22.6.17

Tajný učitel: Inkluze – rok poté

Za prvé. Pokud někdo žije v hyperkorektním světě, nebude tohle ideální text, protože bude popisovat realitu. A navíc, bude se škatulkovat.

Za druhé. „Rok poté“ je mediální zkratka. Inkluze nezačala na startu školního roku 2016/2017, ale dávno před ním. Důkazem jsou žáci, které učím už několik let. Na začátku školního roku k nám přišla nula „inkluzivních“ dětí. Zajímavé a aktuální téma by bylo jiné – kolik dětí k nám přišlo z rozbitých rodin po těžkých rozvodech a několikaletých tahanicích rodičů o dítě. Takové dítě je naprosto psychické zničené a po emoční i sociální stránce „nepoužitelné“. Ale…


Bylo naprosto nemožné nevysledovat určité typické znaky pro podobné handicapy, ale také pro handicapované s asistentkou nebo bez asistentky. Všechny žáky učím alespoň dvě hodiny týdně, minimálně jeden rok, maximálně tři roky.

Jak vypadá inkluzivní třída?

Žák D (osmá třída) a žákyně N (šestá třída) mají oba asistentky. Oba mají (samozřejmě) všechny možné „dys“ a společné mají i problémy s chůzí a celkově pohybem končetin a motorikou. Ze schodů sami nemohou. Psaní jim činí problémy.

Asistentky jim pomáhají v hodinách, s chůzí a s dalšími záležitostmi. Tím je drží v ochranném kruhu, v zóně komfortu. Pokud tito žáci nechtějí nic dělat, nemusí, asistentky jim zápis zapíšou. Ochranný kruh také ale znamená, že k žákům se nedostane žádný jiný spolužák. Naprostá izolace, bez přátel a bez spolužáků, kteří by pomáhali. Nebo jednoduše, kteří by s nimi pokecali jako normální spolužák bez ohledu na handicap. Avšak žádná komunikace se spolužáky se nekoná a tedy nevím, jestli to chápu správně, ale vlastně ani žádná inkluze. Handicapovaní žáci v třídě jsou fyzicky, ale nikoli sociálně či mentálně. Nikdo si jich nevšímá – jak v dobrém (nikdo je nešikanuje), tak ve zlém (nikdo s nimi nechce spolupracovat a proto je nelze zapojit přes skupinové práce). Na výlety a jakékoliv akce nejezdí, protože jim překáží handicap.

Menší práci v hodině zvládnou, testy na dvojky a horší známky. Problém propadnutí zatím nehrozí.

*

Žák S (sedmá třída) brečí na prázdné chodbě. Snažím se mu pomoct. Ptám se, co se stalo. Žák se po mně agresivně ohání a vyhání mě pryč. Odcházím tedy jinam a situaci pro jistotu sleduji z dálky. Nakonec jsem zjistil, že si z S dělali kluci ve třídě srandu a S se „zhroutil“, protože je to pořád to samé. Už několikrát měl záchvat – sekne se, je agresivní, neposlouchá, nevnímá a jede si svoje – většinou to znamená někoho udeřit.

S nemá asistentku (i když třídní učitel o ní už dva roky bojuje a od září, do osmé třídy, snad konečně přijde) a to znamená jednu věc – je zapojen do kolektivu. Bohužel zapojení do kolektivu vypadá tak, že se ostatní žáci S posmívají a během dvou let už bylo několik rvaček. Kdo asi vyhraje? Žák má určité „tiky“, kdy začne tleskat. Spolužáci to pak napodobují.

Během hodin kvůli špatnému zraku nemůže číst z tabule ani prezentace, proto nedává pozor, většinou si čte z učebnice úplně jiné téma. Pak zápisky dostane, aniž by si je přečetl. Takže téma neslyší, nevidí, nečte a pak se ho nadrtí na test. Kromě „dys“ má i problémy s nohou, ale nepoužívá žádnou hůl.

Druhý podobný případ je žák F v šesté třídě. Opět bez asistentky. Opět zapojený v kolektivu. Během šesté třídy se ukázal velký rozdíl ve znalostech a dovednostech v porovnání se zbytkem třídy. A to je už cítit v třídě jiná atmosféra – všichni vědí, že žák F dostane pětku, že nebude vědět odpověď. Tím, že je bez asistentky, nemá ani sešit, učebnici a další pomůcky. Nejen že nemůže psát zápis, protože nemá sešit, ale F nemá ani tužku (samozřejmě negativní roli tu hraje i rodina). Většinu hodiny je naprosto mimo. Hodinu jsme si říkali, co je reklama. Ukazovali jsme si videa, koukali na plakáty. Stejně jsem se na konci hodiny nedozvěděl, co reklama je. Ani naznačeno, ani slovo. Výsledkem je totální propadnutí, které jsem ještě nezažil – pravděpodobně pět nebo šest nedostatečných na vysvědčení.

Kde je chyba? V žákovi? Učiteli? Podle mě za podobný zásek v šesté třídě a totální krach mohou učitelky z prvního stupně, které aby nebyly za zlé, tak nechaly F projít vždy dál. Když mu chybí základy z prvního stupně, už nemá šanci je někdy dohnat a je odsouzen k tomu vždy být nejhorší. Takový je výsledek inkluze. Sice je ve třídě zdravých žáků, ale nikdy nezažije úspěch.

Oba žáci nevymyslí nebo nestíhají o hodinách vůbec nic. Pro představu, pokud dám žákům, aby vymysleli křížovku pro spolužáky, nedočkám se vůbec ničeho.

Další řádky jsou možná nejhorší. Kvůli posmívání S bylo několik žáků předvoláno před výchovnou komisi, kde prostě všem do očí řekli, co si myslí. Takový žák nemá na naší škole co dělat a patří do nějakého ústavu, jejich slova. A samozřejmě i samotný žák S si bolestně uvědomuje, že je jiný a že do třídy nepatří. Jak se asi cítí? Přemýšleli o tom úředníci, když chystali plány na inkluzi? Druhý žák, F, dostal od spolužáka botou do hlavy. Oplácel a žáka strčil. Bohužel, postrčený žák spadl na topení a rozbil si hlavu. Přišla matka a opět argumentovala stejně – „takový žák na normální školu nepatří.“ „Normální“ žáci se mezi „inkluzivními“ děti necítí dobře. Naopak dost dobře cítí, že dostávají speciální pozornost a pak, následuje velké překvapení, tvrdí, že jim všichni učitelé nadržují a neplatí stejná pravidla pro ně, jako pro handicapované.

*

Abych nepsal jen o extrémech. Existuje spoustu žáků pouze s „dys“ nebo poruchou pozornosti. V takovém případě záleží extrémně na rodičích. Jsou příklady, kdy si podobného problému učitel ani nevšimne a navíc vše skončí jedničkou. Když se dozvím o některých žácích, jaké by měli mít problémy, tak vůbec nechápu. Dnes je módou mít papír na poruchu a ve škole individuální vzdělávací plán. Máme ve škole třídu, v které je třicet dětí a deset z nich má „papíry“. To znamená, mají potvrzení na poruchu a často individuální vzdělávací plán. Jediné, co začalo v září 2016 je právě móda IVP – individuálních vzdělávacích plánů. Na celkově čtyři sta žáků na obou stupních jich máme nově během školního roku čtyřicet. Jsou žáci a rodiče, kteří specifické poruchy učení ne zcela chápou a používají to jako výmluvu, aniž by něco udělali. Chápou to tak, že dítě má poruchu, škola mu sníží požadavky a dítě pak nemůže propadnout. „Paní z poradny říkala, že Honza nemůže propadnout, nemůže dostat pětku a měl by nejhůř dostat jen trojku.“ Takové matky spoléhají vyloženě jen na papír a už nechápou druhou stranu – oni se musí doma věnovat svým dětem s extrémní pečlivostí a trpělivostí a být pro ně oporou. Podle individuálních vzdělávacích plánů mají rodiče žáků s plány chodit každých čtrnáct dní do školy. Nemusím to rozvádět – rodiče prostě nechodí a tím selhávají v něčem, co sami vyžadovali.

*

Pokud má žák asistentku, dokáže základní školou určitě projít. Ale bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem. Pokud je bez asistentky, má šanci projít základní školu rozhodně menší a navíc si žáci prochází těžkým prostředím, kde nezažijí úspěch a kde jsou neustále odmítáni.

Inkluze sama o sobě není špatný nápad, ale nemá jasná pravidla nebo má prostě špatná pravidla. Za všechny jmenujme v praxi nesmyslné rozhodování, kdo právo na asistentku má a kdo nemá. Druhý největším problémem podle mě je, že není stanoven maximální počet inkluzivních dětí na počet neinkluzivních dětí. Pokud máte ve třídě třicet dětí v pubertě, z nich je deset inkluzivních, nemáte jako učitel šanci. A kdo pyká? Nejlepší děti nestihnou probrat látku potřebnou na přijímací zkoušky. Některé děti nikdy nezažijí úspěch. Některé děti nikdy nepromluví a nebudou mít kamarády. Pykají všichni. Ale nejvíce ti chytří a se zájmem, protože jejich ambice jsou zkaženy. A pak nejvíce jsou trestáni ty děti, které měla inkluze zachránit.

Mám už nezvratitelný pocit, že inkluze nejvíc škodí samotným handicapovaným, protože jim inkluze dává pocítit, že jsou jiní a proto ve svých vlastních očích na takovou školu nepatří. Čím starší takové dítě bude, tím víc se tak bude cítit a tím víc vyloučenou bude.

Ačkoliv jsem byl a v některých případech jsem inkluzi nakloněn, v našem českém případě je to zpackaná práce několika úředníků, která dopadá jako každý jiný státní zásah – zásah jde vedle a přináší neočekáváné a většinou i zcela opačné výsledky a důsledky.

Převzato z autorova blogu

12 komentářů:

Laura řekl(a)...

Mate spatne asistentky a sami jste ulohu asistenta nepochopili, pokud jde o asistentky pedagoga. Vidite problem se zaclenenim, ale s asitenty to zjevne neresite, nekomunikujete. A tedy jeste to proverim, ale na UK nam rikali, ze maximalni pocet inkludovanych deti na tridu je, tusim na beznou tridu sedm. Overte to taky.

Laura řekl(a)...

Mate spatne asistentky a sami jste ulohu asistenta nepochopili, pokud jde o asistentky pedagoga. Vidite problem se zaclenenim, ale s asitenty to zjevne neresite, nekomunikujete. A tedy jeste to proverim, ale na UK nam rikali, ze maximalni pocet inkludovanych deti na tridu je, tusim na beznou tridu sedm. Overte to taky.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Mate spatne asistentky

A kde jsou k mání ti správní asistenti?

Fanda Moudry řekl(a)...

Pane Tajný učiteli, zaměňujete integraci před 1.9.2016 s inkluzí po 1.9.2017. Je v tom podstatný rozdíl.

Vikorie Sichingerova řekl(a)...

Je zřejmé, že tady chybují asistenti, nebo spíše nemají dobré metodické vedení. Máme ve škole děti s PAS a s AS, které brzy po příchodu úplně vykvetly, chodí do školy rády, zapojují se dobře do výuky i do kolektivu, i "normální" děti se učí toleranci, chápavosti, dokonce berou jako normu to, že nejsme všichni stejní. Na druhou stranu děti s LMP to mají těžké - tady se inkluze podle mě neosvědčuje. I s IVP a AP (nebo i kvůli tomu)vycítí, že jsou jiní. Nestíhají. Jsou frustrovaní z toho, že ostatní rychleji chápou zadání, rychle a dobře splní práci. Brzy se vzdávají. Učitelky, natož asistenti nemají vystudovanou speciální pedagogiku, takže jim neumějí správně pomoci, i když snahu mají.

Fanda Moudry řekl(a)...

Ne všechny děti s PAS a AS vykvetou. Je to jedinec od jedince. Těžší případy běžná ZŠ nedá. Na toto jsou školy speciální a to včetně postižení mentálního a těžších poruch smyslových. V kolektivu 30 žáků jsou tito žáci naprosto izolováni. Na 45 minut 30 dětí. Kolik času zbude na individuální přístup? V části předmětů slohové práce, řešení problémových úloh v matematice,... ostatní žáci potřebují maximální klid. To jim samozřejmě asistent, který pomáhá ostatním dětem se speciálně vzdělávacími potřebami nemůže poskytnout. Některé děti si na tento šum nezvykly celý rok a ruší je to v práci.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Lauro, a jaká že je ta správná úloha pro asistenta?
Já dodnes příliš tento typ pomoci nechápu. K čemu mi je asistent u LMP dítěte, že mi bude rychleji něco kopírovat? Že bude Frantu popohánět, i když Franta je rád ,že je rád?

Jana Karvaiová řekl(a)...

K počtům ve třídě. Vyhláška to vymyslela dost šalamounsky. Má tam být max 5 dětí. Ovšem, když není zbytí, tak třeba třicet. Dobrý,ne?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

I poradny jsou šalamounské: máme dívku hraniční, PO 2, bez IVP, ale minimální výstupy, sdílený asistent. Ani koruna navíc.

Jana Karvaiová řekl(a)...

pane Sotoláři, vy že máte minimální výstupy?Tedy, lépe řečeno, ta dívka? Všude nám stelou do hlavy, že minimální výstupy mají only 3. stupeň s LMP a hůř. jestli máte nějaký důkaz, sem s ním. Chtěla jsem osekat těžkým dyslektikům druhý cizí jazyk a prý to nejde. Takhle bych měla něco v ruce, že to jde.

Unknown řekl(a)...

Dobrý den, tak to se opravdu nepovedlo. Prosím oslovte dané ŠPZ a požádejte o přepracování doporučení. Pokud jsou přiznány minimální výstupy, musí být přiznán převažující stupeň PO minimálně 3 + IVP a pokud jste běžná ZŠ i pomůcky.

Miroslav Klempar řekl(a)...

Pan učitel si odprezentuje svou látku v hodině a potom už jen zpovzdálí sleduje jak šikanují jiné děti a posteskne si jak ty "hloupé" děti zdržují ty zdravé a chytré děti.
Ještě se se svým diletanstvím a hlouposti pochlubí na internetu.

Okomentovat