23.6.17

Poslechněte si ministra školství Stanislava Štecha: "Já jsem psycholog třicet let! Tady jsem ve Francii dostal řád za výzkum v psychologii!"

Zdeňka Staňková v článku Šrouby se utahují (už dlouho a nejen ve vzdělávání) publikovala části debaty s názvem “Akvárium aneb probíhá ve vzdělávání plíživá „kontrarevoluce“ a utahování šroubů?”. Zde se odehrál mimo jiné dialog s tehdejším náměstkem MŠMT a dnešním ministrem školství Stanislavem Štechem: „Rodič má naprostou možnost volby!” – “A co když to dítě nechce do školky? Do žádné?” – “No ježišmarja, tak ho trošku seřvu. Dítě nemá co si říkat! Čtyřleté dítě si nemá co určovat a rozhodovat o tom, jestli někam bude takhle chodit nebo nebude. Já jsem psycholog třicet let! Tady jsem ve Francii dostal řád za výzkum v psychologii.”


Nahrávka debaty v MP3

Stanislav Štech nesouhlasil s publikací nahrávky, dle našeho názoru je ale zveřejnění ve veřejném zájmu.

8 komentářů:

krtek řekl(a)...

Najde se dobrovolník, co si poslechne dvouhodinovou debatu, aby potvrdil, že ta slova zazněla tak, jak zazněla? Nějak mi to přijde jako ohřívání kaše, která mi stejně nikdy nechutnala.

Janek Wagner řekl(a)...

Byl jsem tam osobně. Zazněla.

m vanek řekl(a)...

Pořád recyklovat ta samá prohlášení. Nevím. Jestli není nic lepšího?

Chápu, že to prohlášení je politicky nešťastné. Zvlášť když vládnou médiím hoaxy a pavědy. A rozumím tomu, že čtyřleté dítě nemá co orat s celou rodinou. Nejsem příznivec volné výchovy. Předpokládám, že při jeho přehledu o seriózních výzkumech prof. Štech věděl co říká. Já o žádném opravdu přesvědčivém výzkumu o výhodách volné výchovy dětí nevím. A vidím ve svém okolí jen odstrašující případy volné výchovy.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Výsledkam výchovy nevýchovou jsou duševně labilní a nešťastné děti.
Nevědí, kam patří. Až začnou být ukotvovány svým okolím, vyvřou do útočnosti.

Frantisek Vilim řekl(a)...

Diktátoři se chovají jako když jim patříme i s dětmi. Ale to je tím, že nevíme co je právo natož, co je svoboda.
Ale na druhou stranu dítě kvůli svým přirozeným vlastnostem ještě nemůže být úplně svobodnou osobou, protože nemůže plně za své činy právně odpovídat. Proto je, jak by staří římští právníci, "pod otcovou mocí" či "matčinou", pokud je matka vdova. Ale na rozdíl od nás nečekali na 18 či 21 rok jeho života (jakoby věkem člověk automaticky byl najednou zodpovědný), ale zkoumalo se: je schopen pochopit trhovou smlouvy a závazky? Je schopen plnit své dobrovolně přijaté závazky či ze svého přečinu a nést za ně následky? Atd. Tak jak to, že by si dítě mohlo úplně svéhlavě poroučet a jiným ubližovat. Žádná lidská, dětská a jiná konstruktivistická práva neexistují. Jejich uplatňováni je cestou do gulagů, koncentráku atd. Bylo zvykem, že za své děti rodiče odpovídali, což právně znamenalo, že jsou děti částečnou věcí dle svých schopností jednat odpovědně. Dnes se mi zdá, že mi dospělí jsme méně svéprávní než děti. Pamatuji si, jak děti rozbili střechu v Ondřejské kapli a policisté pokrčili rameny, že to byli děti…. Hrozné. Buď děti dobře věděli co dělají, a měli vše nahradit a pokud ony nemohly, tak rodiče. Tak jak to, že se pokrčilo rameny? Nastal teror dětí jako v SSSR za bolševika, když vlastní děti posílaly na smrt své rodiče tím, že je práskli? To se jim najednou věřilo jako důvěryhodným svědkům .

Ygrain řekl(a)...

Čtyřleté dítě si samozřejmě nemůže určovat, co chce, ale od psychologa bych rozhodně čekala jiné řešení než "trochu ho seřvu".

Augustin Bernat řekl(a)...

Autokratům a nedemokratickým režimům vždy vyhovuje seřvávací výchova. Dítě pak je už od malička vedené k tomu, že má čekat až mu nějaká autorita určí hranice toho, co smí či nesmí. A to platí bez ohledu na věk dítěte. Jedná se totiž o takzvané programování či nastavování mysli. V dospělosti se pak vše projeví v tom, jak je člověk buď úspěšný nebo poslušný. Jsem si jist, ze ti skvělí mladí, kteří vybudovali úspěšné firmy, jsou těmi, kteří se nebáli, že překračují nějaké mantinely. Naše školství je rakousko-uherské, ačkoliv informačně a technologicky žijeme science-fiction. Teenageři zakládají firmy a školská byrokracie na to čumí jak puk, lenivá se učit novému světu a ten jí utíká mílovými kroky. Děti se učí kreslit úhledné obloučky písmen a tráví tím několik měsíců, které by bylo možné využít k rozvoji potřebnějších schopností. Pak vstoupí do světa, který od nich očekává kreativitu a samostatnost a oni zírají a diví se, že nikdo nechce jejich obloučky, případně jim neříká, jak mají vypadat. A ti, kteří z obloučků nosili koule, protože místo jejich trénování se věnovali raději něčemu zábavnému a rozvinuli třeba své komunikační a organizační schopnosti, tak ti pak mají ty firmy. No, snad jedničkáře obloučkáře zaměstnají. Suma sumárum, dítě i ve čtyřech letech se má učit nebát se projevit vlastní názor a ne bát se, že za něj bude seřváno. Na ministerské židli sedí další dement a rakousko-uherský ouřada.

Jirka řekl(a)...

Pane Bernate, žáci, kteří nezvládají obloučky a mluvím jen o těch, které jsem poznal, nezvládají ani komunikaci a už vůbec nebývají tvořiví. Pokud by byl svět takhle jednoduchý, pak volám po zrušení škol. Jsou naprosto zbytečné.
Protože ale s panem Bernatem nemohu souhlasit, budu se ještě chvíli pokoušet hledat s žáky jejich talenty a budu je programovat a nastavovat jejich mysl na pravidelnou a poctivou každodenní práci.
Pokud se bavíme o jednotlivcích, které představují média, pak si myslím, že jim škola opravdu nestačila. Chtěli si práci vyzkoušet naostro mnohem dříve než je nutné. Kolik takových mladých lidí je? Chcete to povinně pro všechny? Většinou mluví o skvělém pocitu z dobře vykonané práce a já jim fandím. Chci tu cestu ukázat i většině ostatních.
Čumím jako puk na to, jak snadno jste přesvědčili tolik lidí mladých i starých, že mít názor a umět ho vyjádřit něco znamená. Činy mění svět. Za velké kreativce dnešní doby považuji lidi, kteří věří, že Země je placatá. Dokáží vytvořit neuvěřitelné teorie a vynaložit spoustu energie, aby tento zbytečný názor obhájili a prosadili.

Okomentovat