10.7.17

Tajný Učitel: Dopis učitelům od rodiče budoucího prvňáčka

S povolením autora publikuji dopis, který jsem obdržel od rodiče budoucího prvňáčka.


Píši Vám, abych vyjádřil své naděje a své obavy ze školou-povinných let mého syna.

Pro většinu dětí je nástup do první třídy základní školy událostí radostnou, plnou očekávání a vzrušení z nového světa, ve kterém je mnoho zajímavých lidí vlastnících moc otevřít poutavé brány k poznání. Můj syn není výjimkou. Do první třídy se už rok strašně těší, pečlivě opatruje školní tašku s penálem a pastelkami, kterou dostal k vánocům. Pro mne, rodiče, je začátek září časem, ke kterému vzhlížím se smíšenými pocity. Není tomu tak jen proto, že mé vlastní vzpomínky na školu jsou až na výjimky vzpomínkami na komunistickou šeď školních lavic, občas prokládanou bolestným trestem či výměnou kradmých pohledů s Marií ve druhé lavici.

Nejvíce obav mám, protože můj syn je snědý. Lépe řečeno, jeho pleť je o odstín tmavší než je u českých dětí normou. Z rodičovských schůzek mých starších dětí vím, jak trpí rodiče, kteří mají "jiné" děti. Často jsem poslouchal zoufalé, mnohdy slzami prokládané, apely těchto rodičů na učitele, aby s denními, rasově motivovanými útoky něco dělali. Pozoroval jsem bezmoc rodičů a bezradnost učitelů v situacích, na které nebyli připraveni. Pro učitele se takové dítě ve třídě záhy stalo rizikem, potenciálním problémem. Pro rodiče byl každý školní den naplněn očekáváním další mini-tragédie. Viděl jsem děti, jak se pomalu uzavíraly do své ulity, jak se během devíti let proměnily s radostných prvňáčků v uzavřené a ostražité osobnosti s těkavým pohledem a tykadly připravenými zachytit a reagovat na další verbální či fyzický atak svých spolužáků.

Vím, že můj syn si bude sám muset nalézt své místo ve třídě a posléze ve světě. Je to úkol, který bude mít, ne vlastní vinou, těžší než ostatní děti. Nechci být rodičem, který při náznaku potíží, odchytává učitele na chodbách školy, aby svému dítěti zařídil "rovný přístup". Bude si své bitvy muset vybojovat samo. Když o tom přemýšlím, ptám se sám sebe, proč musím tyto obavy mít.

Proč nemůže být prostředí našich škol bezpečným pro všechny děti. Ty pomalejší, ty postižené, ty tmavé či jinak odlišné. Říkám si, když ho to nezabije, tak ho to posílí. Jen doufám, že ho to nezabije, nezlomí, nepoznamená na celý život. Jediným člověkem, který mu v jeho dětském boji mimo domov může pomoci, je učitel. Moudrý a sečtělý, přísný a laskavý, spravedlivý ochránce slabších a odlišných, zkušený kormidelník, který pevnou rukou naviguje zrádné vody třídních konstelací. Nedoceněný a zároveň nesmírně důležitý, učitel.

Přeji Vám, učitelům našich dětí, mnoho trpělivosti a sil do dalšího školního roku.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

šeď školních lavic, občas prokládanou bolestným trestem či výměnou kradmých pohledů s Marií ve druhé lavici.

Správná školní klasika má být
'prokládanou bolestným trestem za výměnu kradmých pohledů s Marií'.

Okomentovat