5.6.17

Stanislav Štech: Ředitelé škol jsou v těžší pozici než před 25 lety

Profesor psychologie Stanislav Štech je vědec a vysokoškolský pedagog, dvanáct let byl prorektorem Univerzity Karlovy. Svou kariéru před dvěma roky přerušil, aby dělal náměstka na ministerstvu školství a pomohl dořešit letité problémy.

Z rozhovoru Kateřiny Perknerové se Stanislavem Štechem v Deník.cz vybíráme:

Ministryně Valachová při projednávání kariérního řádu slíbila, že za každý papír s ním spojený zruší dva jiné. Jinak řečeno, proč je ve školství tolik byrokracie, která dopadá především na ředitele?

Obdivuji, s jakou vervou se paní ministryně Valachová pustila do širokospektrálního řešení nahromaděných problémů ve školství. Pokud jde o ředitele, tak před osmi lety jsem spolupracoval na Kinsey Report a už tehdy se zjistilo, že kritickým článkem v České republice je postavení ředitelů škol a péče o ně. Ze zprávy vyplynulo, že na pedagogické záležitosti jim zbývá asi dvacet procent času. Závěr zněl, že je s tím třeba něco dělat, ale podle mě jsme se od té doby příliš neposunuli. Vyřešily se nekřiklavější věci jako platy, konečně se přistoupilo k uzákonění kariérního řádu, ale jednoznačné je, že ředitelé jsou dnes v těžší pozici než před 25 lety. Nikdo jim zatím výrazněji nepomohl a z mého pohledu je to jeden z úkolů, který by se měl řešit v nejbližší době.

Václav Klaus ml. z ODS, ale třeba i senátor Jiří Růžička, bývalý a současný gymnaziální ředitel, míní, že stát by měl ředitelům, kteří zodpovídají za kvalitu výuky, víc věřit a do práce jim příliš nezasahovat. Proč to neděláte?

Není to tak, že by ředitelé škol neměli autonomii a o ničem nerozhodovali. Opak je pravdou. Tak vyzněl i závěr publikace New Public Management, kde jsme srovnávali osm zemí. Problémem je, že v našich školách neexistuje pestrá paleta nepedagogických manažerských pozic, které by ředitelům uvolnily ruce. Ředitel má vnímat pedagogickou činnost ve škole, usměrňovat ji, doplňovat učitelský sbor, starat se o postavení školy v dané lokalitě. Pokud je ale zavalen administrativou, nemá na to čas, což vyvolává dojem, že mu chybí prostor pro autonomní rozhodování. Nejsem ochoten připustit, že školní vzdělávací program jako klíčový nástroj někdo diktuje shora. Máme školy s jedinečnými, velmi originálními programy. Naopak moje idea je, že bychom se měli vrátit ke konceptu jádrového učiva. V každém předmětu existuje základ, který je společný všem, patříme do jedné kultury, jedné společnosti. To není žádná regulace. Pocit frustrace ředitelů tedy nepramení z jejich malé autonomie, ale z toho, že jsou zavaleni úkoly, které by měl dělat někdo jiný.

3 komentáře:

mirek vaněk řekl(a)...

Když si slovo ředitel nahradíte slovem učitel dostanete taktéž pravdivá tvrzení.

V. řekl(a)...

Vyřešily se nekřiklavější věci jako platy, konečně se přistoupilo k uzákonění kariérního řádu,

COŽE???????

Nicka Pytlik řekl(a)...

Ředitel má vnímat pedagogickou činnost ve škole, usměrňovat ji...

To tedy pytlici zírají. Korouhev se otočila čelem vzad? Žeby nové, svěží větry?
Když před lety pytlici říkali, že ředitelem má být vynikající pedagog, a že především má řídit vzdělávací a výchovné procesy, smáli se jim odborníci na vzdělání, že spadli z Měsíce, ti pytlici. Že ředitel je především manažer technologických procesů a pěnězotoků. Jakože průmysl, firmy a tak nějak podobně.
Autonomie je dobrá věc. Jen je dobré vědět, že pravomoc není synonymem libovůle.
Je prý novým trendem nabírat učitele na zkrácené úvazky. Přišlo se už konečně na to, že modelově tři učitelé po čtrnácti hodinách, placení od hodiny, vyjdou laciněji, než dva učitelé na sš na plný úvazek po jednadvaceti. Zato neplacených činností se jim naloží dosytosti. Když už se nemůžou na prázdniny posílat na pracovní úřad. A penízky zbydou pro prospěšné kolegy na ty placené práce, a přespočetné hodiny, a osobní hodnocení, a odměny, a...
Tak hlavně, aby té autonomie bylo dost.

Okomentovat