24.6.17

Vít Beran: Dopis poslancům k projednávání novely zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, s kariérním systémem učitelů (tzv. kariérní řád)

Vít Beran píše kromě jiného: "České školství nemá dlouhodobou vizi, nemá pojmenovanou kvalitu. Více než 20 let hovoří o tom, proč nejde kvalitu pojmenovat a zavést. Kdyby tímto způsobem hospodařil podnikatel, tak by se přivedl ke krachu. Bohužel to, co popisuji, je problém i některých dalších resortů s převahou státního financování.

Je smutnou realitou, že mnoho učitelů se za celý svůj profesní život dále nevzdělává, že učí mnoho let podle stejných příprav a modelů, že nesledují, jak se kolem nich vše mění a zejména vůbec se nezabývají tím, JAK UČÍ a JAKÝ DOPAD MÁ JEJICH UČENÍ NA UČENÍ DĚTÍ."


Dobrý den, vážení poslanci,

rád bych zaměřil vaši pozornost na problematiku kvality vzdělávání, kvality, která se může odrazit v dovednostech dětí. Rád bych Vás požádal o podporu zavedení cíleného rozvoje pedagogů do českého vzdělávacího prostředí.

V naší škole jsme vlastně již několik let v režimu kariérního systému. V celém týmu naší sborovny plánujeme pedagogický rozvoj školy a sestavujeme a evaluujeme dokument „Projekt pedagogického rozvoje školy“. Každý pedagog si sestavuje svůj „Plán osobního pedagogického rozvoje“ a stanovené cíle dokládá ve svém pedagogickém portfoliu. Každý pedagog školy (cca 65 učitelů, vychovatelů, párových učitelů, asistentů, ale i vedení školy) promyšleně a cíleně rozvíjí své pedagogické dovednosti a vidí, kam se posouvá. Sdílí s kolegy, navštěvuje je ve vyučovacích hodinách, diskutuje nad produkty žáků (důkazy učení žáků), promýšlí, jak dál.
Díky svému plánování a reflektování důkazů svého učení a pokroků svých žáků:
VÍ, KAM SMĚŘUJE. VÍ, KDE JE. PLÁNUJE, KAM DÁL.

Co je na tomto špatně? Proč se čeští kantoři brání svému cílenému rozvoji?

Podobně jako v naší škole, funguje podobná podpora rozvoje pedagogů v řadě dalších škol, které chtějí být dobrými školami. Jistě i vy sledujete, že vedle škol, které cíleně rozvíjí svou kvalitu, které vyhledávají motivovaní rodiče, jsou školy, které bych nazval „zbytkové“. Jedná se o školy, které navštěvují žáci často nemotivovaných rodičů. Tyto školy také velmi složitě hledají nové pedagogy. Je velmi smutné, že stát není schopen zajistit kvalitu vzdělávání. Je velmi smutné, že za kvalitu se považuje výsledek testování a žáci místo prohlubování znalostí a dovedností se ve vazbě na gramotnost učí vyplňovat testy. Je velmi smutné, že nekvalita státního školství se vyvažuje otvíráním soukromých škol.

Mrzí mne, že skupina pedagogů, kteří si říkají Pedagogická komora, chce změnu, ale hovoří zejména o penězích a nikoliv o kvalitě pedagogické práce, o tom JAK UČÍ a také o tom CO JEJICH UČENÍ ZPŮSOBUJE. Jako by je nezajímalo, že kvalita pedagogické činnosti závisí především na tom, co způsobí vnitřní motivaci pro rozvoj. Samozřejmě, víme všichni, že pedagogická práce je podhodnocená. Jistě, každý z Vás usiluje o to, aby jeho děti, vnoučata navštěvovala kvalitní školy. Položili jste si ale otázku, co to vlastně je KVALITNÍ ŠKOLA? Jak tato škola funguje? Co mají dělat učitelé, kteří v takové škole učí? Ano, pokud si budeme toto moci popsat a ocenit, tak budeme znát i cenu kvalitního vzdělávání. Peníze samotné ale změnu nezajistí. Pedagogové, kteří volají jen po penězích, ale nedokládají, PROČ jim prostředky chybí, asi také ne.

České školství nemá dlouhodobou vizi, nemá pojmenovanou kvalitu. Více než 20 let hovoří o tom, proč nejde kvalitu pojmenovat a zavést. Kdyby tímto způsobem hospodařil podnikatel, tak by se přivedl ke krachu. Bohužel to, co popisuji, je problém i některých dalších resortů s převahou státního financování.

Je smutnou realitou, že mnoho učitelů se za celý svůj profesní život dále nevzdělává, že učí mnoho let podle stejných příprav a modelů, že nesledují, jak se kolem nich vše mění a zejména vůbec se nezabývají tím, JAK UČÍ a JAKÝ DOPAD MÁ JEJICH UČENÍ NA UČENÍ DĚTÍ.

Hledejme odpověď na otázku, co vše změní kvalitu učitelské práce, respektive kvalitu vzdělávání, díky které budou naši žáci lépe připraveni pro život.

Vážení poslanci hledejme odpovědi na otázky:

Jak lze změnit kvalitu vzdělávání?
Jak lze zajistit to, aby se učitelé celoživotně vzdělávali a odborně rostli?
Jak lze zajistit, aby žáci těchto učitelů byli ve svém životě úspěšnější, lépe připraveni?
Určitě, cesta zavedení Karierního systému není jediná a současně nesmí zůstat jediná.

Učím od roku 1982 a ve funkci ředitele působím od roku 1992. Chtěl jsem vždy být „in“ a nikoliv „out“. Vždy jsem se snažil být alespoň o půl kroku napřed a někdy se tak připletla i slepá ulička… ale to je asi normální: Vždyť, jak se říká, kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale také nic nemá.

Jsem rád, že jsem byl u zrodu a mnoho let spolupracoval s Přáteli angažovaného učení, s RWCT, že jsem se 15 let aktivně zapojoval do práce redakční rady Učitelských listů, že jsem se podílel na aktivitách Asociace ředitelů ZŠ ČR… Toto a mnoho dalšího nebylo za peníze, ale díky svému zapojení jsem se učil, podobně to dělám i v současnosti.

V roce 1990, v době, kdy se „věšeli“ červení ředitelé, jsem měl možnost poprvé být součástí týmu, který promýšlel vznik Pedagogické komory. Pro tento krok nebyla vhodná politická situace ani tehdy, ani při další příležitosti na přelomu tisíciletí v týmu ředitelů AŘZŠ ČR.

Ve své ředitelské práci se snažím postupně porozumět tomu, co pomáhá učiteli být kvalitnějším, co pomáhá tomu, aby jej práce bavila. Například zapojení do projektu „Pomáháme školám k úspěchu“ nás stojí mnoho práce, mnoho učení, ale nás to baví. Také po prvních 5 letech aktivního zapojení do projektu nám kolegové dali signál, že musíme zbrzdit. Zbrzdění nám pomohlo. To, co jsme se učili, a co se učíme i dnes, zavádíme systematicky do vyučování, vrhli jsme se na promýšlení nového ŠVP, při rozvoji pedagogických dovedností podporujeme symetrickou podporu – učitel lídr – učitel a hledáme další zdroje, které nám umožní ještě lépe porozumět tomu, co nás baví.

Z diskuse Pedagogické komory na FB se jeden z kolegů plete, pokud si myslí, že se zapojujeme pouze do toho, co přináší peníze. To snad ani ve školství nejde, nebo snad ano? Když k nám do Prahy před časem nastoupila nová kolegyně z Chomutovska, výborná učitelka, povzdechla si, že na škole, ze které přichází, měla vyšší příjem. Ano, bylo to i díky EU projektům. Tedy, jak je vidět, tak šikovné školy v krajích mají více peněz než šikovné školy v Praze. Čím to asi je?
Mým cílem je, aby škola, kterou vedu, byla dobru školou. V současné situaci vím, že chceme-li se pedagogicky rozvíjet, tak vícezdrojové financování je cesta … nutná cesta. Neméně důležité je porozumět systemickému vedení týmu, roli vedení školy, významu podpory učitelů.

Stát neumí kvalitu vzdělávání pojmenovat, neumí ji rozpoznat, a proto ji nemůže ani umět ocenit. Proto bych očekával, že ti, kteří chtějí budovat Pedagogickou komoru, pedagogické kvalitě rozumí, umí ji popsat, zavádí ji do každodenní práce, jsou nositeli její udržitelnosti a podporují její rozvoj. A na základě uvedeného jsou schopni říci, kolik peněz a na co chybí. V českých školách je mnoho vynikajících učitelů. Očekával bych, že právě tato skupina pedagogů bude chtít kvalitní vzdělávání. Opravdu toto chce?

Inspirujeme se například Johnem Hattiem (2012), který na základě svých šetření doporučuje učitelům:

1. Znát dopad svého učení na žáky.
2. Být nositelem změny. Úspěch či neúspěch žáků závisí na tom, co dělá učitel.
3. Zabývat se více tím, jak se učit, než jak vzdělávat druhé.
4. Nastavit soustavné hodnocení jako pozitivní zpětnou vazbu.
5. Učit pomocí dialogu, ne monologu.
6. Nikdy nerezignovat na poslání dané náročnou a uspokojující prací učitele.
7. Vytvářet pozitivní vztahy ve třídě i ve sborovně.
8. Předávat každému smysl poznávání.

Proto je práce učitelů obtížná a vyžaduje mnohem více podpory než jiné profese. Proto hledáme odpovědi na otázky:

• Co napomáhá spolupráci lidí ve škole?
• Co nejvíce podporuje odborný rozvoj jednotlivců ve škole?
• Jaké aktivity podporující rozvoj lidí se ve škole daří a jsou vnímány jako udržitelné?
• Co si představujete, když se řekne školní kultura?
• Co vše ve Vaší škole vytváří školní kulturu?
• Je pro každého učitele samozřejmé, že organizuje práci tak, aby se každé dítě podle svých možností a potřeb, tedy aby se učilo naplno a s radostí?
… a ještě pár otázek, na které společně hledáme odpovědi a které směřují na naše učitelské řemeslo, na naši profesním komunitu:
• Při které konkrétní činnosti se žáky jsem si uvědomil, že se děti učí?
• Co žáci konkrétně dělali, když se učili?
• Jaké cíle učení si učitelé stanovují?
• Jak vypadal „důkaz o učení žáků“, na kterém jsem si uvědomil, že učení žáků nastalo?
• Jak byl naformulován cíl, u kterého jsem si prakticky při jeho formulaci uvědomil, co bude „důkazem o učení žáků“?
• Při jaké aktivitě v průběhu učení jsem si uvědomil, že může být také „důkazem o učení žáků“?
• Jak by vypadala moje vyučovací hodina, při které by se žáci učili naplno a s radostí?
• Co motivuje žáky, že se učí s chutí a radostí?
• Kdy se učitel cítí jako úspěšný učitel?
• Co Vám pomáhá být úspěšnější učitel?
• Jak Vás v tomto snažení podporuje vedení školy?
• Jak to vypadá v naší sborovně, když se učitelé podporují?
• Co mohu udělat pro to, aby mě v mém úsilí podpořili další kolegové z týmu učitelů?
• Co mohu udělat pro to, aby mne v pedagogickém rozvoji více podpořilo vedení školy?

Je smutné, že v mnohých školách o podobných otázkách ani nepřemýšlí. Nemotivované učitele, nezapálí ředitel, který není pedagogický lídr a který nerozumí tomu, jak podpořit své kolegy, aby si uvědomili, že díky podpoře mentorů, jiných učitelských lídrů ve škole se mohou stát lepšími učiteli. Aby si uvědomili, že tím, že budou kvalitnější učitelé budou i úspěšnější u svých žáků. Budou více rozumět tomu co způsobuje jejich učení, jejich pedagogická práce.
Ano, společenské a sociální postavení učitelů je velmi důležité a stále nedoceněné. Proto, když jsem měl kdykoliv možnost toto připomenout, tak jsem o tom hovořil.

I přesto jsem rád, že dělám to, co mne baví. Velmi mne těší, že toto mi při rozvojových rozhovorech nad svými portfolii přestavují i mí kolegové, naši učitelé.

Proto držím palce všemu, co směřuje k pedagogické kvalitě. Jsem přesvědčen, že karierní systém, i když zatím má své „mouchy“, je krokem správným směrem. Proto bych si přál, aby i Vaše úsilí přineslo takový užitek, že se děti budou do školy těšit, že budou motivovány k učení, že se tak budou učit naplno a s radostí … a to vše i díky svým spokojeným kantorům, které učení baví 😉.
Děkuji.

Pěkný den,
Vít Beran

ředitel školy

ZÁKLADNÍ ŠKOLA KUNRATICE
Předškolní 420 / 5
148 00 Praha 4 Kunratice

Fakultní škola Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogické fakulty a partnerská škola projektu Klinická škola
Fakultní škola Univerzity Karlovy v Praze, Přírodovědecké fakulty
Pilotní škola projektu "Pomáháme školám k úspěchu"
Škola je zařazena v síti SZU "Škola podporující zdraví" a je držitelem titulu "EKOŠKOLA"

8 komentářů:

Radek Sárközi řekl(a)...

Mrzí mě, že pan Beran záměrně lže o Pedagogické komoře.

V. řekl(a)...

Docela mě uklidnilo, že na naší škole na tom zdaleka nejsme nejhůře...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Pane Berane,


jak napomůže spolupráci učitelů nebo školní kultuře tento kariérní řád? Nijak. Tento kariérní řád nenapomůže ničemu z toho, o čem mluvíte. I já jsem poznal PAU nebo RWCT a nepotřeboval jsem k tomu byrokratická hejblata jako plán rozvoje nebo portfolio. Tento kariérní řád je pouze delší klacek na učitele – zvláště v rukou ředitelů, kteří nejsou skutečnými pedagogickými lídry. Kariérní řád, který učitelé nepřijímají, bude provázet stejná nenávist jako k RVP a nakonec se změní buď na buzeraci, nebo na formalismus. Svým dopisem se hlásíte k spoluodpovědnosti.


Nicka Pytlik řekl(a)...

učí mnoho let podle stejných příprav a modelů

A to by pytliky zajímalo, co nového se za posledních, řekněme, patnáct let událo v základoškolské a středoškolské matematice, fyzice, chemii, přírodopisu a biologii, dějepisu, zeměpisu, českém, anglickém, německém nebo francouzském jazyku.
Pytlici učí tak, aby se neodchýlili od školního vzdělávacího programu. A to zejména proto, aby je kdejaké pako, které věci nerozumí zhola, nebuzerovalo jen tak z plezíru jen proto, že někoho pobuzerovat může. A aby žáci stíhali tak nějak přiměřeně svým schopnostem, ubírají pytlici z šíře a hloubky daných témat každý rok trochu. Mnohá zadání samostatných prací už museli vyřadit úplně, protože prostě není dost času na to, aby se jejich zpracování mohli ve škole pověnovat tak, aby to žáci takříkajíc dali.
Pytliky by také zajímalo, co proncipiálně převratného se za poslední léta událo v oblasti technického a programového vybavení počítačů, kromě lepších technických parametrů a většího počtu funkcí. Třeba ve správě dat, jejich shromažďování, zpracování a ukládání. Nějak se změnila jejich binární podstata? Jsou jiné zásady při zpracování textů, tvorbě prezentací, matematického zpracování dat a jeho vizualizace v grafech, při práci z grafickými informacemi, databázemi nebo při tvorbě webových stránek a scriptů? Je snad nějak výrazně jiný způsob výměny informací? Víc toho v podstatě ve vzdělávacím programu není, a ani po jeho revizi nebude. Tak co to tady, pane Berane, melete za moudra?
Až vyjde najevo, že většina žáků zvládá požadavky poslední kurikulární reformy bez větších problémů, pak se pytlici obloží odbornou literaturou a neodtrhnou se od ní nejméně dva týdny, aby zase na pár let popostrčili vývoj studia moderních technologií dopředu. Zatím to vypadá tak, že se zadáním, které dříve žáci sami zpracovali do příští hodiny, se dnes pod podrobným vedením pytliků lopotí ve škole téměř měsíc.

Nicka Pytlik řekl(a)...

ŠKOLNÍ ŘÁD ZŠ KUNRATICE
Práva a povinnosti učitelů a dalších zaměstnanců školy
6) Být informován o veškerém dění ve škole a tohoto dění se účastnit.


A to je spíš právo, a nebo spíš povinnost?

Radek Sárközi řekl(a)...

Pokud jde o skupinu na FB "Pedagogická komora - diskuze", v souvislosti s kariérním řádem se diskutovala především nová zbytečná administrativa, nikoliv finance. Dále se probíralo, že řadovým učitelům nebyla umožněna diskuze ke KŘ ze strany MŠMT. Kritizovaly se některé nelogičnosti v textu novely zákona o pedagogických pracovnících. Chybějící prováděcí právní předpisy. Neúplné až zavádějící informování o KŘ v médiích... Rozhodně to nebylo jen o penězích či především o nich. Vít Beran byl přitom členem skupiny, takže to musí vědět...

Nicka Pytlik řekl(a)...

byl přitom členem skupiny, takže to musí vědět...

Něco vědět, ještě nemusí znamenat to také pochopit.
Ale spíš už dávno pochopil, kde pšenka chutě kvete.

Robert Čapek řekl(a)...

Pane Sarkozy, ve skupině na FB "Pedagogická komora - diskuze" se opravdu diskutovala především nová zbytečná administrativa ale i finance a opravdu se probíralo, že řadovým učitelům nebyla umožněna diskuze ke KŘ ze strany MŠMT. Pak jste ale s panem Wagnerem vyházeli kvůli názorovým rozdílům a odporu vůči Vašim umlčovacím praktikám mnoho členů a nyní se tam nediskutuje skoro vůbec. Jen se adoruje počet učitelů podepsaných pod petici a to je vše. Zabil jste to tam, pane Sarkózy a spojení Pedagogická komora se s Vaším jménem nyní už jen těžko snáší... ani nejste učitel, že? :-)

Okomentovat