19.7.17

Michal Kaderka: Děti se integrují rozličně, šablona neexistuje

Sedmnáctiletá zkušenost z jediné židovské školy v Česku z pozice učitele, zřizovatele i rodiče mi pomohla získat vhled do vzdělávání cizinců. Podíl nečesky mluvících dětí ve vybraných letech a třídách totiž dosahoval až devadesáti procent. Lauderovy školy se tak již před více než patnácti lety staly první "laboratoří", zkoušející, jak v sice neveřejné, leč neplacené škole vzdělávat děti bez znalosti češtiny.

Z článku v Řízení školy vybíráme:

Prvním nepříjemným zjištěním často bývá, že "nové děti" dorazí do školy během školního roku. Rodiče na Lauderových školách byli obvykle ochotnější změnit školu během roku, pokud s tou stávající nebyli spokojení, což zpětně vyvolávalo u některých pedagogů pocit, že cizinci jsou nevděční a mají velká očekávání. Pokud měli rodiče prostředky, zajišťovali dětem doučování. Po několika měsících obvykle rodiče přišli na to, že placení soukromé školy vyjde levněji než zajišťování celotýdenních kondic.

Některé děti a někteří studenti nepřicházejí do ČR z domovské země, ale z dalších, tranzitních zemí, kde několik let pobyli. Pro tyto děti je ČR "průtokovým ohřívačem", nemají pocit, že se zde chtějí napevno sžít s prostředím, a buď přemýšlejí o další zemi, či sní o návratu zpět. Tyto děti zde samozřejmě chtějí žít v klidu, vycházet s ostatními apod., ale o pevnější sepětí s Českem nestojí. Nezajímají je české tradice, význam svátků, historické osobnosti. Chtějí mít jen dobré vztahy s okolím, přesto u některých učitelů nenacházejí pochopení. A někdy - stejně jako jejich vrstevníci - nemluví o Česku pozitivně a učitelé docházejí k názoru, že se nechtějí přizpůsobit.

Žádné komentáře:

Okomentovat