28.7.17

Zdeněk Lanz: Prázdninové zamyšlení

Někteří lidé říkají, že učit má dvě velké výhody. A to červenec a srpen. Ano, jistě je na tom něco pravdy. Učitelé totiž o letních prázdninách čerpají dovolenou.

Právě je červenec, čas prázdnin a dovolených, čas na oddech a načerpání nových sil, ale i čas zamyslet se nad naším školstvím, trochu se mu podívat na „zoubek“.

Hned v úvodu je nutno říci, že naše školství nevzkvétá. Ale kdyby jen nevzkvétalo. Ono je soustavně rozvraceno. Je rozvraceno nekompetentními rozhodnutími některých ministrů/ministryň školství. Mnohým se to bude zdát neuvěřitelné, ale samostatná Česká republika má od roku 1992 již 16. (slovy šestnáctého) ministra školství. A i když z procentuálního zastoupení žen v této funkci by z nás Evropská komise rozhodně radost neměla („pouze“ asi 1/3), byly to právě ženy, které v našem školství nadělaly asi největší „paseku“. Petra Buzková a Kateřina Valachová – obě za ČSSD a obě se silnou politickou podporou.

Je ale spravedlivé poznamenat, že je to právě Evropská komise, která je iniciátorem většiny do školství prosazovaných nesmyslů, včetně indoktrinace různými ismy, jako multikulturalismus, genderismus aj. a politickou korektností. I když i my sami také umíme vymyslet pěkné hlouposti.

Tak se do výuky postupně „vkrádá“ indoktrinace různými ismy, jako multikulturalismus, genderismus aj. a politická korektnost. Zavádíme inkluzi, včetně inkluze v multikulturní společnosti.

Jakousi „politickoideologickou policií“ bude, jak jinak, Česká školní inspekce, která již doporučila ustanovit ve školách funkci koordinátora pro začleňování globálního rozvojového vzdělávání. Ten bude dohlížet, zda učitelé při výuce „správně“ vysvětlují témata jako např. kulturní, sociální a politická globalizace, migrace ve světě, diskriminace a xenofobie, rovnost mužů a žen atp.

Pro představu je možné nahlédnout například do dokumentu Reforma školství v České republice, kterou připravila ve vzdělávacím programu Varianty společnost Člověk v tísni o.p.s. v srpnu 2006.

Jen dvě krátké ukázky z tohoto dokumentu.

Hlavní novinkou, kterou reforma přináší, je změna pohledu na požadované cíle vzdělávání. Ty se v pohledu reformních dokumentů výrazně mění. Hlavním cílem vzdělávání by mělo být osvojení takzvaných klíčových kompetencí. Tímto termínem jsou označovány schopnosti a dovednosti uplatnitelné v praktickém životě jako třeba umět spolupracovat ve skupině, umět vyjádřit a zastávat vlastní názor a podobně. Zásadní cíl reformy by se v kostce dal shrnout do sdělení, že žáci by toho měli více umět namísto znát.


Přitom například na stránkách www.slovnik-synonym.cz najdeme ke slovu znát synonymum umět
a ke slovu umět synonymum znát!

Samozřejmě, záleží i na kontextu.

Není to celé jenom hra se slovíčky?

Mezinárodní komise UNESCO zformulovala ve své zprávě „Vzdělání pro 21. století“ v kapitole „Učení je skryté bohatství“ tyto čtyři pilíře vzdělávání: učit se poznávat, učit se jednat, učit se žít mezi lidmi, učit se být. Tyto pilíře představují doporučení pro členské země EU.


Ale od věci není ani nahlédnout na samotný web www.varianty.cz. Hned na titulní straně tam na nás „vyskočí“ odkazy na:

  • Interkulturní vzdělávání
  • Inkluzivní vzdělávání
  • Globální rozvojové vzdělávání
  • Migrace

Tak se naše školství (a nejen školství) postupně proměňuje k obrazu „progresivní“ – tedy pochopitelně té západní - části Evropy. Zatímco my se s komunistickým „dědictvím“ vypořádáváme dodnes, dominantní státy EU mezitím začaly budovat jakýsi socialistický kapitalismus. Jen jsme si toho v polistopadové euforii mnozí nevšimli.

Z řady převzatých dokumentů, které někdy působí jako výsledek špatného překladu z anglického originálu, by se mohlo zdát, že téměř vše v našem školství bylo špatné a vše, co se k nám šíří z té „progresivní“ části Evropy, je dobré.

Není to tak úplně pravda!

Naše školství postupně „chřadne“. Kromě již výše zmíněných novot vymýšlíme povinný poslední rok mateřské školy, zavádíme centrální přijímačky na střední školy, transformujeme maturitu do nepřehledného, nekonečného a mnohdy zmatečního maratonu, zavádíme kariérní řád pro učitele (ten naštěstí „neprošel“ parlamentem), nevhodně měníme financování školství, kdy místo „peněz na žáka“ prosadilo Ministerstvo školství jakousi „učitelohodinu“.

A testujeme a srovnáváme. Ale hlavně: Hledáme příčiny neúspěchu žáků a studentů našich škol tam, kde nejsou.


Jedna z příčin neutěšeného stavu našeho školství je shora „živená“ a ve společnosti hojně rozšířená představa, že každý bude mít maturitu. Dát dítě do učení je pro mnohé rodiče něco nepředstavitelného. Slovo řemeslo se stalo téměř sprostým slovem.

Druhou příčinou je vysoký počet škol. Ani ne tak základních, protože počet míst v nich musí pokrýt počet dětí školou povinných. Opravdový problém začíná u škol středních. Představa, že necháme vzniknout velké množství škol a očekávat, že se udrží jen ty kvalitní, tedy, že si s tím poradí „neviditelná ruka trhu“, v současném systému školství prostě nefunguje.

Škola totiž není novinový stánek ani prodejna drahokamů. Ty se, když obchod „nejde“, jednoduše zavřou. Ale u škol není tento proces tak jednoduchý a vzhledem ke společenskému „hladu“ po maturitě, prakticky nereálný. Výsledkem je, že máme nadbytečné množství středních škol, včetně osmiletých gymnázií, které „bojují“ o žáky, aby naplnily kapacitu, a zajistily tak práci pro všechny své zaměstnance.

Osmiletá gymnázia navíc „decimují“ druhé stupně základních škol, neboť ponechat své dítko na tomto stupni, když ostatní děti se dostávají na osmiletá gymnázia, je pro mnohé rodiče velmi skličující.

Tento stav ale těžko napraví pouhá změna financování regionálního školství, kdy místo „peněz na žáka“ – což je zřejmě nejspravedlivější způsob financování škol, prosadilo Ministerstvo školství jakousi „učitelohodinu“.

Při podrobnějším zkoumání tohoto neutěšeného stavu dojdeme ke smutnému zjištění, že třetina až polovina žáků mnoha našich středních škol nemá na těchto školách prakticky co dělat. Nejsou to studijní typy, na probíranou látku prostě nestačí. Lépe by jim bylo v učení. Ale jednou jsou ve škole a škola, aby si je udržela a neodradila ani potenciální zájemce o studium, pomalu ale jistě snižuje své požadavky.

Navíc, když učitelé pracují v atmosféře „reformovaného školství“, kdy žáci mohou téměř všechno a učitelé téměř nic, vypadá ve výsledku výuka mnohdy tak, že žáci předstírají, že látku umějí, a učitelé předstírají, že je tu látku naučili.

Zlepšení nelze očekávat ani po zavedení povinných jednotných přijímacích zkoušek na střední školy. I kdyby nakrásně Ministerstvo školství - potažmo CERMAT – nastavilo pro všechny školy stejnou laťku obtížnosti a striktně stanovilo, že kdo na ni „nedosáhne“, nemůže být přijat, nebylo by to nic platné. Sice by to „označilo“ školy, které mají potenciální problém s udržením příslušné úrovně vzdělávání, ale co s tím dál?

Ty méně úspěšné nebo neúspěšné bychom museli redukovat nebo zrušit bez náhrady!

Ale jak? Snaha už tady byla. Nazývala se „optimalizace“ škol. Nevím, jak tento proces v současné době postupuje. Ale při stávajícím uspořádání školství je rušení škol zřizovaných kraji a obcemi prakticky politicky „neprůchodné“. Stačí vzpomenout na pokus o optimalizaci škol před několika lety na jihu Čech.

Nedělejme si iluze. Na vysokých školách tento stav není o mnoho lepší. Vždyť jak se říká, s jídlem roste chuť, a tak i řada žáků „nestudijního typu“ se chce dostat na vysokou školu.

„Kruh“ se tedy uzavřel, není cesty ven.

Opravdu není?

Nadějí je osvícený ministr školství, který bude mít takovou politickou podporu, že se nebude bát „do toho šlápnout“.

Že je to jen zbožné přání?

Možná.

Ale ovlivnit to můžeme všichni!

Už letos na podzim!

Převzato s laskavým svolením autora z webu Neviditelný pes, upraveno autorem pro pedagogicke.info.

6 komentářů:

Petr řekl(a)...

Neprestava me fascinovat neustale z ruznych stran opakovana mantra, podle ktere deti v nejakem, idealne co nejnizsim veku rozdelime na typy "studijni" (ti, co se uci rychle a ani sebepitomejsi ucitel jim v podstate nemuze ublizit) a "nestudijni" (ti, s kterymi je prace, je slozite motivovat je). Mnoho ucitelu, ale i politiku vidi reseni udajne spatne situace ve skolstvi v tom, ze oddelime zrno od plev a to bude ta kvalita. Tim ale implicitne rikame jedine: vzdelavaci instituce vedome rezignuji na vytvareni jakekoli pridane hodnoty ve vzdelavani. A ono to tak asi doat funguje, soude aspon dle dat, ktera jsou k dispozici. Nase skolstvi stale hlavne tridi deti.

CatCatherine25 řekl(a)...

Třídí je hlavně na ty, které se mohou učit samy, a které potřebují ke svému vzdělávání pedagogické asistenty.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jakousi „politickoideologickou policií“ bude, jak jinak, Česká školní inspekce

Pytlici sborem volají po zavedení finského vzdělávacího systému už od září tohoto roku.

žáci by toho měli více umět namísto znát

Kdo se omluví učitelům, kteří byli za používání těchto pojmů v letech kompetenční kurikulární reformy popotahováni? Bude rehabilitováno i slůvko 'učite se'?

Nicka Pytlik řekl(a)...

vzdelavaci instituce vedome rezignuji na vytvareni jakekoli pridane hodnoty ve vzdelavani

Vskutku?
Na vytváření nějaké uchopitelné přidané hodnoty při dlení ve škole rezignovali už dávno mnozí žáci, popřípadě jejich rodiče. Rodiče pak sami sortýrují svoje děti do kategorie 'studijní typ' kolikrát až patologickým lpěním na umístění dítěte do víceletého gymnázia, a nebo do kategorie 'autonomní typ s vlastním tempem', pro který zakládají vlastní školy. Děti si třídí především jejich rodiče.

m vanek řekl(a)...

Štech je 19. v čele ministerstva školství(v tom Kuchtová 2x)

Petr řekl(a)...

Nedavno jsem videl stastistiku, jak dlouho vydrzi ve funkci prumerny evropsky ministr skolstvi. Tipnete si.

Okomentovat