5.7.17

Jana Karvaiová: Děti jen ubíjíme tímhle dementním procesem, kterému se začalo říkat společné vzdělání

Paní Bradley vystihla něco, co je naopak speciálům velmi dobře jasné. Jenže po sysifovsky strávených letech prostě rezignovali.

Napíšu proč:

  1. Raná péče skoro neexistuje. Nebo jen v omezených oblastech. Těžko se k ní dostávají sami rodiče. Speciální pedagog by jim poradil, jenže neexistuje systém, kdy by se k němu rodiče brzy dostali. Pediatři občas radí, občas také ne.
  2. Odborných profesí je neskonale málo. A o tom, jestli budou nebo nebudou někde pracovat rozhodují pojišťovny. Jako příklad si vezměme jednoduchou profesi klinického logopeda. Pojišťovna rozhodne, že je jich dost a žádného dalšího nenajme. A platit si logopeda je pro mnoho rodin zcela nemožné. Tudíž nám děti šišlají o závod a ve školkách nepoznají dysfatiky do té doby, než je někomu divné, že dítě skoro v pěti letech nemluví.
  3. Čímž tu máme bod další, kromě rané péče neexistuje ani péče v mateřských školkách. Není tam žádný speciální pedagog ani jiná další profese. Tabulkově je ředitel nemůže zaplatit.
  4. V běžných základkách již jako vlaštovička existuje pozice školního speciálního pedagoga - MÁLO. Jeden člověk nezvládá. Snad jen ty papíry, ale ne péči o všechny děti. Navíc se třese každé dva roky o místo, co když PPP nevydá další prodloužení potřeby této profese na dané škole? Proto do této pozice moc lidí nechce investovat své schopnosti. Na středních školách speciálové nejsou vůbec.
  5. Sci-fi v podobě komplexní péče na každé běžné škole ani rozepisovat nebudu. V USA se to zajistilo soudně. Tady bude trvat dalších padesát let, než vůbec budou peníze na školní speciály a psychology z běžného rozpočtu, natož na další profese a další zařízení škol (musíte třeba vybavit školu rehabilitačním nářadím, nábytkem ,bazénkem apod, o personálu nemluvě). Školní autobusy či doprava placená školstvím? Cesta na Mars se zdá být blíže a reálnější.

Věřím tomu, že pokud by v ČR dostaly školy naprosto identické peníze a podmínky jako školy americké, bylo by to zde velice rychle zavedeno a problémy by ustaly. Jenže za vším prostě hledej peníze.

Nevěřím tomu, že by naše republika nebyla schopná naprosto stejně dobře poskytnout pomoc, jenže bez všech těch podmínek a peněz to možné není.

Příklad: už několik měsíců hledám pomoc pro chlapce v šesté třídě. Jeví se jako autista. Nemohu napsat je - nejsem kompetentní diagnostikovat. Několik obvolaných psychiatrů - nic, nevezmou ho, nedělají diagnostiku, platí se 5500,- za diagnozu, což rodina nemá. PPP a SPC odmítají pomoci. Přehazují si kompetence jak horký brambor. Dokonce mě odmítlo SPC, chlubící se pomoci dětem s PAS. Jenže to dítě oficiálně tu diagnozu ještě nemá, tudíž sorry.

Psychiatři jsou přetížení, poradny taktéž. Nikdo nezaplatí více a lépe školeného personálu, nikdo nezaměstná další dětské psychiatry. A tak se škola snaží, seč může. Dítě má pouze plán podpory. Já jsem s ním dvě hodiny týdně (nelegálně, nemá doporučení na předmět speciální péče, ale rodina souhlasí). Seznámila jsem učitele 2. stupně s prací s takovým dítětem. Pouze teorie, jak to vezmou nevím. Čekáme, až dítko něco provede (občasné výbuchy hněvu, přinesl nůž velikosti mačety do školy). Jestli něco provede, bude to lítat. Ale škola bude obviněna. PPP ani SPC ne.

Takto to vypadá v naší milované vlasti, Takovou máme inkluzi.

Je na místě poděkovat ještě maloučké dobrovolnické neziskovce městského formátu, že se nabídla pomáhat rodině (např. doprovod do Prahy k odborníkovi, pokud ho teď o prázdninách seženu).
Paní Bradley nebaví psát o inkluzi. Protože pracuje ve zcela jiných podmínkách.

Jenže mě už to taky nebaví. Pořád dokola někomu vysvětlovat a psát, že děti jen ubíjíme tímhle dementním procesem, kterému se začalo říkat společné vzdělání, ale jak Bradley správně píše, je to jen dezintegrace a hra na světovost.

Je to hnus!

Psáno jako komentář ke článku Jana Bradley: Opět k tématu inkluze či speciálního školství.

4 komentáře:

m vanek řekl(a)...

"Věřím tomu, že pokud by v ČR dostaly školy naprosto identické peníze a podmínky jako školy americké, bylo by to zde velice rychle zavedeno a problémy by ustaly. Jenže za vším prostě hledej peníze."

S tím bych byl opatrný. Máme jinou mentalitu. A jiné podmínky. To co funguje v USA u nás fungovat nemusí.
U nás platí kult lejstra a razítka. Hlavně papírování. Napřed rozhodne úředník a teprve pak se odstraňují nedostatky. Pokud vůbec.

Jinak souhlasím. Neexistuje systém. Řadu podstatných věcí o žákovi se učitel ani nedoví.
Inkluze zvětší chaos.

Mě navíc vadí lhaní a masírování dětí bludy, jak nebudou muset hnout prstem, budou dělat jen to, co je baví, budou se učit jen to, co budou potřebovat, a tak budou celý život bohatí a šťastní.


Fanda Moudry řekl(a)...

"Nevěřím tomu, že by naše republika nebyla schopná naprosto stejně dobře poskytnout pomoc, jenže bez všech těch podmínek a peněz to možné není".

Peníze jsou primární záležitost. Do hluboce podfinancovaného školství je z politického důvodu vložena "inkluze po českém způsobu" a totální zmetek s názvem "Kariérní řád". Jsou to jedny z nejhorších zásahů do českého školství v jeho historii. Těmito kroky dozajista nedostaneme do škol mladé a schopné učitele a odborníky z praxe. Za málo peněz, málo muziky. Školství se stane takovým odkladištěm těch méně schopných.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Školství se stane takovým odkladištěm těch méně schopných.

Už se stalo. A pokud se někdo schopný naskytne, je s ním záhy zameteno, neb je konkurenčně nebezpečný. Loajální trdlovitost vítána.

CatCatherine25 řekl(a)...

Já si nevzpomínám, že by speciální školy před zahájením inkluze příliš křičely po penězích.
Na běžný provoz s přidělenými prostředky musely vyjít a na nadstandard si je většina z nich dokázala sehnat. Říká se, že byly drahé. Žádné propočty k dispozici nemám, ale domnívám se, že určitě nebyly dražší než současné inkluzivní šílenství, kdy na téměř každého žáka se speciálními vzdělávacími potřebami je požadován jeden asistent, který mu slouží.

Okomentovat