30.8.17

Jiří Hlavenka: Co je Průmysl 4.0 - a co není

I u nás se začíná hovořit o věci nazvané Průmysl 4.0. Sice příznačně s tříletým zpožděním za světem, ale aspoň že tak. K fenoménu se vyjadřuje vláda a přes média se začíná vysvětlovat, co to je zač a co my s tím. Akorát ale způsobem trochu podivným, a proto vzniká tato stať. (Pozor, je to trochu nudnější čtení, žádná zábava).

Název Průmysl 4.0 zní až budovatelsky: "kdo od zítřka nemá 4.0, jako by nebyl!". Ale průmysl nejsou Windows, které se posunují od verze k verzi. Průmysl se vyvíjí zcela spojitě a současně nerovnoměrně. Nejsou žádné ostré předěly, žádné datum, od kterého by byla v platnosti nová verze Průmyslu. Nerovnoměrnost pak znamená, že díky obrovské pestrosti činností mohou současně a vedle sebe dobře fungovat a prosperovat jak podniky "2.0", tak "4.0". Průmysl 4.0 je označení koncepce nebo trendu, který, jak jeho zastánci věří, se bude postupně etablovat a šířit, a chtějí tímto označením sdělit, že jde o hlubokou, fundamentální změnu oproti současným fabrikám, i těm nejmodernějším (které můžeme označit jako 3.0, tento pojem se též používá, ale méně).

V českém prostředí je Průmysl 4.0 charakterizovám slovem "automatizace", popřípadě "robotizace". Lidé z českých průmyslových svazů dokonce drze tvrdí, že "jej zavádíme už dnes", a představují si pod tím nějakou novou automatizovanou linku. Dočteme se i bizarní formulace, že Průmysl 4.0 je například nový účetní software, který je schopný automatizovat produkci faktur. K Průmyslu 4.0 připravila dokonce vláda i dokument, který situaci popisuje vcelku korektně. Má však 226 stran a chtěl bych vidět toho odvážlivce, který hodlá přeplavat až na jeho konec.

Vláda hodlá Průmysl 4.0 podporovat, a to finančně. Má připravených 600 miliónů korun určených zejména malým firmám, a má sloužit, cituji: "na pořízení nových strojů, technologických zařízení a vybavení".

Co všechno je na tom špatně (a co tedy znamená to 4.0)

Jenomže to co je v "českém překladu" veřejnosti laické i odborné předkládáno jako onen bájný budoucí Průmysl 4.0, je v podstatě Průmysl 3.0. Protože právě ten je charakterizován automatizací výroby a řízením výroby přes informační technologie: jenomže to už je realita dneška, není to nic převratného a světoborného. Samozřejmě 3.0 se stále vyvíjí a zdokonaluje, ale jeho podstatou je shora řízená výrobní linka, ze které na konci něco padá.

4.0 přináší úplně jiné věci. Výroba není shora hierarchicky řízená, ale podnik je prošpikován “chytrými zařízeními”, které jsou navzájem propojené a navzájem spolu komunikují, domlouvají se. Domlouvá se výrobní nástroj na lince s dodavatelem energie a s podnikovým účetním systémem, s dodavatelem polotovaru a s logistickou společností distribuující finální výrobek a ještě do toho třeba kafrá zákazník, který chce mít produkt na míru. To vše autonomně a bez zásahu člověka. Data sbírají tisíce senzorů a štosují je v cloudu, kde si je čtou chytrá zařízení a podle toho se rozhodují. Vertikální integrace - tedy “centrální řízení” - je nikoli nahrazena, ale doplněna integrací horizontální, tj. jednotlivé oblasti ve fabrice se navzájem domlouvají a samostatně rozhodují. Chytrým zařízením je ve výsledku i produkt samotný: jako příklad se uvádějí např. chytrá ložiska naplněná senzory, která měří charakteristiky své činnosti při provozu a výsledky posílají “výš”, kde může reagovat např. (chytrý) motor nebo (chytrá) regulační zařízení. Efektem 4.0 může být např. “mass customization”, což zní poněkud protismyslně, ale jde o vyjádření toho, že i v masové výrobě (tovární linka) může být každý jednotlivý kus šit na míru, aniž to bude mít negativní vliv na produktivitu. Dalším očekávaným efektem je “demokratizace výroby”, tedy to, že s přístupem k informacím (datová cloudová centra) si vlastně bude moci vyrobit, s mírnou nadsázkou kdokoli cokoli a kdekoli - prvními nesmělými příklady jsou 3D tiskárny.

Průmysl 4.0 se zdaleka neomezuje na výrobu, ale i na život produktů v praxi. Jedním z dalších klíčových pojmů jsou cyber-fyzikální systémy, které mají funkčnost fyzikální (např. mechanickou), počítačovou a síťovou (vzájemná internetová komunikace). Ilustrace příklady napoví, co si pod tím lze představit: mezi takové systémy patří např. smart grid čili chytrá síť (ve které výroba, spotřeba i transport elektřiny je opět založen na “domluvě” chytrých zařízeních na straně výrobce, spotřebitele i “přepravce” energie), právě tak sem patří autonomní doprava, ve které se vozidla na silnici nejenže nepotřebují řidiče, ale dokáží se navzájem domlouvat s cílem dosáhnout plynulého, rychlého a bezpečného provozu, vytěžování vozidel, parkovacích míst a podobně.

Všimněte si, že se v popisu Průmyslu 4.0 zatím nevyskytují roboti - a docela právem. Robot je totiž vnímán z nedostatku fantazie jako nějaká plechová postavička s rukama, nohama a nejlépe i hlavou s blikající diodkou, která pobíhá po továrně a dělá to co předtím dělal člověk. Jak ale ukazují dva výše zmíněné - a oba dost podstatné! - příklady Průmyslu 4.0, k dosažení pronikavého pokroku není potřeba konstruovat nového člověka z plechu, ale stačí k tomu existující zařízení (auto, elektrická síť) vybavená kupou senzorů a ještě větší kupou softwaru, která spolu komunikují navzájem, v reálném čase a bez zásahu člověka. Robotizace samozřejmě není hloupost nebo slepá cesta a je významným pomocníkem Průmyslu 4.0; ale jde si spíše svou paralelní cestou a působí ve směru zvyšování efektivity a produktivity. S využitím robotů se vyrobí víc aut za kratší čas a budou levnější - ale pořád jej budete řídit, pořád budete potřebovat garáž a dělat si nervy s parkováním v centru. Kyberfyzikální (tj. “4.0”) systém umožní, abyste nemuseli vůbec žádné auto vlastnit a jen si dle potřeby přivolali autonomní vozítko, které vás samo odveze do cíle a následně si zas odjede pryč. Co představuje větší pokrok a větší přínos pro člověka, to první nebo to druhé?

Poměrně rozšířenému omylu, že cílem Průmyslu 4.0 je “efektivita a produktivita”, propadl i ekonom Lukáš Kovanda v tomto článku (http://ekonomika.idnes.cz/prumysl-4...), když výslovně uvádí, že “produktivita je (..) nejdůležitější ekonomický ukazatel”. Produktivita výroby je už dnes (“3.0”) velice slušně vysoká, ale 4.0 přinese novou kvalitu. Kdo má pocit, že nová kvalita je jen marketingový buzzword, ať si vybaví příběhy gramofonová deska-cédéeko-MP3 soubor, nebo tlačítková Nokia-smartphone.

A co my s tím

Jako poměrně hrůzyplné se mně jeví stanovisko vlády, že Průmysl 4.0 bude “podporovat” tím, že umožní malým podnikům nakoupit “nové výrobní stroje a zařízení”. Už to vidím: strojírenská firmička si bude chtít pořídit nějaký nový encák (tzv. číslicově řízený obráběcí stroj), napíše projekt, do kterého po vzoru zaklínadla abrakadabra vloží na strategických místech několikrát výraz Průmysl 4.0 a dostane od státu peníze. Stát si odškrtne, že pro Průmysl 4.0 udělal co mohl a pokud tu žádný nevznikne, tak to není jeho chyba.

Jenomže je. Vím že s tím už otravuju, ale opravdu u většiny věcí stačí podívat se, jak na to jdou u našich sousedů, typicky v Německu. V tomto případě je to o to důležitější, že právě v oblasti průmyslu jsme skutečně na Německu závislí, ať už jako dodavatelé komponentů nebo i finálních výrobků či jako jejich výrobní základna.

A jedním z fundamentů pro “Industrie 4.0” je v Německu vzdělávání: nový Průmysl totiž bude potřebovat naprosto jinak vzdělanou pracovní sílu než jakou chrlí dnešní technické školy (u nás i u nich!). Jak je z výše uvedeného patrné, tak Průmysl 4.0 stojí a padá s informatikou - bez ní je to Průmysl 2.0. Nejvíc práce a nejvíc pokroku nastane v informatice: “technik” budoucnosti je ze třetiny strojař a z dvou třetin informatik. Druhou podstatnou novou věcí je tvořivost. Rutinní výrobu a její řízení postupně převezmou systémy, ale úloha člověka (doufejme, že ještě dlouho nezastupitelná) bude v tom, aby ten systém tvořivě, chytře naprojektoval.

“Průmky” a “strojárny” se tedy budou muset změnit, alespoň část z nich (protože, jak jsem uvedl v začátku, vývoj je nerovnoměrný - budou zde podniky, které budou na 4.0 doslova stát, ale vedle nich v jiných oblastech bude existovat i tradiční strojařina). Změna bude muset být úplně od základu: strojírenské školy budou ve studentech rozvíjet například umělecké sklony a vnímání umění. (To myslím smrtelně vážně).

Průmysl 4.0 se může jevit jako budoucnost, která se nenalézá zrovna za prvním rohem. A může to být i pravda: vlastně velká většina fabrik ani nemůže říci, že dosáhla levelu 3.0. Jenomže právě proto, že je ještě relativně daleko, je potřeba začít správně - ne dotačním programem na novou brusku, ale raději těch 600 miliónů okamžitě vrazit do transformace části technického školství. Protože jinak, až zde 4.0 za - odhadněme - deset roků vypukne ve velkém, ji nebude mít kdo dělat.

Převzato z autorovy poznámky na sociální síti Facebook

3 komentáře:

tyrjir řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
tyrjir řekl(a)...

Průmysl 4.0 je obsahově účelově zúžený pojem pro závislost pracovního uplatnění lidí na stavu techniky. Tuto závislost pro kapitalistickou fázi vývoje společnosti vcelku precizně popsal ve 30. létech ruský ekonom Kondratěv tím, že ukázal, že nové technologie působí na společnost v jakýchsi přibližně padesátiletých vlnách tak, že zavádění nové technologie má čtyři fáze (PRDO - prosperita plynoucí z uplatnění z nové technologie, recese, deprese a oživení způsobené nástupem nové technologie). Kondratěv byl v Rusku jako kapitalistický ekonom popraven roku 1938.

To, co je dnes zejména díky německým ekonomům označováno jako Průmysl 4.0 a Společnost 4.0 (postupující prosperita informačních technologií) popsal Kondratěv jako pátou vlnu (1. Pára a bavlna 2. Železnice a ocel 3. Elektřina a chemie 4. Petrochemie a automobily 5. Informační technologie). Až prosperita informačních technologií skončí a nastane jejich zevšednění, přijde ekonomická recese, deprese a pak přijde nové oživení pocházející z toho, co po nich bude následovat.

J.Týř

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikolaj_Kondra%C5%A5jev

tyrjir řekl(a)...

Zařízení nemůže být chytré. Chytrost je psychická vlastnost člověka. Zařízení může být inteligentní - může rozlišovat podstatné a nepodstatné věci.

Okomentovat