3.7.17

Pavel Šimáček: Reakce na článek v Hospodářských novinách: Jak je to s těmi učiteli bez pedagogického vzdělání?

V Hospodářských novinách 3. 7. vyšel článek „Do škol se mají vrátit učitelé bez pedagogického vzdělání. Chybějí totiž vyučující přírodovědných a odborných předmětů“. O chybný úvod se postarala již paní redaktorka: „Deset let trvalo, než se politikům podařilo prosadit nařízení, podle kterého musí mít každý kantor pedagogické vzdělání. Zákon začal platit v lednu 2015“. Na úvod se ujistěme, že se skutečně jedná o zákon (zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů), nikoliv o nařízení. Tento zákon nemusel nikdo v uplynulých deseti letech prosazovat, to se stalo v roce 2004 a od 1. ledna 2005 je zákon v účinnosti, což znamená, že se jím všichni adresáti od tohoto data museli řídit. Zákon však obsahoval výjimku, podle které – zjednodušeně řečeno - po dobu pěti let mohli ve školství setrvat učitelé (i jiní pedagogičtí pracovníci) bez odborné kvalifikace. V roce 2009 byla výjimka prodloužena o dalších pět, čímž byl dán další prostor nekvalifikovaným zahájit požadované studium.


Zákon o pedagogických pracovnících neuložil, jak se někdy říká, učitelům povinnost absolvovat pedagogickou školu. Tu požadoval v zásadě u učitelů mateřských škol (s tím, že stačí střední pedagogická škola) a učitelů prvního stupně základní školy. U učitelů druhého stupně základní školy a střední školy pak stačí doplňující pedagogické studium (tzv. pedagogické minimum), které je u učitelů odborných předmětů možné absolvovat i v kratší variantě 120 hodin. Učitelům vyšších odborných škol zákon žádné pedagogické vzdělání neuložil. Do dnešní doby byl zákon více než dvacetkrát novelizován, většina novel směřovala k většímu zpřístupnění všech učitelských pozic. Dá se říct, že nikdy nebylo tak snadné stát se učitelem. Před zákonem o pedagogických pracovnících totiž požadavky na učitele stanovovala vyhláška č. 139/1997 Sb., a to mnohem přísněji! A před ní platila vyhláška č. 59/1985 Sb., která také stanovovala pro učitele povinnost pedagogického vzdělání. Jestliže třeba pan Klaus ml. vidí v zákoně o pedagogických pracovnících jednoho z největších nepřátel českého školství, který mu začal komplikovat život, je to jen proto, že vůbec nezaregistroval, že i před ním platily podobné předpisy – jen jejich dodržování nikdo zvlášť nevyžadoval.

Článek cituje pana senátora Růžičku: „Nemáme matikáře, lidi na informatiku. A my lpíme na tom, že musí mít pedagogické vzdělání.“ Ano, na některé obory se na pedagogických fakultách hlásí méně uchazečů – ale opravdu ti lidé nejsou? Nedávno jsem na olomouckém nádraží zažil následující příhodu. V hale se setkalo několik mladých lidí, evidentně spolužáci ze střední školy. Jedna dívka se zeptala chlapce: „A co ty teď děláš?“ Chlapec: „Studuji tady počítače na peďáku.“ Dívka: „A ty chceš učit?“ Chlapec: „Neee, já dělám ve firmě s počítači na poloviční úvazek a až skončím školu, dostanu plný.“ Co udělat proto, aby tento mladý muž nastoupil do školství? Nabídneme mu kariérní řád? Vizi, že za deset let se dostane do třetího kariérního stupně a dostane se tak s příslušným příplatkem na nějakých 27020 Kč hrubého? Nebo zrušíme pro učitele (některých předmětů) povinnost pedagogického vzdělání, abychom do školy dostali aspoň někoho jiného? Ale pak nechme na pedagogických fakultách jen učitelství prvního stupně a speciální pedagogiku – nebo je zrušíme kompletně? Vždyť ani u toho olomouckého studenta nemáme záruku, že by byl dobrý učitel. Pan poslanec Zlatuška a šéf hnutí ANO Babiš sní o „odbornících z praxe“. Za současných, zejména platových, podmínek se do školství určitě pohrnou davy kvalitních (!) odborníků z praxe, kteří dostali do vínku dar učit. Mimochodem – odborníci z praxe od roku 2015 na středních školách jako učitelé působit mohou, nemusí mít dokonce vůbec žádné vzdělání. Jediným limitem je výše jejich úvazku, a to polovina (aby měli čas na činnost, v níž jsou odborníky, a byli tak skutečně spjati s praxí, tvrdil tehdy zákonodárce). U uměleckých odborných předmětů pak mohou bez kvalifikace působit i na plný úvazek.

Nehodlám na tomto místě přinášet další příspěvek do diskuse o tom, zda učitel skutečně musí mít nějaké formální vzdělání, zda není důležitější, co umí. Nebo o tom, že ho školy na „učitelování“ stejně nepřipraví. Jen si jako, mimo jiné, právník dovolím malou variaci na slova pana ministra Štecha („Když máte špatný žlučník, také nechcete, aby vám ho operoval ranhojič bez lékařské fakulty.“). Ani právnická fakulta ze studenta neudělá špičkového právníka, učí se tam samá teorie atd. Ale zatím jsem neslyšel, že by někdo vážně uvažoval nad tím, že by soudce mohl dělat někdo s jakýmkoliv vzděláním, kdo má smysl pro spravedlnost, protože ty paragrafy si stejně nastuduje sám.

Převzato z České školy

Žádné komentáře:

Okomentovat