13.7.17

Marta Semelová: Školy jsou neustále pod tlakem

Projev při projednávání novely zákona o pedagogických pracovnících v Poslanecké sněmovně v úterý 12. července 2017: "V současnosti si hledá uplatnění v jiných oborech, než je školství, zhruba 60 % absolventů pedagogických fakult. Na mnoha školách ředitelé s velkými obtížemi zajišťují výuku a varují, že bude hůř. Pedagogické sbory stárnou, řada učitelů odchází a bude odcházet do důchodu a noví pedagogové přicházejí v minimálním počtu, takže je nemohou nahradit. Citelně chybí kvalifikovaní učitelé matematiky, fyziky, chemie, IT, cizích jazyků, učitelé odborného výcviku. Tady začíná být situace kritická a upozorňuje na to mj. i Sdružení učňovských zařízení. Je tedy logické a správné, že se hledají cesty, jak zvýšit počet zájemců o učitelské obory, a zároveň zájem absolventů nastoupit do škol. Je však skutečným řešením předložená, resp. Senátem vrácená novela zákona o pedagogických pracovnících? O tom mám prostě pochybnosti."

Poslankyně Marta Semelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, opět máme na stole zákon o pedagogických pracovnících a s ním pochopitelně i mnohá emotivní vystoupení. Ono celkem není divu. Těch novel zákonů, změn v oblasti výchovy a vzdělávání bylo za posledních x let hodně, nakonec o tom mluvil i pan poslanec Foldyna. Některé už vstoupily v platnost, jiné školy teprve pocítí. Jsou takové, u nichž už dnes víme, že je budeme muset přehodnotit, že s sebou přinášejí řadu komplikací a problémů, na něž jsme mnozí z nás při jejich projednávání upozorňovali, a nejenom my, ale v prvé řadě ti, kteří se danou problematikou dnes a denně zabývají v terénu. Bohužel ne vždy jsou jejich slova včas vyslyšena, viz nepovedená inkluze, z níž jsou teď na mnoha školách mnozí na mrtvici.

Školy jsou neustále pod nějakým tlakem a musí se každou chvíli vyrovnávat s novými a novými změnami, kdy s každým příchozím ministrem přicházejí nové nápady, aby se po určité době zjistilo, že to, co tu léta fungovalo, je přece jenom nejlepší, takže je potřebné se k tomu vrátit. Pochopitelně to pak stojí hodně peněz. Už jsme si zvykli, že jakmile je na stole jakékoli školské téma, hodiny diskutujeme o tom, co školy nejvíc potřebují, jakou reformu, jaké vzdělávací plány, jaké učebnice.

Ale to nejpodstatnější, bez čeho se výchovně-vzdělávací proces neobejde, je učitel. Jeho osobnost, jeho působení a um je ve vzdělávání klíčové. To, jak je odborně připraven pro svoji práci, jaký má vztah k dětem a ke svému povolání, jaké jsou jeho morální a lidské vlastnosti, a pochopitelně, jaké podmínky ke své práci má vytvořeny. Asi nikdo nebude zpochybňovat, že učitelská profese je nesmírně náročná a zodpovědná, navíc je pod každodenní kontrolou veřejnosti a médií. Kdekdo je připraven jeho práci všelijak komentovat a kritizovat, protože každý, kdo prošel školou, se cítí být na oblast vzdělávání tím pravým odborníkem. A tak pedagog musí přežít všechny možné i nemožné reformy, pokusy a výmysly, přičemž často zapomínáme na to, že v prvé řadě chce učit. Namísto toho je zahlcen zpracováváním projektů a přípravou různých projektových dnů, školeními, kurzy a je zavalen papírováním. Těch tabulek, hlášení, dotazníků, hodnocení, doporučení a dalších formulářů, co musí učitelé a ředitelé denně vyplňovat, je spousta. Takže neustálým slibům střídajících se ministrů, že se sníží administrativa, už pedagogové dávno přestali věřit. Jsou však ve střehu, když má přijít nějaká další změna legislativy, a musím říci znovu, že se jim vůbec nedivím.

Zákon o pedagogických pracovnících, jehož smyslem má být větší motivace pedagogických pracovníků, spuštěním kariérního řádu, zakotvením specializačních pozic a garantováním příplatků očekávají někteří s nadějí a zvědavostí, jiní s obavami, kolik formalismu a administrativy zase přinese. Za náš klub musím říci, že tyto obavy sdílíme. To však neznamená, že bychom nevnímali některé pozitivní změny, které s sebou novela nese. Obnovení soustavy okresních a krajských metodických kabinetů jako jedno z opatření, které má učitelům přinést odbornou podporu, je určitě jedním z nich. V minulosti se to osvědčilo. Učitelé jich hodně využívali, protože v tom viděli konkrétní pomoc pro svou práci. Je proto správné, že je úmysl se k této soustavě vrátit, i kdyby to bylo bez dnešního zákona.

Smysluplná je určitě i podpora učitelů v adaptačním období a finanční ocenění uvádějících učitelů, jejichž pomoc je pro začínající pedagogy velmi důležitá. Stejně jako těmto uvádějícím učitelům, také učitelům třídním a pedagogům, kteří budou pověřeni některou ze specializačních pozic, pokud zákon projde, pochopitelně přibývá značné množství práce. Proto je logické a správné, že budou mít i oni nárok na příplatky ke svému platu, a zároveň, a to pokládám za velmi důležité, že by měly být, jak jsme ujišťováni alespoň ze strany ministerstva, tyto finanční nároky garantovány státním rozpočtem. Takže tyto posuny vidíme jako pozitivní a ocenili by je určitě i učitelé, jichž se příplatky týkají, protože je také třeba zdůraznit, že většina kantorů do těchto kategorií spadat nebude.

Je také pravda, že kariérní řád podporují i některé odborné asociace a školské odbory. Ale pravda také je, že má řadu kritiků a oponentů. Jak už dnes bylo řečeno, během velice krátkého období podepsalo petici proti přijetí této novely přes 21 tisíc pedagogů z 1 150 škol po celé republice. S těmito kritiky, kteří upozorňují na rizika v případě přijetí zákona, se ztotožňujeme. Ostatně upozorňovali jsme na ně i v průběhu jednotlivých čtení v Poslanecké sněmovně. Klub KSČM je konzistentní v těchto názorech a názor nemění. Podle našeho mínění se vzhledem k některým nově stanoveným úpravám v novele nemusí naplnit očekávání navrhovatelů, že připravené změny přilákají do školství davy nových Amosů. Jde v prvé řadě o zvýšení administrativy, která s sebou novela nese. Je pravda, že se představitelé Ministerstva školství dušují, že předkládaný kariérní řád je založen na odlišném modelu nežli předchozí diskutované návrhy právě s ohledem na míru byrokratické zátěže. Nicméně pochybnosti, mj. na základě navrhovaných podzákonných opatření, i když i ty jsou zjednodušené, ale i na základě dřívějších zkušeností, zůstávají. Stačí se podívat do škol, a už jsem o tom před chvílí mluvila. Učitelé a ředitelé škol jsou zavaleni papíry, jsou nuceni absolvovat všemožné kurzy a školení, nezřídka pochybné kvality, a s tématy, která jsou učitelům na nic, jen z nich profitují všemožné neziskovky. Přitom peníze, které tak mizí z resortu, by mohly být využity např. pro navýšení platů všem učitelům, nejenom některým, jak to bude v případě schválení novely, a také pro navýšení peněz nepedagogickým pracovníkům škol.

Vrátím se ještě ke zmiňované administrativě. Ono se stačí podívat na jednotlivé odstavce zákona, a to ještě nezmiňuji podzákonné normy. Pro každého učitele bude platit, že si bude zakládat své portfolio, spolu s ředitelem bude každé dva roky zpracovávat svůj osobní plán profesního rozvoje, kdy ředitel školy určí jeho povinnou část, druhou si bude volit učitel, pravidelně pak bude s ředitelem vyhodnocovat naplňování plánu a aktualizovat ho. V návrhu vyhlášky k atestačnímu řízení je pak zpřesněno, že učitel vytváří dokladové portfolio, které tvoří arch učitele k prokázání kompetencí ze standardu učitele pro odpovídající kariérní stupeň, plán profesního rozvoje, doklady ke kompetencím ze standardu učitele. Dokladové portfolio musí být vždy důkazem naplnění konkrétní kompetence ze standardu učitele, každý doklad musí být písemně okomentovaný a zdůvodněný, proč tímto dokladem dokládá naplnění konkrétní kompetence ze standardu učitele.

Dalším problémem je příprava na atestační řízení. Pro ředitele pak vytváření plánu rozvoje školy, i když tady chápu, že určitá vize být musí. Pro uvádějící učitele bude platit, že povedou písemnou dokumentaci o začínajícím pedagogovi, který se chystá na atestaci, za stejným účelem musí hodnocení připravit ředitel školy, hodnotící zprávu sestavuje také Česká školní inspekce. V souhrnu tak administrativa vzroste, a to pro učitele i ředitele škol, jim asi ještě významněji.

Pokud jde o specializační činnosti, ty jsou podmíněné specializačním studem v rozsahu 250 hodin, tady se mohou projevit organizační problémy. Jednoduše řečeno, kdo za ně bude učit. Mimochodem, týká se to i snížených pracovních úvazků. Zvlášť na malých školách to bude těžko řešitelný problém.

Další problematické části. Za zmínku určitě stojí povinnost pedagoga žádajícího o atestační řízení pro třetí kariérní stupeň uhradit 500,- Kč. A když už jsme u třetího kariérního stupně, učitel, který bude zařazen do tohoto stupně, bude podle novely vynikající učitel. Je zárukou počet nasbíraných kreditů, pokud to řeknu zjednodušeně, že každý z těch, kdo doloží své znalostí pro uznání třetího kariérního stupně, je opravdu vynikající učitel? Nemůže se stát, příplatek a aktivity, které s tímto stupněm souvisejí, získá takový, řekněme, školní Cvach? Proč nebude vynikajícím kantorem ten, který chce "pouze učit", a ne plnit podmínky pro další atestaci? Už teď koluje na školách vtip: Víte, jak se pozná vynikající učitel? Že odevzdá včas všechny papíry.

Jinak v souvislosti s atestacemi, se školeními pro specializované pozice a dalšími změnami, které novela obsahuje, chci upozornit i na skutečnost, že to bude neaplikovatelné na malé školy, na malotřídky na vesnicích. Poněkud zvláštní je také skutečnost, že atestace bude moci uchazeč opakovat do nekonečna, a stále bude mít nárok na podporu a uvádějícího učitele.

V současnosti si hledá uplatnění v jiných oborech, než je školství, zhruba 60 % absolventů pedagogických fakult. Na mnoha školách ředitelé s velkými obtížemi zajišťují výuku a varují, že bude hůř. Pedagogické sbory stárnou, řada učitelů odchází a bude odcházet do důchodu a noví pedagogové přicházejí v minimálním počtu, takže je nemohou nahradit. Citelně chybí kvalifikovaní učitelé matematiky, fyziky, chemie, IT, cizích jazyků, učitelé odborného výcviku. Tady začíná být situace kritická a upozorňuje na to mj. i Sdružení učňovských zařízení. Je tedy logické a správné, že se hledají cesty, jak zvýšit počet zájemců o učitelské obory, a zároveň zájem absolventů nastoupit do škol. Je však skutečným řešením předložená, resp. Senátem vrácená novela zákona o pedagogických pracovnících? O tom mám prostě pochybnosti.

Pokud jde o změny, s nimiž nám vrátil novelu Senát, tak musím říci, že ji moc nechápu. Například vypuštění specializovaných činností, např. speciální pedagog v oblasti školské logopedie, specialisty v oblasti prostorové orientace zrakově postižených, to je, podle mého názoru úplně scestné. Logopedie na školách je velmi důležitá. Před časem uvedla Asociace logopedů ve školství, že dvě pětiny předškoláků mají vadu výslovnosti. Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2015/2016 upozorňuje na to, že v péči logopeda je více jak 25 % dětí. Logopedické vady a poruchy řečí jsou jednou z nejčastějších příčin odkladu školní docházky. Tvoří 27 % všech odkladů. A vypuštění ze zákona specialisty v oblasti prostorové orientace zrakově postižených? Proboha, proč? Prostorová orientace, kterou se tito specialisté zabývají, velmi pomáhá postiženým osobám, jejich integraci ve společnosti. Zrakové postižení patří spolu s postižením mentálním mezi nejtěžší z hlediska přijímání informací z okolí. Zrakem vnímáme zhruba 80 % všech informací. Je pravda, že využívání možnosti této specializační činnosti na školách je velmi malé, ale tam, kde je to potřeba, je to pro postižené dítě nesmírně důležité. Při té příležitosti však upozorňuji, že vyhláška umožňuje vytvářet tyto pozice už dnes. Tady se jedná o pouhé překlopení do zákona. Tolik k některým změnám, s nimiž nám novelu vrátil Senát. Uvedené změny nemají podporu klubu KSČM a nebudeme pro toto znění hlasovat.

Pokud jde ještě o návrh na zvyšování peněz pro třídní učitele pro některé specializační pozice, což navrhuje Senát, tady mám obavy z jedné věci, že pokud by se na to přistoupilo, nebude to zahrnuto ve státním rozpočtu, ředitelé budou hozeni do pozice, že budou muset hledat peníze ze svého rozpočtu a bude to bráno od jiných učitelů. Navíc by to udělalo velice lze i v pedagogickém sboru samotném.

Pokud jde o znění zákona, které schválila Poslanecká sněmovna. Víte, nedávno jsem se zúčastnila besedy k problematice výchovy a vzdělávání v České republice. Tato beseda proběhla pod názvem Od školy hrou k hrátkám se školou. Myslím, že tento název přesně vystihuje, co se ve školství v České republice za léta odehrává. Za klub KSČM musím říci, že se nechceme podílet na hrátkách, které odnesou pedagogové i jejich žáci. Proto klub KSČM, stejně jako při třetím čtení, novelu zákona o pedagogických pracovnících obsahující mj. kariérní řád učitele, nepodpoří. Ani sněmovní, ani senátní verzi. Děkuji za pozornost.

Žádné komentáře:

Okomentovat