5.8.17

Základní rámec občanského vzdělávání v ČR (návrh)

Předkládaný materiál ministra pro lidská práva Jana Chvojky má představit občanské vzdělávání jako účinný nástroj posilování demokracie a svobodné společnosti. Pojem občanského vzdělávání vymezuje, a to včetně základních principů a hodnot, na kterých je vystaveno. Dále popisuje, v jakém stavu se nachází. V rámci toho objasňuje, jaké jsou jeho aktuální problémy a proč za současného stavu nemá na posilování demokracie kýžený dopad. Návrh je kritizován řadou neziskových organizací.

V úvodu materiál uvádí:

Materiál ilustruje, jaký potenciál může občanské vzdělávání mít, pokud by bylo zajištěno jeho systémové řešení – tedy systémová podpora a dlouhodobý koncepční rozvoj. Za klíčové předpoklady takového řešení považuje konsensus a podporu napříč politickým spektrem a technické zajištění. Níže proto navrhuje postup vedoucí ke splnění těchto předpokladů. V závěrečné kapitole nastiňuje podobu rámcových opatření, která jsou pro systémové řešení občanského vzdělávání potřeba.

Materiál se záměrně drží na jisté úrovni obecnosti za účelem dosažení dohody nad základními východisky, rámcem a postupem. Bude-li schválen vládou ČR, otevře se cesta k podrobné debatě nad podobou realizace a zajištění občanského vzdělávání.








Základní rámec občanského vzdělávání v ČR
Draft č. 3 – verze z 19. 7. 2017
Kontext
Předkládaný materiál představuje občanské vzdělávání jako účinný nástroj posilování demokracie a svobodné společnosti. Pojem občanského vzdělávání vymezuje, a to včetně základních principů a hodnot, na kterých je vystaveno. Dále popisuje, v jakém stavu se nachází. V rámci toho objasňuje, jaké jsou jeho aktuální problémy a proč za současného stavu nemá na posilování demokracie kýžený dopad.
Materiál ilustruje, jaký potenciál může občanské vzdělávání mít, pokud by bylo zajištěno jeho systémové řešení – tedy systémová podpora a dlouhodobý koncepční rozvoj. Za klíčové předpoklady takového řešení považuje konsensus a podporu napříč politickým spektrem a technické zajištění. Níže proto navrhuje postup vedoucí ke splnění těchto předpokladů. V závěrečné kapitole nastiňuje podobu rámcových opatření, která jsou pro systémové řešení občanského vzdělávání potřeba.
Materiál se záměrně drží na jisté úrovni obecnosti za účelem dosažení dohody nad základními východisky, rámcem a postupem. Bude-li schválen vládou ČR, otevře se cesta k podrobné debatě nad podobou realizace a zajištění občanského vzdělávání.
Předpokládaný postup:
1. Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu (MLP) zorganizuje participativní
setkání, na kterém široké zainteresované veřejnosti představí a předloží k diskuzi Základní rámec občanského vzdělávání v ČR (dále jen „Základní rámec OV“ či „materiál“), a to v podobě, která vzejde z podnětů druhého setkání pracovní skupiny zástupců parlamentních politických stran a rezortů školství, kultury a spravedlnosti.
2. MLP předloží vládě ČR ke schválení Základní rámec OV, na kterém bude dosaženo konsensu
mezi zástupci parlamentních politických stran a rezortů školství, kultury a spravedlnosti a který zohlední výstupy výše zmíněného setkání zainteresované veřejnosti.
3. Vláda přijme Základní rámec OV zahrnující budoucí závazek najít a realizovat technické
zajištění systémového řešení OV v ČR.
4. MLP na základě Základního rámce OV otevře debatu napříč politickým spektrem, ale i
odbornou a další zainteresovanou veřejností nad tím, jak konkrétně by mělo vypadat technické zajištění systémového řešení OV v ČR. Na základě výstupů debaty bude připraven akční plán jeho realizace vč. návrhu jeho institucionální podoby, fungování, zajištění jeho neutrality, odbornosti atd.
5. Vláda schválí akční plán a poskytne příslušnou podporu k jeho realizaci.
6. Realizace akčního plánu: zahájení systémového přístupu k OV (analýzy, tvorba strategie OV,
vlastní aktivity, evaluace atd.)
2. Úvod
Současné demokracie, nejen v Evropě, čelí celé řadě výzev. Analyzovat a popsat jejich příčiny, včetně případné prognózy vývoje, zásadně přesahuje rámec tohoto materiálu. S ohledem na jeho téma však předesíláme, že jako jednu z příčin vnímáme i nedostatečnou vybavenost a vzdělání občanů. Ukazuje se totiž, že nejsilnějším sociodemografickým faktorem ovlivňujícím politickou participaci je výše dosaženého vzdělání. Platí, že vzdělání posiluje zájem o veřejné dění, rozvíjí schopnost kritického myšlení, oslabuje vliv populismu a radikalismu a při vhodném koncepčním řešení vede k nabývání velmi důležitých schopností demokratického občanství.
Vedle rizika odmítnutí politiky představuje další problém nekritická společnost podléhající populismu či radikalismu. V současném světě vidíme, že v některých společnostech dochází k oslabování právního státu a postupnému potlačování občanské společnosti a svobody. Potřeba kriticky smýšlejících občanů, kteří se dobře orientují ve veřejném prostoru a uznávají základní demokratické hodnoty, roste i s ohledem na dezinformační kampaně a rychle se měnící svět médií a sociálních sítí.
Co tedy současná česká demokracie potřebuje, aby odolala všem výzvám? Za klíčovou považujeme její potřebu soustavného posilování. Jedním z účinných prostředků takového posilování je občanské vzdělávání, které v nějaké podobě funguje ve všech zavedených demokraciích západního typu.
Občanská společnost a schopnosti demokratického občanství jsou klíčovými prvky obrany demokratických norem, hodnot a postojů a slouží jako prevence eroze demokracie. Koncepčně řešené občanské vzdělávání tyto prvky konsoliduje. Jeho hodnota je tak zcela nezpochybnitelná: Čím více budou lidé občansky kompetentní, tím více se budou zajímat o veřejné dění a o politiku. Výzkumy ukazují, že se zájmem o politiku pak vzrůstá i zájem o demokracii, její hodnoty a normy. S tím je pak úzce spojena i vyšší angažovanost v její prospěch.
2.a Východiska základního rámce OV v ČR
Základní rámec tohoto materiálu - i občanského vzdělávání jako takového - představuje Ústava ČR a Listina základních práv a svobod. V těchto dokumentech se zrcadlí hodnotové ukotvení naší země, stejně jako historické a kulturní tradice, ze kterých vyrůstá naše demokracie.
Zásadním východiskem je i Usnesení Poslanecké sněmovny PČR na podporu občanského vzdělávání z roku 2014. V něm je shrnuto několik klíčových tezí:
• Nevyhnutelnou podmínkou a nejzásadnějším předpokladem existence svobodného demokratického právního státu je rozvinuté demokratické smýšlení jeho občanů;
• Svoboda, demokracie a právní stát jsou hodnotami, o které musí každá nová generace s plným občanským nasazením pečovat a chránit je;
• Stát založený na demokratických hodnotách se nesmí vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
Klíčovým principem materiálu je pak i důraz na pluralitu a zákaz indoktrinace. Dalšími východisky a strategickými či odbornými materiály, ze kterých materiál vychází, představují například:
1. Usnesení vlády ČR - plán úkolů: přijetí Koncepce občanského vzdělávání (2016)
2. Audit národní bezpečnosti, Ministerstvo vnitra (2016)1
3. Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 20202
4. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2015–2020
(kapitola 2. J Vzdělávání pro udržitelný rozvoj)
5. Deklarace a doporučení Rady Evropy, ke kterým se ČR hlásí3
6. Deklarace ministrů školství EU ze 17. 3. 20154 – tzv. Pařížská deklarace
7. Strategický rámec evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy5
2.b Vymezení pojmu občanského vzdělávání v ČR
2.b.I Kontext občanského vzdělávání (OV)
Každá demokracie závisí na lidech, kteří ji vytváří, stvrzují její legitimitu, žijí v ní. Demokratické společnosti tak nutně potřebují aktivní, informované a zodpovědné občany, kteří jsou ochotni a schopni převzít zodpovědnost nejen za sebe sama, ale také za své komunity, a vytvářet tak společný demokratický systém.
Tyto občanské kapacity a strategie se nerozvíjejí samy od sebe, bez podpory. Lidé se je musí učit. Část občanských kompetencí lze získat skrze běžnou každodenní zkušenost z domova, ze školy nebo z práce. Nikdy to však nebude dostačující k přípravě občanů na roli, kterou vyžaduje dnešní komplexní a různorodá společnost.
Pokud se mají občané účinně podílet na veřejném životě, je nutné vyvinout jednoznačný přístup k jejich vzdělávání. Tento přístup by měl zahrnovat všechny občany bez ohledu na jejich schopnosti a (sociálně-ekonomické) pozadí; neměl by se omezovat pouze na školy, ale měl by být integrální součástí celoživotního učení. Pro takovýto přístup se ustálil pojem občanské vzdělávání.
2.b.II Definice OV
V České republice dosud neexistoval jednotný koncept občanského vzdělávání a není tak k dispozici ani jednoznačná konsensuálně přijatá definice. Pro účely tohoto materiálu vycházíme z formulace, kterou od roku 2012 etabluje Centrum občanského vzdělávání FHS UK:
Občanské vzdělávání představuje vzdělávací aktivity,6 které posilují občany v tom, aby se informovaně, odpovědně a aktivně podíleli na spravování věcí veřejných a na rozvoji demokratické společnosti, a to v souladu s principy lidských práv.
Podobně pak vidí občanské vzdělávání i mezinárodní instituce, jichž je ČR členem - např. UNESCO7 či Rady Evropy.8
2.b.III Koho se OV týká a jaké jsou jeho cíle?
Občanské vzdělávání se týká všech občanů bez ohledu na věk. Od předškolních dětí přes žáky a studenty, přes osoby v produktivním věku až po seniory. Je na místě podtrhnout, že OV se netýká pouze škol. A ani v tomto prostředí se nemyslí jen vzdělávání v rámci vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět a oboru Výchova k občanství. Jde i o další obory, v nichž jsou uplatňovány občanské a demokratické principy, a o uplatňování těchto principů napříč životem školy (kultura a klima školy).
Výstupem takovéhoto vzdělávání má být kompetentní občan schopný podílet se na životě v demokratické společnosti. Rada Evropy vypracovala a v roce 2016 zveřejnila konceptuální model kompetencí (viz příloha), jež občané potřebují k účinné participaci na demokratické kultuře a k pokojnému soužití v kulturně rozmanitých společnostech.9 Tento model může posloužit jako inspirace k tomu, na jaké kompetence vzdělávací aktivity zaměřit a jak zajistit jejich vyváženost.
Model kompetencí se skládá ze čtyř složek: z hodnot, postojů, dovedností, znalostí a kritického porozumění, jež je nutné v celoživotním vzdělávacím procesu rozvíjet. Prizmatem tohoto modelu se dají nahlížet, hodnotit a plánovat vzdělávací programy a aktivity na poli občanského vzdělávání tak, aby byly účinné a efektivní. Tohoto modelu mohou pružně využívat státní instituce, stejně jako školy a organizace občanské společnosti.

2.b.IV Principy občanského vzdělávání
Přestože občanské vzdělávání představuje poměrně dynamický koncept, stojí na pevných principech. Obsahově se může vzhledem k aktuálním společenským výzvám a diskusím měnit, ale hodnotově je zcela v souladu s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod.
Obsahová proměnlivost občansko-vzdělávacích témat vyplývá rovněž z jejich charakteristiky: jsou reálná, aktuální, občas citlivá (zahrnují vzdělávanému subjektu blízké lidi), často kontroverzní (spojeny se silnými názory vyvolávají podobné emoce, případně nesouhlas), a konečně bývají hodnotově zabarvené. Tato specifika témat občanského vzdělávání vedou k tomu, že se jim vzdělavatelé velmi často vyhýbají a budoucí občany na diskusi o nich nepřipravují. Přitom, jak jsme zmínili výše, občanské vzdělávání nejenže operuje v předem daném a přiznaném rámci ústavního pořádku a právního státu, ale současně samo stojí na dalších klíčových principech, jež umožňují, aby aktuálních a kontroverzních témat nebylo zneužíváno.
Jako obranu proti indoktrinaci, s níž nemá občanské vzdělávání nic společného, byly po druhé světové válce v Německu (kde je občanské vzdělávání plně etablováno jako nástroj na posilování demokracie) definovány klíčové principy. Ty jednak přispívají k jeho demokratičnosti, současně vysvětlují jeho rozdílnost od propagandy a indoktrinace, se kterými bývá někdy mylně (často účelově) spojováno. Jedná se o principy, které jsou široce uznávány jako vodítka nejen pro vzdělavatele v celé Evropě a mohou dobře posloužit i u nás:
● Zákaz indoktrinace: vzdělávací subjekt nesmí – žádnými prostředky – manipulovat studujícími ve jménu svého vlastního přesvědčení a bránit tak studujícímu ve vytváření jeho vlastního úsudku;
● Vyváženost: o tématu, které je ve společnosti, politice či vědě vnímáno jako kontroverzní, musí být jako o kontroverzním vyučováno;
● Podpora samostatného myšlení: OV musí ve studujících rozvíjet schopnosti analyzovat.10
2.b.V Hodnotové ukotvení OV
S ohledem na charakteristiky probíraných témat (aktuální, kontroverzní) bývá bohužel OV někdy vnímáno jako vzdělávání na politickou objednávku, jako manipulace či že hájí vybrané menšinové skupiny obyvatel (homosexuálové, uprchlíci atd.). Po představení výše zmíněných principů je jasné, že tomu tak není a o manipulaci se nejedná. Občanské vzdělávání samo o sobě umožňuje dialog, ale nemá předepsáno, jak by výsledek takovéto diskuse měl vypadat. Především se tak jedná o posilování kompetencí občanů, předávání nástrojů a zvyšování vědomí vlastní občanské účinnosti jednotlivců ve společnosti.
Podstatou občanského vzdělávání není v rámci diskutovaných témat vytvářet preference nebo téma hodnotit. Ve vztahu k jednotlivým tématům je neutrální a nezaujaté. Jeho hlavním předmětem, cílem a výstupem je diskuse mezi občany – občanské vzdělávání umožňuje občanům debatovat o citlivých tématech týkajících se společnosti. Jediným mantinelem, který občanské vzdělávání staví, je, že diskuse musí probíhat v jasně hodnotově vymezeném poli ústavního pořádku ČR.
Vzdělávání občanů je základním předpokladem pro společný život v demokratické společnosti a pro aktivní zapojení občanů do veřejného života. Aby mohla vzniknout stabilní demokratická občanská společnost, potřebujeme kompetentní občany, kteří se ideálně budou celoživotně vzdělávat právě v této své roli. V České republice je tradice občanského vzdělávání poměrně dlouhá, začíná svým způsobem již v lidových kursech první republiky (1918). Ovšem od přerušení za komunistické éry neexistuje jednotný a vyjasněný koncept občanského vzdělávání, a tedy ani jeho systémová podoba.
3. Stav občanského vzdělávání v ČR
3.a Stav OV
Soustavné a systematické občanské vzdělávání všech občanů se v ČR nerealizuje. Z hlediska celkového dopadu tak bohužel nemá potřebný efekt - nepřispívá k posilování demokracie v ČR tak, jak by bylo s ohledem na výzvy, kterým čelí, potřeba.
V několika případech se uskutečnily jednorázové kampaně, jejichž cílem bylo vysvětlit například smysl vstupu ČR do Evropské unie. Občanské vzdělávání svým způsobem nahrazují některé participační aktivity, například spolurozhodování o obecních rozpočtech, územních či strategických plánech. Tyto aktivity však jsou u nás rozšířeny méně, než je tomu v okolních zemích či západních demokraciích a při paralelní absenci koncepčního OV zůstává dospělá populace v určitém vakuu.
Poněkud příznivější situace nastává čas od času mezi žáky základních a středních škol, kde se uskutečňují popularizačně-vzdělávací aktivity. Jsou to aktivity prospěšné, bohužel však izolované a postavené na dobrovolném principu či realizované ze zájmu učitele. Pokud někdo stojí o získání dovedností demokratického občana, musí si příležitosti, které jsou navíc v regionech přítomny velmi nerovnoměrně, sám aktivně vyhledávat.
V samotné výuce na základních a středních školách je občanské vzdělávání součástí samostatného předmětu (Člověk a jeho svět pro 1. stupeň ZŠ, Výchova k občanství pro 2. stupeň ZŠ, Občanský a společenskovědní základ pro gymnázia, Společenskovědní vzdělávání pro odborné školy). Dále je průřezovým tématem. Na samotné občanské vzdělávání však zpravidla nebývá mnoho prostoru a celoškolní přístup k OV většinou chybí. V praxi je výuka zaměřena na pasivní příjem znalostí “o demokracii,” namísto rozvoje a prohlubování aktivních dovedností. Užití nástrojů občanského vzdělávání ve výuce (např. žákovského parlamentu) - či zapojení do různého typu projektů - je vždy na úvaze, aktivitě a dobré vůli pedagoga.

3.b Problémy OV
V České republice dosud nebyl vytvořen žádný rámec pro občanské vzdělávání na úrovni státu, nepracuje se s konkrétní koncepcí či ucelenou politikou, chybí cíle, ke kterým by bylo možné směřovat, a dlouhodobě nejsou pro tuto oblast určeny žádné systémové prostředky, ani jiná forma stabilní podpory. Občanské vzdělávání v ČR tak systematicky nefunguje a má velmi omezený dopad. Na základě analýzy dostupných výzkumů,11 poznatků z terénu (návštěvy škol, veřejné konzultace atp.) a zkušeností autorů jsme identifikovali následující hlavní problémy českého občanského vzdělávání:
1. Nesystematické uchopení
○ Občanskému vzdělávání je věnován deklaratorně poměrně velký prostor v dokumentech jednotlivých rezortů, který ovšem není ve skutečnosti implementován do konkrétních aktivit. Je ponecháno převážně na občanském sektoru, bez vymezeného a uznávaného jednotícího rámce; bez větší podpory státu.
2. Roztříštěnost aktivit
○ Nějaké podobě OV se věnuje určité množství organizací, sdružení, agentur atd. jako jedné ze svých mnoha agend. Občanskému vzdělávání jako hlavnímu předmětu se věnuje pouze zlomek z nich. Aktivity jsou tak jednorázové a roztříštěné.
3. Slabé regionální pokrytí
○ Podstatně větší nabídka občansko-vzdělávacích aktivit se objevuje ve větších městech. Regiony, jež by vzhledem k rozšiřující se radikalizaci12 takovéto aktivity potřebovaly, zůstávají mimo nabídku.
4. Očekávání, že se vše odehraje ve škole
○ U velké části společnosti panuje přesvědčení, že OV má za úkol škola. Vzdělávání k občanství je součástí kurikulárních dokumentů, neznamená to ovšem, že je ve školách realizováno. Nicméně ani kurikulární dokumenty v ČR dostatečně nereflektují evropskou úroveň vzdělávání k občanství.13
○ Nedostatečné rozvinutí dovedností demokratického občana mezi skupinami studentů ukazují data šetření JSNŠ (2014), agentura Median:
▪ Praxe ve školách neodpovídá významu občanského vzdělávání. Předmět slouží jako „odpadkový koš“ pro rozličná nezařazená témata a staví na pasivním příjmu informací. Ostatními učiteli, ale i rodiči je vnímán jako marginální, nedůležitý předmět.14
▪ Občanské vzdělávání není součástí pregraduální přípravy všech učitelů. Ve škole tak bývá „misí“ jednoho pedagoga. Přitom je klíčové, aby občanské vzdělávání a koncept školy jako demokratického společenství přijala celá školní komunita (vedení, pedagog. sbor a rodiče).
▪ Současná angažovanost žáků ve společnosti je nízká.15 Zkušenost s aktivní participací a dem. principy ve škole je předpokladem uplatňování těchto principů v občanském životě.
5. Omezená nabídka občanského vzdělávání dospělých
○ Občanské vzdělávání je zakotveno ve Strategii celoživotního učení. Kvůli chybějícímu systému udržitelné finanční podpory je nabídka občanského vzdělávání pro dospělé roztříštěna do krátkodobých, nesystémových akcí, které - byť mají velký potenciál a je za nimi odborná práce - v krátkém čase končí, tento přístup ve své podstatě znamená velmi neefektivní vynakládání finančních prostředků.
6. Nedostatek aktuálních a přesných dat
○ Oblast občanského vzdělávání je bohužel stále velmi nedostatečně pokryta z pohledu výzkumů a analýz. I tento materiál se může opřít jen o neúplná data, poznatky z terénu a praxe. Chybí dlouhodobý, kontinuální a systematický výzkum.
V České republice dosud chybí jednotná koncepce občanského vzdělávání, která by propojovala oblasti formálního a neformálního vzdělávání, sjednotila základní pilíře občanského vzdělávání pro všechny věkové kategorie (v počátečním vzdělávání i v dalším vzdělávání dospělých) a nastavila by indikátory občanského vzdělávání (s ohledem na eliminaci rizika jeho zneužití).
Z problémů popsaných výše vyplývá, že OV realizované v ČR je nedostatečné, nesystematické a bez potřebného dopadu. Potřebuje proto systémové řešení, které by umožnilo jeho dlouhodobý koncepční rozvoj a podporu. Před tím, než se podíváme na možnosti, jak by takové řešení mohlo vypadat, ještě nabízíme vhled do situace kolem OV. Chceme tím přispět k vytvoření lepší představy zatím nevyužitého potenciálu, který by OV mohlo mít, pokud by bylo uchopeno systémově.
3.c Systemizace a klíčoví aktéři OV
Občanské vzdělávání je ve svém zaměření na rozvoj občana celoživotním procesem. Příjemci tohoto vzdělávání jsou všichni občané od dětství do stáří. V ČR zapadá do konceptu celoživotního učení, jež pojímá všechny formy učení (v rámci vzdělávacího systému i mimo něj) jako jeden propojený celek.
Celoživotní učení je realizováno skrze tři formy:
a) formální vzdělávání, které je organizované, strukturované, záměrné a které je realizováno ve
vzdělávacích institucích (ve školách),
b) neformální vzdělávání je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které
mohou zlepšit společenské nebo pracovní uplatnění (různé kurzy atp.),
c) informální vzdělávání je vzdělávání z každodenních zkušeností a činností v práci, rodině a volném čase, většinou není vedeno a hodnoceno lektorem, často jde o sebevzdělávání, je neorganizované, neinstitucionalizované a často nesystematické, může být záměrné, ale nejčastěji bývá bezděčné.16
Tyto formy vzdělávání se v průběhu života jedince prolínají a nelze je vždy ostře oddělit. Následující tabulka zobrazuje systemizaci OV ve vztahu ke koncovým příjemcům.
Matice – systemizace OV
• Primární cílové skupiny jsou uvedeny malými písmeny.
• Přímí vzdělavatelé (současně i příjemci OV) jsou vyznačeni KAPITÁLKAMI.
• Modře uvádíme pro ilustraci příklady občansko-vzdělávacích aktivit, které již probíhají.
• Tlustou čarou je ohraničen segment, kde by mělo probíhat výhradně „nadstranické“ OV zajišťované politicky neutrálními subjekty. To nevylučuje přítomnost např. politiků ve škole, bude-li realizátorem takové „návštěvy“ z podstaty nadstranický subjekt (např. učitel) a budou-li při tom důsledně dodrženy základní principy OV.
Počáteční vzdělávání Další vzdělávání Celoživotní učení
Předškolní vzdělávání
Základní vzdělávání
Střední vzdělávání
Terciární vzdělávání
Profesní vzdělávání Osobnostní rozvoj
Formální vzdělávání
děti UČITELÉ
žáci UČITELÉ
žákovský parlament
žáci UČITELÉ
volby nanečisto, učení službou, projektové dny, mediální vzdělávání
studenti UČITELÉ
simulovaný model EU/ OSN/ NATO, street law
učitelé pedagogičtí pracovníci (vychovatelé apod.) policisté úředníci politici, zákonodárci novináři zaměstnavatelé zaměstnanci VZDĚLAVATELÉ LEKTOŘI
kurs kritického myšlení
Neformální vzdělávání
děti VEDOUCÍ LEKTOŘI
děti mládež VEDOUCÍ LEKTOŘI
mládežnické organizace
mládež VEDOUCÍ LEKTOŘI
dobrovolnictv í v OOS, mládežnické organizace
mládež VEDOUCÍ LEKTOŘI
dobrovolnictv í v sociálních institucích (doučování znev. žáků, nemocnice...)
koordinátoři volnočasových aktivit vedoucí zotavovacích a volnočasových akcí (profesní kvalifikace) VZDĚLAVATELÉ LEKTOŘI
občané, voliči rodiče, děti, mládež, senioři, dobrovolníci VZDĚLAVATELÉ LEKTOŘI, MENTOŘI VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ ZAŘÍZENÍ ZAMĚSTNAVATELÉ, ODBORY, CÍRKVE POLITICKÉ INSTITUTY VEŘEJNÉ KNIHOVNY

zdroje Informální
informálního učení: vzdělávání17
- rodinní příslušníci, přátelé, kolegové (osobní kontakt, kontakt přes sociální
sítě) - tištěné materiály (knihy, média) - digitální materiály (knihy, média, hry, videa) - televize, rozhlas - návštěva kulturních, společenských a sportovních akcí RODINA, PŘÁTELÉ, KOLEGOVÉ NOVINÁŘI UMĚLCI, SPORTOVCI, POLITICI, VEŘEJNÉ OSOBNOSTI PORADCI, KOUČOVÉ, KONZULTANTI ZÁJMOVÉ ASOCIACE VEŘEJNÉ INSTITUCE, KNIHOVNY, TELEVIZE, ROZHLAS LOKÁLNÍ POLITICKÁ ZASTUPITELSTVA MÍSTNÍ AKČNÍ SKUPINY
občané voliči rodiče děti mládež senioři členové církve dobrovolníci sportovci čtenáři zaměstnanci podnikatelé
Výše představená vzdělávací matice jako celek má velký potenciál věnovat se občanskému vzdělávání. Bude důležité jí systematicky využívat a naplnit ji dlouhodobou nabídkou občansko- vzdělávacích aktivit. Občanské vzdělávání pak může mít celou řadu konkrétních podob. Pro ilustraci:
● V počátečním vzdělávání je potřeba klást větší důraz na rozvoj dovedností a postojů (např. formou zážitku, vlastní zkušenosti s participací), didakticky podchycenou výuku tzv. kontroverzních témat, žákovské parlamenty, volby nanečisto, komunitní vyučování apod.
● Pro dospělé fungují kampaně zacílené na aktuální společenská témata, workshopy, zavádění prvků participativní demokracie (zapojování obyvatel do rozhodovacího procesu), reflexe minulosti, mediální gramotnost, právní gramotnost.
● Pro vtahování „politice vzdálených" skupin poslouží metody jako např. Divadlo fórum.
● Z institucionálního hlediska se jeví jako plodné posílení či přeměna místních veřejných knihoven v místa komunitního aktivního občanství atd. (Zde existuje dobrá zkušenost např. v práci se seniory při posilování jejich právní gramotnosti a odolnosti vůči nekalým obchodním praktikám.)
● Důležité je rozvíjet přípravu budoucích učitelů na pedagogických fakultách, a to jak ve vztahu k vlastním občanským kompetencím, tak ve vztahu k budoucím žákům.
Z uvedené tabulky rovněž vyplývá, kteří vzdělávací aktéři mají potenciál se na občanském vzdělávání v ČR podílet. Pro ilustraci:
● Školy a univerzity - učitelé, vedení školy...
● Neformální vzdělavatelé, vedoucí kroužků, lektoři
● Občanská společnost - spolky
● Veřejné instituce, veřejná média, státní instituce, politické instituty
● Mládežnické organizace
● Společnost jako prostředí

3.d SWOT analýza - shrnutí
V příloze předkládáme SWOT analýzu, která rozebírá a hodnotí současný stav občanského vzdělávání v ČR. Vychází z datových podkladů citovaných výzkumů, poznatků z terénu či praxe a zkušeností autorů.
Silné stránky nám pomohly identifikovat, v jakých aspektech je na tom občanské vzdělávání dobře. Cílem je maximalizace silných stránek, kdy co nejvíce těžíme z toho, co už umíme, nebo máme dobře nastaveno. Slabé stránky se obvykle měří srovnáním s konkurencí a naším cílem je jejich minimalizace. U příležitostí se jedná o šance pro rozvoj a hrozby představují možná rizika, která cíl ohrožují.
Mezi silné stránky patří zejména ukotvení občanského vzdělávání v rámcových vzdělávacích programech a Strategii celoživotního učení. Ovšem toto jsou především dokumenty, jež se ani zdaleka neodrážejí v reálné praxi. Ve slabých stránkách uvádíme vedle dalších systémových slabin hlavně roztříštěnost a nekoordinovaný přístup k občanskému vzdělávání, jež tak v ČR nemá významný dopad. Představené příležitosti vymezují potenciál, který se dá rozvíjet. Ten v ČR představuje hlavně síť vzdělávacích aktérů, kteří se mu mohou začít věnovat na všech úrovních a pro nejrůznější cílové skupiny. Je však zřejmé, že žádné z příležitostí nemohou být úspěšně zrealizovány bez systémového uchopení občanského vzdělávání. Bez něj totiž nemůže dojít ke kýženému dopadu a dosahu OV a naplnění potřeby posilování demokracie.
4. Potřeby OV a rámcová opatření
4.a Systémové řešení OV
Z předchozích kapitol a přiložené SWOT analýzy vyplývá potřeba zajistit v ČR systémové řešení občanského vzdělávání. Jedině tehdy, bude-li umožněn jeho dlouhodobý koncepční rozvoj a systémová podpora, bude mít potřebný dopad na posilování naší demokracie.
Na základě zkušeností z terénu, mnoha let praxe a analýzy současného stavu lze konstatovat, že veškerá parciální opatření a krátkodobá řešení nemohou nahradit trvalé systémové řešení – nemohou zajistit využití potenciálu OV v celé jeho šíři a maximalizovat tak jeho pozitivní dopad na rozvoj kompetencí potřebných pro demokratickou kulturu občanů v naší zemi.
V následující kapitole proto nastiňujeme podobu rámcových opatření potřebných k systémovému řešení občanského vzdělávání v ČR.
4.b Rámcová opatření
Význam rámcových opatření
Rámcová opatření představují obrys budoucího zajištění systémového řešení občanského vzdělávání v České republice. Přesto, že cílem tohoto materiálu není předjímat přesnou podobu budoucího akčního plánu (viz předpokládaný postup v úvodní kapitole „Kontext“), považujeme za dobré tu vytyčit alespoň jeho základní směr.
Smysl a cíle systémového řešení OV
Smyslem budoucího systémového řešení občanského vzdělávání je především garance dlouhodobého koncepčního rozvoje OV ze strany státu a stabilní institucionalizovaná opora OV na systémové úrovni. Jeho cíli by měl být například:
• Garance odbornosti a kvality koncepčního řešení OV
• Dlouhodobá podpora a propojování klíčových aktérů OV
• Koordinace systémové podpory OV
• Zajištění kvalitních dat potřebných pro OV
• Etablování OV vč. jeho základních principů
Cílové skupiny
Budoucí systémové řešení musí cílit na všechny občany bez ohledu na věk, jakkoli je zřejmé, že jde o dlouhodobou vizi a že není možné zahájit činnost se všemi naráz. Strategickou cílovou skupinu pak představují aktéři občanského vzdělávání na úrovni formálního, neformálního i informálního vzdělávání. Může jít například o:
• Školy a univerzity - učitelé, vedení školy...
• Neformální vzdělavatelé, vedoucí kroužků, lektoři
• Organizace občanské společnosti
• Veřejné instituce, veřejná média, státní instituce
• Mládežnické organizace
Aktivity
V závislosti na podobě technického zajištění systémového řešení OV bude možno realizovat větší či menší množství konkrétních aktivit rozvíjejících a podporujících občanské vzdělávání v ČR. Nelze tedy předjímat podobu budoucího strategického plánu. Pro ilustraci však uvádíme aktivity, které by jistě situaci na poli OV prospěly:
• Tvorba standardů kvality OV, sledování dopadu
• Vzdělávání klíčových aktérů OV (všechny úrovně)
• Vzdělávací aktivity pro koncové cílové skupiny (od dětí po seniory)
• Zajištění sdílení dobré praxe, propojování aktérů
• Transfer a adaptace zahraničního know-how
• Odborná podpora při nastavování dotačních programů, následná evaluace projektů
• Podpora účelné a efektivní alokace finanční podpory pro OV vč. alokace samotné
• Tvorba a realizace komplexní strategie OV
• Analýzy a výzkumy
• Moderace/aktivní účast v debatě o OV a základních demokratických hodnotách
Principy fungování
Technické zajištění systémového řešení OV by mělo představovat autoritu na úrovni státu, která vedle realizace odborné podpory rozhoduje i o přidělování hmotné podpory pro aktéry OV. Proto jsou pro její fungování klíčové následující principy:
• obsahové ukotvení v hodnotovém rámci Ústavy ČR a LZPS
• důsledné dodržování principů OV (viz kapitola „Principy“)
• stabilita a dlouhodobost
• vysoká odbornost, pluralita a vyváženost
• nadstranickost (kontrolní a garanční mechanismy)
• fungování v konsensuálně přijatém koncepčním rámci
• vysoká efektivita, nízké náklady provozu
Z hlediska odborné podpory by mělo toto řešení poskytovat podporu všem aktérům občanského vzdělávání. Z hlediska hmotné podpory by se podpora měla vztahovat pouze na ty subjekty, jejichž financování není na systémové úrovni zajištěno jinak (finanční podpora se tak nebude týkat např. politických institutů).
5. Zdroje
6. Přílohy
1. SWOT analýza OV v ČR
2. Grafy


1 Audit doporučuje k posílení odolnosti mimo jiné: Posílení občanského vzdělávání na školách (základní hodnoty, mediální gramotnost, jednání v krizových situacích).
2 Jedním ze 4 hlavních cílů vzdělávání je: rozvoj aktivního občanství vytvářející předpoklady pro solidární společnost, udržitelný rozvoj a demokratické vládnutí.
3 Česká republika se hlásí k deklaraci a programu Výchova k demokratickému občanství založenému na právech a odpovědnosti občanů přijatou Výborem ministrů Rady Evropy dne 7. května 1999 na jeho 104. zasedání, a k „Doporučení (2002) 12 Výboru ministrů členským státům – výchova k demokratickému občanství“.
4 Ministři školství EU se v reakci na teroristické činy z Francie a Dánska v roce 2015 rozhodli znovu potvrdit své odhodlání bránit základní hodnoty EU včetně demokracie. Ve vzdělávání proto má být kladen důraz na občanské vzdělávání, které mimo jiné podporuje kritické myšlení, odolnost proti indoktrinaci [...]
5 Strategický cíl č. 3: Podporovat spravedlnost, sociální soudržnost a aktivní občanství. Více viz http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52009XG0528(01)&from=CS
6 Vzdělávání chápáno jako proces celkové kultivace osobnosti, do kterého patří i výchova.
7 „OV je vzdělávání jednotlivců od jejich narození s cílem připravit je na jejich roli jasně uvažujících a zodpovědně se rozhodujících občanů, kteří se aktivně podílejí na rozhodnutích týkajících se společnosti.“ Viz Citizenship education for the 21st century - dostupné zde.
8 ČR se již před přijetím Charty přihlásila k deklaraci a programu Výchova k demokratickému občanství založenému na právech a odpovědnosti občanů přijatou Výborem ministrů Rady Evropy dne 7. května 1999 na jeho 104. zasedání a k „Doporučení (2002) 12 Výboru ministrů členským státům – výchova k demokratickému občanství“. „Výchova k demokratickému občanství“ znamená vzdělávání, školení, šíření povědomí, informování, praktiky a aktivity, jež studujícím poskytují znalosti, dovednosti a porozumění a rozvíjejí jejich postoje a chování tak, aby byli schopni uplatňovat a hájit svá demokratická práva a povinnosti ve společnosti, ctít rozmanitost a sehrávat aktivní úlohu v demokratickém životě, s ohledem na prosazování a ochranu demokracie a právního státu. 9 V originále COMPETENCES FOR DEMOCRATIC CULTURE Living together as equals in culturally diverse democratic societies dostupný zde.

10 V Německu panuje široký konsenzus na těchto základních principech, známých jako tzv. Beutelsbašský konsensus. Ten byl formulován v návaznosti na konferenci v roce 1976, která spojila různé vzdělavatele za účelem definovat principy pro občanské vzdělávání tak, aby se vyhnulo indoktrinaci a odolalo propagandě. Více viz http://www.bpb.de/veranstaltungen/netzwerke/nece/206127/citizenship-education-in-germany

11 CIVED 1999, ICCS 2009, PIDOP 2012, ESS 2014, JSNŠ 2010, 2012, 2014, 2015, Česká školní inspekce 2016, IKSP MV ČR 2016, CVVM 2016.
13 Např. Klíčová kompetence č. 8. „Kulturní povědomí a vyjádření“ není doposud v ČR zařazena do RVP.
14 Viz Zápis z konference Vzděláváním k demokracii (Senát PSP ČR, 2013) – Výstupy z workshopů učitelů ZŠ a SŠ, vysokoškolských pedagogů, zástupců státní správy a neziskového sektoru.

15 Viz Zpráva o dotazníkovém šetření na středních školách z roku 2014 včetně porovnání s rokem 2012 a 2009. Člověk v tísni, Jeden svět na školách, Median.

16 Zahrnuje takové formy sebevzdělávání, kde nedochází k ověření výsledků (například učení prostřednictvím kurzu v televizi).
17 V případě cílených vzdělávacích programů/aktivit mohou být aktéry i neformálního vzdělávání.

Žádné komentáře:

Okomentovat