7.7.17

Mik Herman: Proč polovina chlapců na českých středních školách má problém přečíst jednu knihu za dva měsíce

Jak rozdílně lze chápat hodnocení čtenářství u mladých lidí, dokladují výsledky dvou agentur pro výzkum v roce 2013. Obávám se, že dnes to nebude lepší.

První z nich Scio tvrdí, že v oblasti čtení literatury zhruba půlka chlapců na českých středních školách má velký problém přečíst jednu knihu za dva měsíce, zatímco u dívek totéž platí pro jednu čtvrtinu z nich.

Přesto nejsme na tom údajně tak špatně jako v mnoha asijských zemích.

Výsledky druhé studie PISA, prováděné OECD, odhalila podobné závěry, ale v oblasti čtení pro zábavu.

Tady patří čeští školáci mezi nejhorší na světě, spolu s takovými vyvinutými zeměmi jako jsou USA, Japonsko, Švýcarsko nebo Nizozemí. Na špičce žebříčku stojí Kazaši, Albánci, Číňané a Thajci.

Nelze popřít, že i technickým čtením se rozvíjí jazykové a čtenářské vlastnosti, nicméně čtení kvalitní a ne brakové literatury, mnohonásobně stimuluje schopnost mozku ke kreativitě a představivosti. Jinými slovy rozvíjí schopnost skutečného myšlení.

Ať už hodnotíme oba průzkumy jakkoliv, jsou hlavně zrcadlem stavu školstvi a vzdělávání.

A to jde hodně let rapidně dolů, stačí se zeptat v jakékoliv škole. Důvod je zřejmý. Absolutní podcenění vzdělávání ve společnosti všemi politickými stranami a úmyslně potlačovaným zájmem ze strany společnosti. Současný trend vychovávat managery a prodavače na všech úrovních školství začíná společnost posouvat citelně o desítky let zpět. Celá jedna generace vyrostla v nesmyslném vládnutí politických stran a kapitalistické monarchie či chcete-li ekonomické demokracii. A této generaci dnes končí vzdělání jejich děti. Řekněme si na rovinu, není za pět minut dvanáct, je už příliš pozdě navázat na vzdělanější generaci, která pomalu vymírá.

Žijeme ve společnosti, která nečte, nevzdělává se a z velké části se stává dobrovolně levnou pracovní silou nebo z očima vytřeštěnýma šplhá do otrokářských křesel. A nám se to tak líbí.

Na závěr jeden úsměvný příklad, dokreslující stav obecného vzdělání v praxi.

Pythagorova věta má 24 slov. Archimedův zákon má 67 slov. Desatero přikázání má 179 slov. Americká Deklarace nezávislosti má 1 300 slov. Česká ústava má 5 714 slov. A vyhláška Evropské unie o prodeji zelí má 26 911 slov.

Převzato z Čítárny.cz

3 komentáře:

m vanek řekl(a)...

"Ať už hodnotíme oba průzkumy jakkoliv, jsou hlavně zrcadlem stavu školstvi a vzdělávání."

"Žijeme ve společnosti, která nečte, nevzdělává se a z velké části se stává dobrovolně levnou pracovní silou nebo z očima vytřeštěnýma šplhá do otrokářských křesel. A nám se to tak líbí."

Pozor na kauzalitu. Nezaměňovat stav školství a vzdělávání se stavem společnosti. Hlavní vliv na čtenářství má rodina a společnost a média. Školství hraje jen malou roli. A rok od roku menší. Je v podřízeném postavení a každý, kdo může si je zmrzačí dle svých zájmů. Současná společnost ovlivňuje školství a to může ovlivňovat jen budoucí společnost s časovým spožděním. V současnosti nejde jen o čtenářství ale i o kultunost národa.

Z vlastní zkušenosti v okolí si myslím, že výsledky výzkumu jsou nadhodnocené. Čte se ještě mnohem míň.

Nicka Pytlik řekl(a)...

zhruba půlka chlapců na českých středních školách má velký problém přečíst jednu knihu za dva měsíce, zatímco u dívek totéž platí pro jednu čtvrtinu z nich

Takže tři čtvrtiny děvčat zládne přečíst knihu za dobu delší než dva měsíce. To jsou na tom ti chlapci ještě poměrně dost dobře. Kdo by to byl býval řekl...
Jinak je to docela pikantní využití různě pochytaných faktů k prezentaci svých zájmů. Asi jakože, když už tedy málo prší, je nutné postavit ještě víc solárních elektráren.
Tak ještě k tomu vpravdě úsměvnému závěrečnému příkladu na dokreslení stavu autorova myšlení. Na počátku všeho bylo slovo. Jedno slovo. Víte které?

Ygrain řekl(a)...

No, myslím, že si raději půjdu přečíst nějakou tu brakovou literatůru, myslím, že v ní narazím na lepší myšlenky :D

Okomentovat