPECIÁLNÍMI vzdělávacími potřebami

Snad že ty speciální potřeby nebudou až tak speciální, aby se jimi někdo speciálně zabýval. Patrně někde něco drhne. Možná se časem začne hovořit o vhodnosti speciálních pedagogů pro děti bez speciálních vzdělávacích potřeb. Soustředit se v tom inkluzivním blázinci musí být stejně příjemné, jako meditovat na Hlavním nádraží.
Podstatné je, jak to mají ve Finsku!

Petr Pan řekl(a)...

IVP je individuálně určený a nastavený vzdělávací program, napsala Klára. Ale podle Jany Z. je IVP snad vzdělávací plán, ne? A věřím, že OSF spolu s ČOSIV vykázala do patřičných míst. Nebo snad na škole máme 40 vzdělávacích programů? Pro každého nešťastníka jiný? A kdo si ten program vycucá? Učitel, poradna? Tak napíšeme do IVP, že se v devítce neučíme znát základní barvy a máme splněno základní vzdělání? Nebo jak je to? Paní Jano Z, vyjádříte se?

Okomentovat