10.7.17

Psycholog Václav Mertin: Učitelé neumějí pracovat s dětskou radostí

Dnes se rodiče dětem věnují hodně, někdy až moc. Honí je z kroužku na kroužek a pořád jim připravují nějakou činnost. Něco tomu prý ale schází.



Doprovodný článek na webu Českého rozhlasu




5 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Učitelé neumějí pracovat s dětskou radostí

Psychologové neumějí pracovat s realitou všedního dne. Konkrétně u Václava Mertina pytlici sledují už delší dobu nezanedbatelné štěpení osobnosti. Motá dohromady páté přes deváté, a čím dál tím víc se zazdívá v zajetí svých představ o ideálním světě. Vše, co do toho ideálu nezapadá, je prostě špatně.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Při pokusu přečíst si celý článek jsem zjistila, že tam vlastně nic není.
Školy neumí pracovat s dětskou radostí - co by s ní asi měly dělat? Určitě nikdo dětem nezakazuje se radovat, nikdo radost nepotlačuje. Pokud si pan psycholog myslí, že bych se třeba pokaždé měla rozesmát na celé kolo, když dítě bude mít radost )ale já třeba v tu chvíli budu frustrovaná čímkoli ze svého života), asi bych spíš pěstovala přetvářku.Jinak sdílení radosti,ale i smutku, jsem v praxi zažila až hanba. Jenom je rozdíl, když máte kole sebe malý kolektiv dětí a nebo veletřídu. pracovat s emocemi,ale i s čímkoli dalším se dá především v malých kolektivech tak do 18 dětí. Víc ani ťuk.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Pan psycholog mě pobavil článkem (UN) o třídních pravidlech. Šikovně obešel jejich vymahatelnost. A zůstala omáčka.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Ona hra na svobodu prostřednictvím konsensuální tvorby a uvědomělého dodržování pravidel chování v dětských kolektivech za laskavého dohledu moderního pedagoga je jen další v řadě podvodných zvěrstev páchaných na nebohých dětech. Obdobně jako autoeveluační klasifikace. Jen zvyšuje míru neukotvenosti dětí a jejich falešných představ o fungování světa.
Jakože, a teď si milí občané prostřednictvím svých volených zástupců svobodně určíme velikost daně s příjmu. 14 % je málo, to bychom to naše vyhazování peněz oknem neuživili, a 16 % je už zase moc, to byste nás taky příště nemuseli zvolit. Takže hezky hlasujeme 15 % a platíme zčerstva a radostně!

CatCatherine25 řekl(a)...

Tématem dětské radosti se zabýval už A.S.Makarenko. Psal o tom, že každý člověk by měl mít před sebou nějakou radostnou perspektivu, něco, na co se může těšit. Rozlišoval radost blízkou a vzdálenou a tu vzdálenou spolu se svými svěřenci cíleně plánoval.
Existuje mnoho drobných každodenních radostí, které člověka potěší - malý dárek, malý úspěch, malá akce, třeba vycházka do přírody, návštěva ZOO apod. Jsou i radosti větší a velké, které by se měly s dětmi plánovat, jako třeba návštěva Národního divadla, koncertu, dovolená v zahraničí, setkání blízkými lidmi a pod.
Plánování a realizace velkých radostí asi patří spíše ke kompetencím rodiny než ke kompetencím školy, ale zejména v kolektivních zařízeních má své důležité místo. Děti, které žijí v ústavní péči bez kontaktu se se svými rodiči a blízkými lidmi, potřebují ke své spokojenosti i kousek radosti, té blízké i té vzdálené a lidé, kteří se o ně starají, by jim ji měli umět zprostředkovat.
To věděl a popsal už před sto let A.S.Makarenko.

Okomentovat