12.7.17

Pavel Šimáček: Nejen k reakci MŠMT na petici proti kariérnímu řádu

Dne 11. 7. 2017 zveřejnilo MŠMT na svém webu 5 otázek a 5 odpovědí ke kariérnímu řádu, po kterých ten samý den následovala Reakce na petici proti kariérnímu řádu.

Na úvod lze vyjádřit podiv nad tím, že MŠMT tvrdošíjně používá pojem "kariérní řád", který však zavést nehodlá. Podle návrhu novely zákona o pedagogických pracovnících má být zaveden "kariérní systém". V odpovědi na druhou otázku z oněch pěti MŠMT uvádí, že "Především, v současnosti žádný kariérní řád (= kariérní systém) pro pedagogické pracovníky neexistuje." Ze strany MŠMT jde buď o lež nebo zásadní a neomluvitelnou neznalost. § 29 stávajícího znění zákona o pedagogických pracovnících nese totiž nadpis "Kariérní systém" a celý název vyhlášky č. 317/2005 Sb. zní "Vyhláška o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků". Je jinou věcí, zda současný kariérní systém je funkční a motivační, ale je zřejmé, že tvrzení MŠMT se nezakládá na pravdě.

K jednotlivým bodům z reakce MŠMT na petici proti "kariérnímu řádu"

1. Od počátku prezentovalo MŠMT, ministři a ministryně školství i další politici a následně média kariérní systém jako cestu jak zlepšit odměňování učitelů. Bylo tak patrno i z dokumentů na webových stránkách MŠMT, kde dokonce běžný platový postup po 2 letech praxe prostřednictvím tabulek byl prezentován jako zvyšování platů v souvislosti s KŘ. Manipulativní tedy nebylo tvrzení petice, ale především dosavadní prezentace kariérního systému (což je možná i důvod, proč s ideou kariérního systému část pedagogické veřejnosti souhlasila).

Příplatek třídních učitelů se novelou má zvýšit, ale to bylo možné novelou nařízení vlády č. 564/2006 Sb. (přeřazení práce třídního učitele do vyššího pásma zvláštního příplatku, toto nařízení se bude muset stejně k 1.1.2018 novelizovat, jinak budou třídní učitelé pobírat za třídnictví dvojí příplatek), nebo drobnou novelou zákoníku práce - tu návrh ostatně právě proto obsahuje. Návrh skutečně nově obsahuje příplatek uvádějícímu učiteli, ten je ovšem - jako celá tato pozice - poněkud sporný, protože je určen pevnou částkou a zcela jistě nebude nutné uvádět učitele - absolventa stejně intenzivně jako např. vysokoškolského pedagoga, který se rozhodne učit v tzv. regionálním školství, nebo např. lékaře atp. Příplatek 3000 Kč pro učitele ve 3. kariérním stupni nebude náležet za pouhé složení druhé atestace, ale naopak za práci navíc, kterou bude muset učitel ve 3. kariérním stupni vykonávat. Z návrhu vůbec nevyplývá, jakým způsobem se má dosáhnout celkového navýšení platu učitele o 5000 Kč, resp. jak MŠMT dospělo k částce 2000 Kč nad zmíněný příplatek 3000 Kč. Jestliže MŠMT tvrdí, že se tak stane jednorázovým navýšením doby započitatelné praxe, mělo by objasnit, jak se tak stane. Pravděpodobně má jít o přičtení několika let praxe, čímž učitel "poskočí" do vyššího platového stupně. Zde ovšem může nárůst v různých platových třídách činit od cca 600 do 2200 Kč. Za 5 let, kdy budou tarify v platové stupnici jiné, vyšší, bude částka opět úplně jiná. Pokud bude učitel v nejvyšším platovém stupni, platový tarif mu už růst nemůže. Vazba plnění profesního rozvoje na stanovení osobního příplatku je z návrhu velmi nejasná a i podle tezí prováděcí vyhlášky si lze jen obtížně představit realizaci tohoto ustanovení bez značné administrativní a další práce zejména pro vedení škol.

2. Jestliže petice tvrdí, že kariérní systém se bude do roku 2022 dotýkat pouhých 5 % učitelů, měla tím pravděpodobně na mysli, že se ostatních učitelů a jejich ohodnocení v zásadě nijak nedotkne. Náležitá podpora k profesnímu rozvoji podle § 24a odst. 4 návrhu pak spočívá jen v tom, že učiteli bude muset ředitel školy stanovit plán osobního profesního rozvoje, tento s ním projednávat a následně hodnotit. Mimo jiné i vzhledem k výše uvedené vazbě na stanovení osobního příplatku půjde o hodnocení formalizované, přinášející další zbytečnou administrativu jak učitelům, tak vedení školy. Problematiku uvádějících učitelů je jistě vhodné řešit, ale povinné stanovení uvádějícího učitele na dva roky není řešením nejšťastnějším. Jak uvedeno, zcela jinou potřebu uvádění bude mít čerstvý absolvent (a to ani absolventi nejsou homogenní skupina), jinou zkušený odborník. Řešena není otázka, zda jeden učitel může uvádět více začínajících učitelů (příplatek však bude mít jen jeden) nebo naopak, zda jeden začínající učitel může mít dva učitele uvádějící (na některých školách je vzhledem k aprobaci na dva předměty taková praxe). To souvisí i s financováním příplatků pro tyto učitele. Návrh s žádnou částkou 15 500 Kč nepočítá, obsažena v něm není (což nevylučuje, že je obsažena v jiném předpisu), ze strany MŠMT jde opět o nepravdivé tvrzení. K naznačeným kariérním cestám může učitel směřovat již dnes, samozřejmě kromě cesty ke 3. kariérnímu stupni. Stanovení příplatku pro výchovné poradce opět mohlo být provedeno novelou zákoníku práce, je zajímavé, že v době tvorby katalogu prací Ministerstvo práce a sociálních věcí myšlenku příplatku pro výchovné poradce odmítlo s tím, že se jedná typicky o věc, kterou má řešit vyšší platová třída (viz zmínka o 13. platové třídě). MŠMT tvrdí, že "na nové nebo zvyšující se příplatky dosáhne mnoho učitelů - včetně těch, kteří se již nerozhodnou aspirovat na třetí kariérní stupeň", neříká však již, že k tomu budou muset mít absolvované specializační studium - tak jako je tomu dnes (v důvodové zprávě to obsaženo je). Návrh tedy v tomto směru v zásadě nic nového nepřináší. Dále vede MŠMT spor o to, zda učitel bude prokazovat naplňování 49 kritérií nebo "jen" 11 profesních kompetencí. K této otázce jen tolik, že konečného výsledku se nelze dobrat, neboť teze navržených vyhlášek mnoho podrobností neobsahují a neboť standard učitele v tezích vyhlášky o standardu učitele je značně košatější, než uvedlo MŠMT v reakci na petici. Jestliže by ředitelé měli sledovat plnění těchto kompetencí již od září a v květnu příštího roku se mají konat první atestace, jde o povážlivý stav. Že se však budou muset spíše hodnotit jednotlivá kritéria, resp. indikátory (?), lze vyčíst z tezí vyhlášky o standardu učitele (dosažený pokrok v rozvoji profesních kompetencí učitelé se má porovnávat se standardem učitele, a to jinak než v dílčích kritériích nepůjde) i důvodové zprávy: "Profesní kompetence jsou gradovány do tří kariérních stupňů. Gradace spočívá v popisu očekávané kvality práce učitele a popisu rozsahu činností, jejichž výkonem je učitel ve škole pověřen. K popisu gradace profesních kompetencí slouží indikátory. Ty musí být formulovány tak, aby je bylo možné bez obtíží vyhodnotit (je na ně možné odpovědět, zda je indikátor naplněn, či nikoliv). Dále mají tu vlastnost, že jsou doložitelné, což je důležité pro tvorbu učitelova dokladového portfolia a pro jejich využití v atestačním řízení."

Jestliže by byla větší část učitelů (a ředitelů) od 1.9.2017 zařazena do druhého kariérního stupně, skutečně nebudou muset dokládat, že sami profesními kompetencemi disponují (minimálně do roku 2018, kdy se poprvé začnou tvořit plány osobního profesního rozvoje, spíše však 2019 nebo 2020, kdy se mají poprvé hodnotit). Třetí člen komise nemusí být učitel, a proto v žádném kariérním stupni být nemusí. Pokud jím bude učitel, 9 let nemusí být ve 3. kariérním stupni (viz přechodná ustanovení). Z textu petice nelze dovodit, že by tvrdila, že uvádějící učitel bude členem atestační komise.

3. MŠMT nemístně zlehčuje nárůst nové administrativy pro vedení škol i učitele samotné. Patrné je to zejména na vyhotovování písemných zpráv o průběhu volna k samostudiu. Ředitel školy si jistě bude moci stanovit podrobnosti o této zprávě neformálně v rámci porady (zodpovědný ředitel to však neudělá při vědomí, že i profesní rozvoj v rámci volna k samostudiu bude muset hodnotit, což se bude moci promítnout do stanovení osobního příplatku). Formulace petice o "jednotlivých dnech" není možná nejšťastnější, vychází však z toho, že volno k samostudiu se kromě vánočních a jarních prázdnin čerpá prakticky vždy po jednotlivých dnech a že zprávu budou muset pedagogičtí pracovníci (nejen učitelé) vyhotovovat vždy do 14 dnů po ukončení volna k samostudiu. S MŠMT lze souhlasit, že i dnes pedagogové předávají kolegům poznatky ze školení, nečiní tak však formou písemné zprávy. V době volna k samostudiu ovšem pedagogové většinou školení nenavštěvují, vzdělávají se sami (ostatně proto i pojem "volno k samostudiu"), a to zejm. četbou odborných knih, studiem pedagogických materiálů apod. Sepisování zpráv o tom, co se tak dozvěděli, je poněkud absurdní a hrozí formalismem ("Přečetl jsem si knihu Dítě v osobnostním pojetí a dozvěděl jsem se, že..."). Vyhodnocování plánu osobního profesního rozvoje skutečně podle § 24a odst. 5 návrhu nemusí být prováděno písemnou formou, podle tezí vyhlášky o atestačním řízení je však podkladem pro postup do druhého kariérního stupně naplnění plánu profesního rozvoje učitele na základě dokladů prokazujících dosažené profesní kompetence učitele, což předpokládá jejich písemné zachycení. Dále se MŠMT vyjadřuje k administrativě spojené s atestačním řízením, kterou opět bagatelizuje. Stačí si však přečíst teze vyhlášky o atestačním řízení - a nejde jen o administrativu bezprostředně spojenou s atestačním řízením, ale i s adaptačním obdobím. S uvedeným vůbec nesouvisí institut pracovního hodnocení (zákoník práce), ostatně se stačí zeptat ředitelů škol, kolik takových hodnocení za svého působení ve funkci psali. I výroční zpráva školy je "o něčem jiném". MŠMT tvrdí, že se "nejedná o nic nového, ale o již běžně zavedenou praxi, která má být novelou zákona upravena jednotně pro všechny školy". I zde je možné najít problém: jako školy nejsou stejné a mají rozdílné systémy plánování a hodnocení, budou je muset nyní přepracovávat podle jednotného mustru, který ani nebude muset vyhovovat jejich specifickým potřebám.

4. Tvrzení o diskriminaci je možná nadsazené, faktem je, že část učitelů bez ohledu na dosažení profesních kompetencí "spadne" do prvního kariérního stupně a jiní postoupí do druhého, a to jen díky délce praxe a výši úvazku. Jestliže v roce 2022 bude splňovat kritéria pro postup do 3. kariérního stupně asi 100 000 učitelů, jakým "odborným" způsobem došlo MŠMT k tomu, že se jich přihlásí jen 1 600? Je jasné, že pokud by se jich přihlásil značně vyšší počet (např. 10 000, 20 000), nebude možné realizovat všechny hospitace a následně atestační řízení, které kariérní systém předpokládá. Část učitelů bude muset být vybrána - a o tom, že výběr bude proveden podle přísných kritérií hovořil pan Petr Pavlík z MŠMT na panelové diskusi "Quo vadis kariérní řád?" na Pedagogické fakultě UK v červnu tohoto roku.

5. V tomto bodě podle mého názoru petice chtěla ukázat na velký nepoměr finančních prostředků, které půjdou na ohodnocení samotných učitelů oproti těm, které půjdou na něco jiného. Vychází zde z toho, že kariérní systém byl původně prezentován jako nástroj ohodnocení kvalitních učitelů (viz bod 1.). Je otázkou, zda pokud projekt IMKA neřeší jen implementaci kariérního systému učitelů, neměly jiné aktivity projektu (metodické kabinety) tvořit jiný, samostatný projekt.

6. Není pravda, že teze prováděcích právních předpisů jsou součástí sněmovního tisku 959 dostupného na stránkách Poslanecké sněmovny. Tam jsou vloženy pouze dva a jedná se pouze o teze. Novela nařízení vlády č. 75/2005 Sb. mezitím byla vložena do vládní knihovny dostupné na webových stránkách vlády. Lze jistě s MŠMT souhlasit, že "Za normálních časových okolností není obvyklé zasílat návrhy prováděcích právních předpisů do připomínkového řízení předtím, než je schválen zákon, který jejich vydání stanoví. Návrh zákona se totiž může měnit a s tím také prováděcí právní předpisy." V tomto případě se však jedná o tak závažný zásah do zákona o pedagogických pracovnících, že by mělo být zřejmé, co bude od září 2017 platit. S tím souvisí zcela nesmyslně navržená účinnost zákona již k tomuto datu. I kdyby byl zákon schválen, jak MŠMT asi předpokládalo, měly by školy jen velmi málo času na to, aby si uvedené právní předpisy nastudovaly a upravily podle nich postupy pro příští školní rok. V současné době je to téměř nemožné.

Na tomto místě MŠMT znovu pojednává o změně výše příplatku pro třídní učitele. Uvádí, že zvýšení formou přesunutí do vyššího pásma zvláštního příplatku by znamenalo postavit na roveň míru ztěžujících pracovních podmínek výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby. To je ovšem značně manipulativní tvrzení ze dvou důvodů. Za prvé MŠMT neuvádí žádné srovnání náročnosti těchto činností a za druhé ve III. skupině prací jsou uvedeny i práce méně "vyhrocené". Konečně, jak konstatováno v bodě 1, mohlo MŠMT zvýšit příplatek třídním učitelům samostatnou novelou zákoníku práce, aniž by se snažilo značně kontroverzní kariérní systém učitelů "protlačit" s tím, že se tak zlepší ohodnocení třídních učitelů.

Nad rámec reakce MŠMT a samotné petice lze uvést, že předložený návrh má i jiné slabiny a může vést ke zcela absurdním situacím

Zde jen tři:

1. Kariérní systém učitelů se má vztahovat - zjednodušeně řečeno - jen na učitele kvalifikované, nikoliv na učitele nekvalifikované nebo ty, kterým ředitel školy uznal kvalifikaci. Pokud např. na základní uměleckou školu nebo konzervatoř nastoupí jako učitelka zpěvu např. Magdalena Kožená (která splňuje předpoklad odborné kvalifikace), bude jí stanoven uvádějící učitel a za dva roku bude muset projít atestačním řízením, kde bude muset prokázat nabyté profesní kompetence. Pokud na stejnou školu nastoupí sboristka, která kvalifikaci nemá, ale ředitel školy jí jako výkonné umělkyni kvalifikaci uzná, nebude muset nic takového podstupovat, neboť se na ni kariérní systém vztahovat nebude. Nabízí se i otázka, zda by mohla dělat Magdaleně Kožené uvádějící učitelku, neboť pro uvádějícího učitele nejsou kvalifikační předpoklady stanoveny. Pokud by však uvádějící učitelku dělat nemohla (což by se snad dalo dovodit výkladem, že když se na ni samotnou kariérní systém nevztahuje, nemůže v něm ani působit jako uvádějící učitelka), a na škole nebyl jiný učitel zpěvu, mohl by Magdaleně Kožené dělat uvádějícího učitele trumpetista nebo - v případě konzervatoře - učitel českého jazyka. V každém případě by však zmíněná sboristka mohla být třetím členem atestační komise (a to možná i pro vlastní školu - viz bod 2).

2. Členy atestační komise pro druhý stupeň má být dle slov MŠMT 1. ředitel školy, 2. učitel v nejméně druhém kariérním stupni ze stejné školy a za 3. externista, kde je stanoveno několik variant, kdo jim může být. Tímto třetím členem může být "zástupce školy, která poskytuje vzdělávání nebo studium připravující k výkonu povolání učitele, nebo učitel ve třetím kariérním stupni, který vykonává činnost pedagogického pracovníka na jiné škole stejného druhu, nebo zástupce z odborné praxe, nebo školní inspektor." Podívejme se na první možnost - zástupce školy, která poskytuje vzdělávání nebo studium připravující k výkonu povolání učitele. Mateřská škola si tak pozve zástupce střední pedagogické školy, což je škola připravující k výkonu povolání učitele. Může si takového zástupce pozvat i základní škola? Střední škola? V návrhu není uvedeno, že by se muselo jednat o školu, která připravuje učitele pro daný druh školy! Může si střední pedagogická škola jako třetího člena pozvat svého vlastního učitele? V návrhu totiž není u první možnosti uvedeno, že by se muselo jednat o externistu (to je až u učitele v druhé možnosti). A kdo to je vůbec "zástupce"? Ekonom? Ti někdy bývají i zástupci ředitele. Školník? Uklízečka? Má jím být někdo z vysoké školy připravující učitele (tam totiž nejsou učitelé)? Ale škola je legislativní zkratka pro školu a školské zařízení zapsané v rejstříku škol a školských zařízení - nejde tedy o vysoké školy!

3. Podle návrhu novely "ředitelem mateřské školy, základní školy, střední školy, konzervatoře, vyšší odborné školy, základní umělecké školy nebo jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky může být fyzická osoba, která je učitelem v nejméně druhém kariérním stupni." Proč by ředitelem právnické osoby vykonávající činnost speciální základní školy a speciálně pedagogického centra nemohl být speciální pedagog, tedy osoba s magisterským pedagogickým vzděláním? Pokud by tato osoba vystudovala speciální pedagogiku (tzv. neučitelskou), musela by si dodělat doplňující pedagogické studium pro učitele - a zcela absurdně by i pak mohla svou přímou pedagogickou činnost vykonávat jako speciální pedagog. Námitkou asi má být, že ředitel bude muset hodnotit učitele, a proto má mít stejnou kvalifikaci. Aby hodnotil ředitel -učitel speciální pedagogy je zřejmě v pořádku. Proč by nemohl být ředitelem dětského domova se školou někdo, kdo získal vzdělání v oboru vychovatelství, které si doplnil studiem speciální pedagogiky, což je nutná kvalifikace pro vychovatele dětských domovů, zejména pokud se jednalo o vzdělání magisterské? Proč by nemohl být ředitelem dětského domova se školou speciální pedagog? Navrhovaná úprava však nadále umožní, aby ředitelem školy byla osoba se středním vzdělání, což je běžné (a správné) v mateřských školách, ale bude tomu tak moci být i na školách středních (učitelé praktického vyučování a odborného výcviku nemusí mít vysokou školy, dostanou se však do druhého kariérního stupně a otevře se jim cesta k pozici ředitele školy).

3 komentáře:

Cleare řekl(a)...

Tak toto by si zasloužilo jeden velký like!

JuraS řekl(a)...

Skvěle napsáno, teď ještě aby to četlo co nejvíc poslanců, kteří dnes budou hlasovat. Plamenné projevy pana ministra o lžích, manipulaci a nepochopení to staví do trochu jiného světla. Dobrá práce, děkuji!

Nicka Pytlik řekl(a)...

Plamenné projevy pana ministra o lžích, manipulaci a nepochopení to staví do trochu jiného světla.

A četl ministr školství článek pana Šimáčka? Možná by jej mohl nějak štěpně okomentovat.
Jediné snad, co pytliky mrzí, je, že přijdou o vyhodnocování plánu jejich osobního profesního rozvoje ředitelem školy. Takový koncentrát nezřízeně beznadějné švandy by byl vskutku pěknou tečkou za jejich celoživotní profesní karierou. Jakože žuch!

Okomentovat