7.8.17

Petra Štefáčková: Tvořivé myšlení jako základ vědeckých kroužků

Konfrontace metodiky tvořivého myšlení s vlastní lektorskou činností autorky v rámci kroužků Věda nás baví včetně informace o nové nabídce těchto mimoškolních aktivit, které suplují zanedbávanou výuku praktických činností.


Tvořivé myšlení je koncept, jehož inspirátorem byl John Dewey a jeho learning by doing z počátku 20. století. Tvořivé myšlení je dodnes velmi aktuální a jeho důležitost dokládá i to, že pojem tvořivosti můžeme nalézt mimo jiné v Bloomově taxonomii, v doporučení firmy IDEO pro školu 21. století, v definici informační gramotnosti dle NIQES a že podpora tvořivosti žáků je jedním z požadavků na učitele v ICT standardech ISTE.

Problematice tvořivého myšlení již bylo na Spomocníkovi věnováno několik článků (Tvořivé myšlení IDEO, Tvořivé myšlení jako základ kompetencí pro 21. století [1]), které seznamují se základní myšlenkou tohoto přístupu a s metodikou její implementace na školách ve Stanfordu a MIT.

Metodika tvořivého myšlení rozeznává nejčastěji 6 fází: objevování, interpretace, generování nápadů, experimentování (tvorba prototypu, testování), reflektování a sdílení. Patří k postupům často využívaným v konstruktivistické výuce. Některé jeho prvky můžeme nalézt i ve vědeckých kroužcích.

„Začíná to klasickým stříháním a lepením, pokračuje sestavováním výtvorů z různých stavebnic, navrhováním objektů tisknutelných na 3D tiskárně a končí programováním robotů či tvorbou aplikací,“ takto pan doktor Brdička popsal práci žáků ve škole nedaleko Bostonu, která pracuje podle metodiky MIT [1]. Stejně by se dala chápat i vize naší společnosti Omniveda, která organizuje velmi úspěšné kroužky Věda nás baví.

Omniveda / Věda nás baví, o. p. s.

Omniveda / Věda nás baví, o. p. s., organizuje volnočasové kroužky nejen pro mateřské školy, ale především pro první stupeň základních škol. V současné době jsou kroužky realizované po celé České republice s přesahem na Slovensko (Bratislava) a do Polska (Vratislav). Témata, se kterými jsou děti seznamovány, jsou z oblastí přírodovědy, chemie, fyziky a aplikované vědy.

Kroužky obvykle navštěvuje 10–15 dětí a není výjimkou, že na jedné škole probíhá více kroužků. Děti se rozdělují do pětičlenných skupinek, kde každý má svou roli – vedoucí, zapisovatel, materiálník, mluvčí a výrobce. Každý má tedy na starost jednu oblast, všichni se ovšem podílejí na všech krocích společně a vytvářejí jedno společné dílo. Zde jsou tedy zřejmé prvky kolaborace, která je velmi důležitou součástí těchto kroužků.

Lektoři jsou především z řad vysokoškolských studentů (přírodovědné, technické a pedagogické obory) a také samotní učitelé, kteří tak přivádí hravou formou vědu do své školy. Všichni lektoři prochází povinným školením, kde si sami vyzkouší všechny pokusy a výrobky, které mají v následujícím pololetí s dětmi zrealizovat. Každý lektor dostává plán lekce, kde má podrobně popsaný pokus, popř. výrobek. Zároveň zde dostává alespoň minimální teoretický základ k danému tématu, který se pak snaží vysvětlit dětem.

V kroužcích je vždy praktická část, která zabírá většinu času. Děti buď experimentují a provádějí nějaký pokus, nebo vytváří funkční výrobek. K práci se používají běžně dostupné materiály (papír, brčka, párátka, lepidlo, lepenka, kelímky apod.). Proto jsou děti schopné vytvořit si výrobek i doma.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Tento článek vznikl jako studentská práce.




Žádné komentáře:

Okomentovat