5.8.17

Zdeněk Bělecký: Komentář k PR článku MŠMT o inkluzi Anežky

MŠMT publikuje na svých webech i na stránkách na sociálních sítích sérii PR článků "Společné vzdělávání je přirozená věc" o úspěšné inkluzi. Na stránce MŠMT na sociální síti Facebook na článek Společné vzdělávání je přirozená věc: I. Marušincová připojil komentář i Zdeněk Bělecký.

Společný ŽIVOT je přirozená věc, společné VZDĚLÁVÁNÍ přirozená věc není, neboť přijde den, kdy mentálně postižené dítě přestane zvládat učivo na úrovni většiny vrstevníků. Je to přirozené, vždyť dovedeno ad absurdum by se mohli SPOLEČNĚ vzdělávat všichni až k doktorátu věd, přestože schopnosti nemáme stejné a už vůbec ne společné. Nic to nemění na úctě a respektu k Anežce a všem postiženým a na potřebě a ochotě jim KVALIFIKOVANĚ pomáhat.

Být a sdílet učení s vrstevníky je určitě cenná hodnota, ale má své limity. Pro lepší porozumění doporučuji pokus: Nechť se horliví zastánci takzvaného společného vzdělávání zapíšou na pokročilá studia na MIT (nebo jinam, význam je snad jasný) a nechť v tomto prostředí stráví devět let šest hodin denně obklopeni pojmy, vztahy a problémy, které budou zcela mimo dosah jejich chápání. Pro usnadnění mohou mít asistenta, který jim bude celou dobu někde v zadní lavici vysvětlovat trojčlenku a větný rozbor. I za předpokladu, že pro ně budou mít spolužáci porozumění, silně pochybuji, že to někdo vydrží. Jiná věc je, že náš experimentující může se spolužáky hrát fotbal, chodit na oběd nebo malovat, jiná věc je, že zde mohou být navázána přátelství a partnerství. Atd. Což může probíhat i v té mateřské nebo základní škole.

Na základě novinového článku se nechci vyjadřovat k Anežce, mluvím obecně. Myslím si, že speciálními pedagogy (s příslušným zaměřením) vedené speciální třídy pro mentálně postižené děti, které by byly vytvářeny v základních školách s tím, že tam, kde to jde, by se děti NĚKTERÉ věci mohly učit společně, by byly skutečnou, odborně zajištěnou inkluzí, na rozdíl od nyní zaváděné praxe, která je podle mého názoru postavena na neodborných východiscích a až fanatické ideologii a propagandě.



7 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Přejme Anežce jen to dobré.
Jakkoli by pytlici svoje dítě na internet nevyvěsili, docela by je zajímalo, jak se Anežce povede za takových osm, deset let.

Nechť se horliví zastánci takzvaného společného vzdělávání zapíšou na pokročilá studia na MIT

Pytlici v nemálo případech takový pocit vlastní nedostatečnosti zažili. V některých oblastech, zvláště pak v těch intelektových to pro ně byla poměrně skličující zkušenost. Ale možná jen proto, že si tu svoji nedostatečnost uvědomovali v plné hloubce.
A tak pytlici věří, že za figurování v takovém počinu je nějaký honorář, a že v takových případech je ministerstvo školství štědré.

Eva Adamová řekl(a)...

Tak, jak to popisuje pan Bělecký to probíhá ve Finsku. Jenže je to tak drahé, že na to nemáme peníze, a tak raději volíme naši českou experimentální cestu, s levnými asistenty a mazání medu kolem huby.

Eva Adamová řekl(a)...

A navíc se teď ukazuje, že nemáme peníze ani na tu naši cestu.

CatCatherine25 řekl(a)...

Pokud žákyně zvládá vyučovací předměty ve stejném rozsahu jako její spolužáci a individuální vzdělávací plán má pouze na matematiku, znamená to, že její mentální postižení je na horní hranici lehké mentální retardace a navíc má spolupracující rodinu a velmi trpělivou učitelku.

Rozdíl mezi Anežkou a jejími spolužáky se bude s věkem a stoupající náročností učiva prohlubovat a na 2.stupni už bude markantní. Také tam bude více učitelů, z nichž ne každý bude zvládat vzdělávání žáka s mentálním postižením. Asistent bez psychopedické kvalifikace jí moc nepomůže. Její inkluze bude čím dál náročnější a obávám se, že skončí zklamáním všech zúčastněných.

Byly zaznamenány též případy, kdy docházelo k přetěžování dětí s mentálním postižením ve škole i doma, aby se vyrovnaly ostatním spolužákům, což není v jejich silách a mívá to negativný dopad na jejich psychický i fyzický vývoj.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Její inkluze bude čím dál náročnější a obávám se, že skončí zklamáním všech zúčastněných.

Uvědomují si to ti zúčastnění? Především pak ministerští apoštolové?
Z které přihrádky asi jsou takové články placeny? Z té dotační?

Jana Karvaiová řekl(a)...

Největší problém spočívá v tom, že většina lidí si myslí, že inkluze znamená žít a učit se spolu.
NE.
NEZNAMENÁ.
Až to někomu dojde, bude pozdě. Hlavně pro ty děti, které tím projdou.

CatCatherine25 řekl(a)...

Největší problém je, když se děti trápí.
Ať už v mateřských školkách ke kterým ještě emočně nedozrály nebo nesmyslnou odborně nezvládnutou inkluzí, která pro ně dělá ze školy peklo.

Okomentovat