30.8.17

Zpráva o stavu lidských práv v České republice v roce 2016: Právo na vzdělání

Ze Zprávy o stavu lidských práv v České republice v roce 2016, kterou by měla v pondělí projednávat vláda vybíráme kapitolu Právo na vzdělání.

V roce 2016 vstoupila k 1. září v účinnost velká inkluzivní novela školského zákona spolu s doprovodnými vyhláškami popsaná v minulé Zprávě. Tato opatření byla doprovázena dalšími proinkluzivními kroky – zavádění nových diagnostických nástrojů a postupů, vzdělávání a metodické vedení pedagogů, školních psychologů, poradenských pracovníků a dalšího personálu či navyšování kapacit poraden. Na řádné fungování systémů bude dohlížet Česká školní inspekce a Národní ústav pro vzdělávání, který bude přezkoumávat doporučení pro vzdělávání žáků. Významným krokem bylo rovněž zrušení přílohy k Rámcovému vzdělávacímu programu Základní vzdělávání pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Nový Rámcový vzdělávací program je již jednotný a zohledňuje lehké mentální postižení ve stanovení minimálních vzdělávacích výstupů při použití vyšších stupňů podpůrných opatření (např. v individuálním studijním plánu). Je si tedy vědom, že děti s lehkým mentálním postižením nemusí dosáhnout stejných výsledků jako ostatní děti, ale zároveň jim umožňuje jejich vzdělávací potenciál maximálně rozvinout ve stejném prostředí spolu s ostatními dětmi.

Důležitým prvkem reformy je i její propagace a osvěta. Učitelé i ostatní zájemci mohou využít materiály na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které je informují o novinkách a jejich uvádění v praxi, ale přináší i příklady z praxe a svědectví jednotlivých škol, učitelů i rodičů. Toto je obzvláště důležité proto, že reformu provázely od počátku určité negativní informace, která ji prohlašovaly za něco negativního a zhoubného pro běžné pedagogy i žáky, pro které budou děti se speciálními vzdělávacími potřebami jen problémem a přítěží. Reforma přitom jen řádně uváděla do praxe principy rovnosti, jednotného přístupu a vzdělávání zohledňujícího zájmy a potřeby každého dítěte, které přitom plynou nejen z ústavního pořádku a mezinárodních závazků ČR, ale i ze samotného školského zákona od počátku jeho účinnosti. To, že tyto zásady v praxi nebyly vždy dodržovány, jak ukázaly zprávy ochránkyně, mnohé rozsudky či svědectví mnoha organizací či jednotlivců, neznamená, že je lze nadále ignorovat a rezignovat na jejich naplňování. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami mají stejné právo na vzdělání jako ostatní děti a proto jim musí být pomoženo tak, aby stejně jako ostatní mohly své právo a svůj vzdělávací potenciál plně využít. Lze tedy ocenit, že po přijetí příslušných právních změn činí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy kroky nejen k jejich praktické realizaci, ale snaží se o nutnosti a správnosti společného vzdělávání přesvědčit i veřejnost a ukázat jí, že takové vzdělávání může být přínosem pro všechny.

Uvedené změny mají směřovat také ke splnění mezinárodních závazků ČR souvisejících především s rozsudkem ESLP ve věci D. H. proti ČR z roku 2007. Výbor ministrů Rady Evropy zhodnotil v roce 2016 pokrok v naplňování rozsudku tak, že uvítal stávající opatření, avšak upozornil, že procento romských žáků ve třídách či skupinách pro děti s lehkým mentálním postižením zůstává nepřiměřeně vysoké. Šetření České školní inspekce na všech českých základních školách ukázalo, že v roce 2015 bylo podle rámcového vzdělávacího programu Základní vzdělávání – příloha pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením vzděláváno celkem 4 359 romských žáků (resp. žáků identifikovaných jako příslušníci romské menšiny), kteří tvořili cca 30 % žáků vzdělávaných podle tohoto programu. Podle rámcového vzdělávacího programu Základní škola speciální určeného pro žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením, více vadami a s autismem bylo v roce 2015 vzděláváno celkem 628 romských žáků, kteří tvořili necelých 10 % z takto vzdělávaných dětí. Na všech školách přitom bylo zjištěno celkem 34 191 žáků identifikovaných jako příslušníci romské menšiny, kteří tvoří necelá 4 % žáků vzdělávaných na českých základních školách, z nichž je tak 5 167 (tj. cca 15 %) vzděláváno mimo hlavní vzdělávací proud. Zastoupení romských žáků tak přes postupné snižování zůstává především v programech pro žáky s lehkým mentálním postižením stále vysoké a nepřiměřené celkovému zastoupení Romů v české populaci. Výbor rovněž uvítal změny v diagnostických nástrojích, ale zdůraznil, že je třeba dohlížet jak na samotný průběh testování, tak na pozdější zohlednění výsledných doporučení ve vzdělávání dítěte. Proto žákům, kteří přicházejí do běžného vzdělávání, musí být zajištěna nezbytná podpora.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

bylo zjištěno celkem 34 191 žáků identifikovaných jako příslušníci romské menšiny

Jakým způsobem bylo identifikováno? Podle té rozverné definice ministerstva školství?
„Za romského žáka/romskou žákyni považujeme člověka, který se za něj/ni sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil(a), a/nebo je za takového/takovou považován(a) významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů.“
Se jako ptali těch dětí, a nebo významné části jejich okoli?

Okomentovat