11.9.17

Bořivoj Brdička: Personalizace podle Fultonu

Zpráva o implementaci personalizovaného vzdělávání ve školském obvodě Fulton v americké Georgii. Závěry sice nejsou moc překvapivé, ale jsou mimořádně důležité i pro nás. Samotné technologie personalizaci neřeší!

Velmi poučnou zkušenost s přechodem na personalizované, technologiemi podporované vzdělávání udělal americký školský obvod Fulton County v Georgii. EdSurge nedávno publikoval studii, která tento transformační proces mapuje [1]. Hlavní závěr, a sice že samotné technologie personalizaci neřeší, vůbec není překvapivý. Je však naprosto nutné o této skutečnosti mluvit a opakovaně ji připomínat.

V roce 2012 byl ve Fulton County přijat 5letý plán na vybavení škol digitálními přístroji v hodnotě 200 milionů $ (65 tisíc laptopů či iPadů na cca 100 škol, téměř 100 tisíc žáků a 7500 učitelů). Cílem bylo zavést modely personalizovaného vzdělávání (dále PV). Jak už to tak v podobných případech bývá, vedoucí představitelé obvodu si představovali, že pořízená digitální zařízení budou katalyzátorem transformace výuky směrem k PV (přehledná infografika).

Obvod Fulton vyvinul ve spolupráci s odborníky (hlavně Clayton Christensen Institute) pro transformaci škol svou vlastní metodiku a připravil detailně propracovaný Plán (Personalized Learning Roadmap). Přeložím vám jeho motivační, záměr vysvětlující úvod:

Jedenáctiletá Myra ráno před odchodem do školy sleduje na svém tabletu přehled svých studijních výsledků, kde, kromě jiného, najde též rozvrh pro tento den. Večer předtím si prohlédla video s tutoriálem, který její učitel vytvořil právě pro dnešní přírodovědnou lekci, a udělala krátký test k dané problematice. Než dorazí do školy, podívá se na to, v jakém pořadí a kde se jednotlivé lekce rotace naplánované pro tento den nacházejí. Je tam individuální konzultace, přírodověda s celou třídou, skupinová práce na projektu z oboru sociálních věd a samostatné studium lineárních rovnic s pomocí online aplikace, která poskytuje formativní zpětnou vazbu. Výsledky se zobrazují v jejím osobním přehledu, který vidí i učitelé, a mohou ji tak cíleně pomáhat. Myra i její rodiče sledují dlouhodobý pokrok, který dělá, a mohou si prohlédnout i její plán budoucí činnosti, který sleduje naplnění výukových cílů (standardů).“ [2]

Daniel Hodge (původně koordinátor technologií, nyní metodik PV na Barnwell Elementary School) vzpomíná na počátky implementace Plánu takto: „Šli jsme do toho s představou, že získáním zařízení prostě vstoupíme do nového prostředí. Čím více jsme však pronikali do problematiky využití technologií, tím nám bylo jasnější, že to bude mnohem složitější.“ [1]

Fultonská metodika PV má 7 hlavních znaků [2]:
  1. Různé výukové strategie.
    Žáci mají možnost studovat výukový materiál či jiný vhodný obsah více než jedním způsobem.
  2. Just in time.
    Aktuální nabídka výukových aktivit odpovídá momentální potřebě bez ohledu na to, zda je učitel právě k dispozici.
  3. Vybrat a ukázat.
    Žáci se podílejí na výběru studijních témat i postupů a své výsledky prezentují.
  4. Schopnostmi vedené hodnocení.
    Základem hodnocení výukových výsledků je osvojení klíčových kompetencí.
  5. Vlastní volba nástrojů.
    Žáci mají možnost si pro demonstraci dosažených výsledků sami vybrat formu i potřebné nástroje (digitální i tradiční).
  6. Flexibilní tempo.
    Žáci mají možnost pracovat vlastním tempem a mají dostatek času na dosažení maximálních individuálních výsledků.
  7. Podíl na plánování výuky.
    Žáci, rodiče i místní komunita mají možnost ovlivňovat přípravu výuky, nastavení cílů i požadovanou úroveň jejich dosažení.
Na počátku byly fultonské školy rozděleny podle zaměření do 5 skupin, každá dostala svého instruktora a učitelé se povinně vzdělávali. Každý musel prakticky zvládnout nejméně 3 z výše popsaných 7 principů a připravit jejich integraci do výuky dříve, než dostal vlastní přístroj a mohl ho začít používat.

Všichni čekali, že transformace umožňující žákům ovlivňovat obsah výuky a pracovat vlastním tempem vyvolá jejich zájem a povede k převzetí odpovědnosti za vlastní osobní růst. To se ale nestalo. Naopak, žáci byli více pasivní a výsledky (v USA povinných) standardizovaných testů se zhoršily.

Nespokojení byli pochopitelně i učitelé. Hodge stav v počáteční fázi transformace shrnuje takto: „Mnoho učitelů bylo přesvědčeno, že cílem PV je jejich nahrazení – problémově orientovaná výuka místo frontálního výkladu, adaptivní software místo sešitu. Očekávali, že podobné aktivity naplní podstatnou část výuky.“ [1]

Obvodní metodik STEM Chanel Johnson s Hodgem souhlasí a dodává: „O PV jsme vždy mluvili jen v souvislosti s technologiemi, takže si učitelé ty dva pojmy spojili. To bylo špatně. Měli jsme lépe vysvětlit, že PV není jen nový způsob využití digitálních zařízení, že je to nová metoda vzdělávání, že podstatou je pedagogika.“ [1] Podle Hodge „největší chybou bylo to, že se mnoho lidí na počátku bálo přiznat, že u nich PV nefunguje“ [1].

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.



1 komentář:

mirek vaněk řekl(a)...

Už jsem se dlouho tak nenasmál, jako při čtení motivačního odstavce.

Okomentovat