4.9.17

Bořivoj Brdička: Freireho kritická pedagogika a technologie

Zamyšlení nad odkazem světoznámého brazilského pedagoga a filozofa, který se snažil prostřednictvím výuky čtení a psaní přivést negramotné masy k sebeuvědomění a zájmu o politiku. Současný stav světa nabízí mnoho analogií.

Paulo Reglus Neves Freire (19. září 1921 – 2. května 1997), brazilský pedagog a filozof, byl předním obhájcem tzv. kritické pedagogiky… Tak takto svůj popis této osobnosti uvozuje naše Wikipedie. Dále pak rozvíjí příběh chudého chlapce, který v mládí během hospodářské krize zakusil hlad, ale vypracoval se a stal se navzdory studiu práv a filozofie světovým učitelem.

Přímá osobní zkušenost s těžkým životem jihoamerických rolníků a dělníků ho přivedla k formulování tzv. kritické pedagogiky, která vycházela z filozofie levicově orientované kritické teorie. K pochopení jeho vize je třeba znát blíže situaci, v níž se Brazílie v poválečném období (50. léta 20. st.) nacházela. Pokusím se stručně naznačit.

V Brazílii kromě potomků stovek tisíc přistěhovalců z Portugalska žije daleko více potomků několika milionů afrických otroků. Mnoho obyvatel této země již má smíšený původ. Přesto byly v polovině minulého století ještě všudypřítomné pozůstatky rasismu. Na první pohled je to vidět třeba na volebním systému, který sice již zavedl všeobecné volební právo, ale podmiňoval ho (podobně jako v bývalých konfederačních státech USA) testem gramotnosti. Záměr je zřejmý. Cílem bylo znemožnit chudým negramotným, typicky barevným potomkům černochů, ovlivňovat politiku a mocným naopak umožnit je ovládat a nadále zotročovat. [1]

Není náhodou, že jedním ze základních znaků kritické pedagogiky je její přímý vztah k politice. Budete-li číst Freireův životopis, nedivte se, když zjistíte, že se na počátku 60. let plně věnoval masové výuce čtení a psaní dospělých. Ve skutečnosti ale nešlo jen o přípravu negramotných na test. Jeho záměrem bylo zároveň zvyšovat uvědomění neprivilegovaných vrstev obyvatel tak, aby každý byl schopen převzít za svůj život zodpovědnost, aby svou účastí ve volbách přispěl k pozitivnímu vývoji celé společnosti.

Tento aspekt pedagogických vizí má zřejmou souvislost s konstruktivně orientovanými teoriemi Freireho předchůdců, jejichž myšlenky mu byly vzorem. Většina z nich byla též se stavem školství nespokojena. Začít můžeme již u Rousseaua, který jako první začal prosazovat individuální svobodu učení, z těch nám dobře známých stojí za zmínku například též Piaget s jeho konstruováním vlastních poznatků na základě předchozích či Dewey jako duchovní otec progresivního problémově orientovaného vzdělávání v USA [2].

Velice přiléhavě smysl Freireho pedagogiky popisuje Henry A. Giroux: „Freire bojoval proti nesmyslné vědě a vyprázdněné výuce postrádající důležité souvislosti. Věřil, že veškeré učení má směřovat k osvobození a je zřetelně politické, protože nabízí studentům možnost sebereflexe, dává jim šanci vlastního rozhodování o životě a dovoluje kriticky chápat svět.“ [3]

Freiremu se podařilo přispět k emancipaci negramotných Brazilců natolik, že se v roce 1965 moci chopila vojenská junta, a bylo po vzdělávání. Freire byl nucen odejít do exilu, nejprve do Bolívie a Chile, pak na Cambridge a nakonec do Ženevy (působiště Piageta). Domů se mohl vrátit až po uvolnění diktatury v roce 1980. Koncem 60. let napsal Freire své stěžejní dílo Pedagogika utlačených, které již svým názvem zřetelně naznačuje, oč jde. Vložený odkaz vede na shrnutí obsahu na webu Kritického myšlení. Nechám na vás, zda se s ním seznámíte. Já se budu věnovat souvislostem technologickým.

Předpokládám, že se Seymourem Papertem se Freire znal již od 60. let. Papert jako Piagetův žák pobýval v Ženevě jen o několik málo let před ním. V každém případě byl jejich přístup ke vzdělávání velmi podobný. Existuje celkem zajímavý záznam z Papertovy návštěvy v Brazílii koncem 80. let.



Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Freiremu se podařilo přispět k emancipaci negramotných Brazilců natolik, že se v roce 1965 moci chopila vojenská junta

Svět se mění tak překotně, že co nevidět bude v Česku tolik negramotných obyvatel, jako bylo tenkrát v Brazilii. Freireho kritická pedagogika jistě svoje uplatnění najde. Pytliky jen trošku děsí, že až se novodobí negramoti emancipují, chopí se moci junta. Nejspíš ale ne militantnářská, nýbrž miliardářská.

Okomentovat