6.8.17

Michaela Bůnová: Terapeutka: Děti cítí vinu za násilí rodičů. Týrání považují za normální

Pražské centrum Locika pomáhá dětem, které zažívají domácí násilí. „Z domácího násilí se lze vzpamatovat a využít ho k dalšímu osobnostnímu růstu. Šance, že to člověk zvládne sám, je ale velmi malá,“ říká vedoucí centra Petra Wünschová. Terapeuti Lociky pracují s oběma rodiči, vždy ale zvlášť.

Z rozhovoru v iDNES.cz vybíráme:

Jaké jsou konkrétní dopady násilí na dětech?

Dopady bývají velmi individuální, domácí násilí ale téměř vždy zasahuje celý vývoj osobnosti od zdraví po emoce, vztahy s blízkými, sebeprezentaci, identitu i školní úspěšnost. Vývoj týraných dětí je kompletně narušen. Abychom se totiž dobře vyvíjeli, potřebujeme základní pocit bezpečí, který nám dává rodina. Když se v okolním světě dějí věci, které nás ohrožují, můžeme jít domů a někdo nám pomůže. Pokud ale nebezpečí přichází z rodiny, vývoj a psychika dítěte se hroutí.
Dítě se nemá o co se opřít, cítí se samo a bezmocně. Matky jsou často zahlceny svými problémy, úzkostí, děti si logicky nevytvoří pevný vztah ani k osobě, která je násilná. Dítě má sice rodiče rádo, ale zároveň z nich má obavu, nikdy se na ně nemůže spolehnout. Ani jeden z rodičů mu není oporou, která mu pomůže vyrůst ve zdravého dospělého člověka. To je podle mě na domácím násilí to nejhorší.

Žádné komentáře:

Okomentovat