18.9.17

Bořivoj Brdička: Co je vocationalismus

Zpráva o anglickém pojmu, který souvisí s trendem zavádění aktivit orientovaných na praktické činnosti, zvláště pak programování, do výuky na základních školách. Jedná se sice o pohled kritický, ale pro využití vzdělávacích technologií velmi důležitý.


Vocation je anglický výraz pro povolání. Jedná-li se o problematiku školství, často se setkáváme s pojmem „vocational schools“, který lze v našem domácím kontextu přiřadit tradičním školám učňovským, i když mnohem přiléhavěji by se dal překládat jako „školy praktické“. Jedná se zkrátka o školy připravující žáky přímo na výkon určitého povolání. O nich ale tento článek nebude.

Bude o aktuálním trendu zařazovat prvky zaměřené na praktické dovednosti do běžné výuky na ZŠ. Samozřejmě se dnes již nejedná typicky o dílny či pozemky, ale spíše o přípravu na 4. průmyslovou revoluci v podobě, kterou jako první zavedla Velká Británie. Podstatou je podpora tzv. informatického myšlení, jehož základem je výuka programování (v angličtině se používá spíše výraz coding – tedy kódování). Trend se šíří po celém světě, najdete ho v Austrálii [1], na Novém Zélandě [2], v Německu [3], ve Spojených státech [4]. Je součástí i naší Strategie digitálního vzdělávání.

V USA je snaha zavést povinné kódování do všech veřejných škol díky podpoře mnoha velkých hráčů IT byznysu zvláště silná. Vše nasvědčuje tomu, že bude podporována i Trumpovou administrativou [5]. Trend je to natolik silný, že se začínají ozývat hlasy varující před nesprávnou implementací a nevhodnými důsledky. Asi nejhlasitěji se ozval náš známý emeritní profesor Stanfordu Larry Cuban [6]. Současnou vlnu zavádění kódování do škol nazývá vocationalismem. Je na místě se zamyslet nad tím proč.

Larry je dlouhodobým kritikem bezhlavého zavádění technologií do školství. Problematiku sleduje očima pedagoga. Nikoho tedy nepřekvapí, že připomíná 3 základní skutečnosti:
  1. Pracovních míst, která skutečně vyžadují vrcholnou schopnost programovat, je nanejvýš 3 % z celkového množství.
  2. Příprava na výkon povolání není zdaleka jediným cílem výuky, dokonce ani na prakticky orientovaných školách.
  3. Snaha nastavit výuku tak, aby připravovala žáky na budoucí povolání, je opravdu již hodně stará (v USA ji lze vysledovat minimálně do roku 1917 [7]).

Larry je pamětníkem mnoha neúspěšných reforem školství. Je velkým kritikem snahy stavět změny na zavádění technologií. Podle něj je jedinou možnou cestou k úspěchu orientovat případné změny primárně na ovlivnění učitelů, kteří musí být schopni je realizovat. Následující 20 let starý citát, který mám ve své sbírce mapující historii vzdělávacích technologií, vystihuje jeho pohled naprosto dokonale:


Dokud budou technicky zaměření tvůrci školské politiky svalovat veškerý neúspěch na učitele, ignorovat jejich nezastupitelnou roli ve třídě a pak očekávat, že vyřeší všechny problémy, do té doby se jejich sen o počítači podporované výuce nemůže splnit.
Larry Cuban, The Washington Post, 27. října 1996

Nemá smysl, abychom s Larrym procházeli neúspěšné americké vládní snahy o reformu školství směrem ke zvýšení konkurenceschopnosti země prostřednictvím rozvoje technických schopností absolventů. I my máme několik takových historických zkušeností za sebou. Mnoho učitelů si jistě pamatuje SIPVZ, v jejímž rámci se před 15 lety hlavně dodával hardware a software do vybraných škol. Ještě příhodnější ale bude, vzpomeneme-li na Program elektronizace školství z poloviny 80. let minulého století. I ten byl veden snahou tehdejšího komunistického bloku zastavit zaostávání v oblasti průmyslu.

Tehdy se značné množství učitelů začalo učit programovat s tím, že tuto schopnost budou předávat žákům. S tehdejšími počítači toho ani moc jiného dělat nemohli. K dispozici měli programovací jazyk Basic a Pascal, ale také v té době již vyvinuté Papertovo Logo (nebo případně Karla). Již tehdy se ale ukázal zásadní problém, který jsme dodnes nevyřešili. Kódování je natolik tvůrčí činnost, že se obtížně snáší s tradičními postupy orientovanými na výukový obsah a instruktivní sledování naplánovaných postupů. Pokud se nepodaří žáka zaujmout natolik, že začne sám něco zkoušet, jeho zájem dlouho nevydrží. Vlastně totéž by se dalo říci o většině tehdejších s počítači experimentujících učitelů.

Celý článek na RVP.cz


Žádné komentáře:

Okomentovat