29.8.17

Tajný učitel: Vedení pracuje pro učitele, ne naopak

Pojďme se blíže podívat na školní hierarchii. Často se totiž zdá, že učitelský sbor existuje proto, aby plnil příkazy ředitele a jeho zástupce, protože se ví, že pozice vedení je pro fungování školy klíčová a nenahraditelná, tudíž ze své podstaty nějak důležitější, než práce učitele. Vedení školy adoptuje háv formální autority a neomylnosti, což jej, zároveň s přetěžkým, často zmiňovaným bříměm odpovědnosti vůči zřizovateli a možností značně znepříjemnit život učitele, činí učiteli nadřazeným.


Dovolím si tento tradiční koncept zpochybnit. Řekněme, že škola existuje kvůli dětem. Pro děti je nejdůležitější osobou v jejich školním vzdělávání a výchově učitel. Nikoli vedení, školník, zřizovatel či ministr. Učitel. Není pochyb, že aparát, který přerozděluje peníze daňových poplatníků, by měl udělat vše proto, aby klíčový a nenahraditelný článek ve vzdělávání dětí, učitel, dostal optimální podmínky k provozování svého povolání. Jinými slovy, aparát existuje proto, aby zajistil podmínky pro co nejlepší vzdělávání dětí a ten, kdo vlastní schopnost toto dětem poskytnout, je učitel.

Je bohužel příliš častým jevem, že vedení školy, města, kraje i resortu na tuto skutečnost zapomene a nechá se unést iluzí vlastní důležitosti. Učitelé ať si učí, ta skutečně důležitá práce se odehrává v ředitelně/na městskému úřadě/na ministerstvu. Ve skutečnosti je práce vedení z velké části prací úřednickou, rutinní, opakující se a mechanickou. Pokud si vedení přivlastní veškerou odpovědnost i konečné slovo v procesu rozhodování ve škole, zbavuje tím zároveň učitele velice důležitého pocitu, že svoji školu vlastní a jsou jako skupina i jako individuality odpovědní za kvalitu své práce. Odpovědní sami sobě, žákům a rodičům.

Dobrý ředitel svým učitelům důvěřuje, protože ví, že důvěra plodí důvěru a učitel, který má dostatečný prostor pro svou kreativitu, který je vhodně (nejen finančně) oceněn, který není z patra peskován za hloupé byrokratické detaily či neustále kontrolován a zejména ten, který je přizván k procesu rozhodování o důležitých věcech, podá v konečném důsledku ve třídě vyšší výkon. Má totiž možnost a prostředky soustředit se plně na to nejdůležitější ve své práci, na své žáky. Má pocit odpovědnosti za celou školu. Má možnost uplatnit svoji iniciativu a rozvinout své individuální dispozice. Jinými slovy, má svobodu a motivaci vydat ze sebe to nejlepší.

Na druhou stranu, ředitel diktátor, uzurpátor veškeré moci, který svá důležitá rozhodnutí vážným monotónním hlasem, bez diskuze oznamuje na poradách, pěstuje v kantorech ten nejhorší možný přístup ke jejich práci. Přístup doživotního státního zaměstnance, kolečka v soukolí, loutky systému, který ať dělá co dělá, nikdy nepřekročí svou vymezenou klec bezhlasé součástky nedokonalého stroje. Proto eventuálně začne dělat jen nevyhnutné minimum. Existují státní školy, kde je atmosféra spolupráce, důvěry a nadšení pro práci přímo hmatatelná. Tyto školy a jejich vedení bychom měli studovat jako příklady dobré praxe a učit se od nich. Sebestřední diktátoři s prstenem moci ať jdou vládnout někomu, kdo to ocení. Učitelé ani žáci je nepotřebují.

Převzato z Blogu tajného učitele (autor je redakci znám).

11 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Tajný učitel doopravdy nejsou zakuklení pytlici. Aby nebylo pochyb, shrnou pytlici pár svých tezí.
Školu od jaktěživa tvoří učitel a jeho žáci. Ti jej následují, aby se něčemu naučili. Všechny ostatní složky systému jsou službou škole, tedy učiteli a jeho žákům.
Dnes se kvalita učitele měří jeho prospěšností pro ředitele školy. Žáci už do školy nechodí, ale jsou tam posíláni. Vše napraví zrušení povinné školní docházky.

Alles Gute řekl(a)...

K Tajný učitel: Klobouk dolů za tento text. Díky.

Josef Soukal řekl(a)...

Kéž by všechno bylo tak jednoduché. Ale není.

V. řekl(a)...

Pokud si vedení přivlastní veškerou odpovědnost
Odpovednost si reditel privlastnit nemuze. Tu ma ze zakona. Jinak naprosty souhlas.
Jeste bych doplnil, ze (alespon náš) zrizovatel si plete pozici zrizovatele s pozici majitele ci ridiciho organu.

Tajný Učitel řekl(a)...

Děkuji.

V, zákon je zákon a lidé jsou lidé. Pokud vedení odpovědnost deleguje a postaví se tím nikoli nad, nýbrž na roveň učitelů, půlka dobré práce je udělána.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Odpovednost si reditel privlastnit nemuze. Tu ma ze zakona.

Stejně tak ji nemůže přenést na někoho jiného. Má ji ze zákona, totiž.
Za vše, co se jen ve škole šustne, je odpovědný on. Dnes si ovšem kdekdo plete odpovědnost s libovůlí. Řízení školy, jejiho chodu tedy, je služba učitelům a jejich žákům. Přesně v tomto pořadí. Jaképak stavění se na roveň. Služba je služba.
Ani učitel a jeho žáci nejsou partneři. Jako trenér a jeho svěřenci. I špičkoví sportovci si najímají trenéry, aby jim poradili, co a jak, aniž by po trenérech soudný člověk požadoval, aby běhali rychleji a skákali výš. Stejně, jako parteři nejsou rodiče a jejich děti. Těmi začnou být, až se děti začnou živit samy.

Miloslav Novotný řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Miloslav Novotný řekl(a)...

Tak, tak, pane TU. Máte v tom hokej. A takových je zde čím dál více. Podle Vašeho pojetí odpovědnosti pak nezodpovědné odpovědné osobě stačí udělat správný "krok stranou", jak předvedla např. Valachová svým teatrálním odstoupením, aby se odpovědnosti vyhnula. Už tušíte, proč stále hartusím, že kompetence není a nikdy nebude v češtině schopnost, ale vždy jen pravomoc? Poněvadž pravomoc je nedělitelně spojena s odpovědností. Schopnost či dovednost tuto dvojjedinost neobsahuje. Není to zdaleka jediné české slovo, které, ač téhož původu, v angličtině nese jiný význam nebo několik významů, které čeština vyjadřuje jiným slovem.

Tajný Učitel řekl(a)...

Pane Novotný, "krok stranou" odpovědných není, v mém pojetí, ani tak únikem před odpovědností, jako zplnomocnění, neboli přizvání k nesení odpovědnosti těch (nejlépe všech) učitelů, kteří jsou ochotni spolupodílet se na řízení školy skrze účast na rozhodnutích týkajících se důležitých věcí pedagogických a výchovných k tomu cíli, aby tito učitelé vnímali, že jejich škola je skutečně jejich, na rozdíl od pasivního akceptování finálních rozhodnutí vedoucího pracovníka, ať už jsou jakákoli. Vedoucí pracovník se tímto odpovědnosti nezbavuje ani nevyhýbá, nýbrž dělí se o ni se svým týmem učitelů. Možná se shodneme na tom, že mají-li učitelé pocit, že jim je důvěřováno a že mají na kvalitu rozhodování instituce kde pracují skutečný vliv, má to positivní dopady na pracovní morálku, výkon a atmosféru ve škole, z čehož pak benefitují především žáci.

Je to nesnadná otázka důvěry vedení v učitele a naopak. Je mnohem snazší nedůvěřovat, nebo důvěřovat, ale prověřovat a podobné eufemismy. Mně jde v článku především o změnu úhlu pohledu, od spokojeného vedení jako cíle snažení učitelů, k roli vedení jako poskytovateli služby, optimálních podmínek učitelům k výkonu jejich práce. Nic víc a nic míň.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Vřele souhlasím s pojetím spolupráce na základě sdílené důvěry.
Nejde však o zplnomocnění. Není-li ho ze zákona, musí být výslovně uděleno a přijato, jak to vystihli již diskutující výše. Reagoval jsem na Vaše tvrzení o „delegování odpovědnosti“, kterému měl čtenář „porozumět“ v kontextu. To nebylo obtížné odhadnout v duchu, který jste mi objasnil v odpovědi. Delegovat odpovědnost však nelze. Odpovědnost bez pravomoci je protimluv, podobně jako jeden pól magnetu. S delegováním pravomoci pracovní atmosféra souvisí jen vzdáleně, nepřímo. Delegace pravomoci je nástrojem řízení a nedílnou součástí řízení je kontrola (zpětná vazba v teorii regulace). Bez zpětné vazby (záporné) systém nelze stabilizovat.
Vzájemnou důvěru by hypoteticky také šlo chápat jako zpětnovazební systém, ale prakticky je to nesmysl. Těch vazeb je tam bezpočet, záporných i kladných. Je to sytém křehký až krystalický. Právě proto neobyčejně pevný, což jste zřejmě měl na mysli. Když se však podaří krystal rozbít, nikdo ho už z týchž atomů neposkládá.
O své vůli jsem pak k tomu přilepil příklad s exministryní, které právě na základě zneužití (vědomého nepochopení) institutu delegace pravomoci bez následků prošel „krok stranou“ od milionových čachrů, jež byla povinna kontrolou podřízených odhalit. Valachová se jen oklepala se a nestydí se už zase (je před volbami) kázat o nakládání se státními prostředky.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Vzájemná důvěra je věc vyloženě přenáramná.
Pytlici na základě mnohých životních zkušeností dělí lidi v zásadě na dvě skupiny.
Na ty, kteří pytliky podrazili, a na ty, kteří tak teprve učiní.

Okomentovat