15.6.17

Ondřej Šteffl: Čtyři omyly ministryně Valachové

S ministryní školství Kateřinou Valachovou přišla novinka. Některé přijímané zákony jsou v přímém rozporu s tím, co radí analýzy. Rozhoduje se podle pocitů. Po jejím odchodu by mohlo být lépe.

V řadě zemí se i ve školství prosazuje rozhodování na základě odborných důkazů - evidence based policy. Například ve Finsku nebo v Dánsku se některé věci nejprve zkoušejí v jednom distriktu nebo na malém vzorku škol. Před navrhováním zákonů se provádějí analýzy, sbírají data, posuzují varianty. A po zavedení se zase pečlivě sleduje, zda cílů bylo dosaženo, a pokud ne, hledá se, co s tím. V našem školství o něčem takovém nemůže být řeč. Rozhodování dosavadních ministrů se zpravidla opíralo jen o jejich neochvějné přesvědčení založené na osobní zkušenosti (na mé škole, moje dcera, když já maturoval) nebo na schematických tezích volebního programu.

S ministryní Kateřinou Valachovou ovšem přišla novinka. Některé přijímané zákony jsou v přímém rozporu s tím, co z dat a analýz vyplývá. O to víc jsme na ministryní viděli nadšení a přesvědčení, jak jsou opatření skvělá a přínosná. Nijak nepochybuji o tom, že tomu sama věřila. Ale co naplat, dobré úmysly, jak známo, mohou vést i do pekel.



Povinné přijímačky



Třeba povinné přijímací zkoušky na střední školy kromě zvýšené administrativy ve školách, stresu dětí i rodičů a zvýšených nákladů nepřinesly nic užitečného. „Ověřili jsme, že znalosti absolventů základních škol a uchazečů o střední školy postačují pro další studium. Ukázalo se, že jednotné přijímací zkoušky spravedlivěji hodnotí znalosti žáků základních škol,“ vyhlásila ministryně. Zkoušky samozřejmě nic takového neověřily. Neúprosné zákony statistiky ukazují, že na konci základní školy prostě nic takového zjistit nelze. Z odmítnutých by jich spousta bez problémů odmaturovala a z každé stovky přijatých jich desítky neodmaturují, prakticky stejně jako dnes. Ale co jsou zákony statistiky proti emocím a pocitům, že? A že spravedlivěji hodnotí znalosti žáků? Než co? Je to stejně směšné tvrzení, jako že náš pleťový krém odstraní vrásky třikrát účinněji.

Povinný poslední ročník mateřské školy

Hlavním smyslem zavedení povinného posledního ročníku mateřské školy bylo postarat se o děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, které do školek nechodí a pak přicházejí do školy bez potřebných návyků. Takových dětí je každý rok asi 1 500. Důvodová zpráva k zákonu počítá s náklady ve výši 448,5 milionu korun ročně, čili asi 300 000 na jedno takové dítě. Za to by bylo možné pořídit pro každé dítě osobního asistenta, který by s ním a jeho rodinou trávil osm hodin denně. Není divu, že odborná analýza, kterou nechal udělat ještě exministr Marcel Chládek, shledala ze čtyř zkoumaných možností povinný poslední ročník jako nejhorší. Bez ohledu na to ho ministryně Valachová prosadila.



A již dnes je zjevné, že analýza měla pravdu. Dětem ze sociálně znevýhodněných rodin to moc nepomůže, zato to působí komplikace rodinám, které se o děti dobře starají samy doma, a přidělává práci školkám. Jinou věcí je zavedení práva na školku od dvou let. To je bohulibý záměr, ale stejně jako inkluze zcela nedostatečně připravený.

Změna financování škol

Zavedená změna financování zjednodušeně řečeno ze současného přehledného financování na žáka přechází k financování na třídu. Ministryně si od toho slibuje mimo jiné snížení počtu dětí ve třídě, a tedy prý zkvalitnění výuky. Podle důvodové zprávy k zákonu to bude stát 2,5 až 5 miliard ročně. Miliarda sem, miliarda tam. No není divu, když analýzy, jak se budou ředitelé škol v nové situaci chovat a kolik to tedy bude stát, nemáme.

The Economist však nedávno psal o studii z roku 2015. Z analýz více než 65 000 výzkumných prací o účincích stovek opatření v řadě zemí světa vyplývá, že snižování počtu žáků ve třídách je cesta ke zkvalitňování výuky zdaleka nejdražší a současně patří k těm méně účinným. Levnější a účinnější je například posilování metod poskytování zpětné vazby žákům, učit děti metakognitivním strategiím, či párové učení.

Problém je, s kým se ministryně radí. U změn financování prý našla podporu všech asociací ředitelů a odborů. No není divu, všichni si od změny slibují, že budou mít víc peněz a žádnou práci navíc. Podobně u povinné maturity z matematiky. Když se poradíte s Jednotou matematiků, není divu, že získáte pocit, jaký je to skvělý nápad. Radit se s kozlem o tom, kolik vysadit zelí, vám však v porozumění problému nepomůže.

Státní maturita

Státní maturita probíhala letos posedmé, ale stále není k dispozici jediná analýza, zda plní, co jsme očekávali. Jaké jsou její přínosy, a naopak, jaké škody napáchala. Máme jen letošní a jednu straší zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, že jsme utratili 2,2 miliardy korun zbytečně.

Každý rok ani po dalších pokusech nesloží maturitu asi pět až šest tisíc žáků, ani to CERMAT neví přesně. Za sedm let to je kolem 40 000 mladých lidí. A my nemáme sebemenší informace o tom, co se s nimi stalo. Dostudovali někde? Kolik z nich je nezaměstnaných, kolik v kriminále nebo na drogách, což by v jejich situaci nebylo divné. Nevíme. A vědí toho letošní maturanti víc, než ti před osmi lety? Přicházejí na vysoké školy lépe připraveni? Nevíme. Ale každý rok utrácíme další stamiliony. A přidali jsme povinnou maturitu z matematiky. Jaký to bude mít dopad? Nevíme.

Budoucí ministr školství Stanislav Štech je akademik, napsal desítky odborných článku. Je zvyklý rozlišovat hypotézu a její důkaz, pracovat s daty, dělat analýzy. Doufejme tedy, že své kroky bude vážit a hledat důkazy. Mohl by se také stihnout podívat, zda to, co už se za jeho předchůdců zavedlo, funguje, jak má. A když to nefunguje, třeba by se to mohlo zase zrušit, ne?

Vyšlo v MFDnes 13/3.
Převzato z autorova blogu na Aktuálně.cz pod licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.

11 komentářů:

krtek řekl(a)...

To jsou zase plky.
"Z odmítnutých by jich spousta bez problémů odmaturovala a z každé stovky přijatých jich desítky neodmaturují, prakticky stejně jako dnes. Ale co jsou zákony statistiky proti emocím a pocitům, že?"
Odmítnutí znamená kolem 30 bodů na gymnáziích nebo kolem 9 bodů na SOŠ? Ti první odmaturují, ti druzí horko těžko.
---
"Každý rok ani po dalších pokusech nesloží maturitu asi pět až šest tisíc žáků, ani to CERMAT neví přesně. Za sedm let to je kolem 40 000 mladých lidí. A my nemáme sebemenší informace o tom, co se s nimi stalo. Dostudovali někde? Kolik z nich je nezaměstnaných, kolik v kriminále nebo na drogách, což by v jejich situaci nebylo divné."
Očipovat? Podávat povinně hlášení? A co s těmi, co maturitu složili a teď jsou v kriminále nebo na drogách nebo nezaměstnaní?
---
A přirovnávat Jednotu českých matematiků a fyziků (víte, že členem určitě byl i Milan Hejný? A že JČMF pořádá setkání učitelů s výměnou zkušeností a vydává sborníky o tom, jak zaujmout žáky?) ke kozlovi je sprosťárna.
Ale co, papír snese hodně.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

OT:

"Hraní si s mobilním telefonem nemá vůbec co dělat s tím, zda se člověk stane inženýrem, nebo ne. A myslím, že dokonce platí, že čím víc si dítě hraje s mobilem, tím je menší pravděpodobnost, že se z něj stane inženýr. Pokud chceme, aby děti uspěly v IT, odebrala bych jim – alespoň v těch počátečních fázích – elektronická zařízení."

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/natalya-kaspersky-podnikatel-roku-rusko-hackeri-data-informatika-1c1-/eko-zahranicni.aspx?c=A170612_2332002_eko-zahranicni_rts"

Jana Karvaiová řekl(a)...

Myslím, že omylů bylo více.

CatCatherine25 řekl(a)...

Více a mnohem závažnějších. Všechny výše uvedené se dají napravit.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Všechny výše uvedené se dají napravit.

Pokud to tedy omyly jsou.
Jestliže je studium na střední škole naprosto zásadní předpoklad úspěšné životní dráhy a maturita pak zlomový okamžik života každého člověka v převratně se měnící době, pak je skoro nejvyšší čas, aby se tomu dítka začala taky trošku pověnovávat. Alespoň trošku by stačilo.

poste.restante řekl(a)...

No, podle mého jsou to spíše tři omyly Ondřeje Šteffla.
Souhlasím s tím, že povinný poslední rok MŠ je blbost.
V těch ostatních třech bodech se holt neshodnem.

Spíš mi tam chybí "inkluze po česku" a "kariéristický neřád".

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Největším omylem exministryně Valachové je neschopnost komunikace s širokou učitelskou veřejností, stejně jako je jejím hlubokým omylem považovat za reprezentaci učitelské profese pány Dobšíka nebo Zajíčka, o dvojici eduinských expertů nemluvě.

CatCatherine25 řekl(a)...

"Alespoň trošku by stačilo."
Myslím, že ne trošku, ale pořádně. Prospělo by to všem. Také by se tak mohlo předejít trapasům, jako je hromadné odvolávání kvůli známkám a pod.

"Spíš mi tam chybí "inkluze po česku" a "kariéristický neřád"."
Inkluze po česku je tragédie našeho školství, kterou bude velmi obtížné, ne-li nemožné napravit. Nedovedu si představit, kdo za to jednou ponese odpovědnost.
Kariéristický neřád se snad podaří odvrátit, jinak by bylo třeba razantně jednat.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Kdybych mohl povyprávět, co dovede spojení inkluze a arogantní rodiče, tak jako na jedné sousední škole, nikdo by mi asi nevěřil.

mirek vaněk řekl(a)...

Panu Štefflovi vadí přijímačky a státní maturita. To ostatní už je jen maskování. Byznys je byznys.
Jen kopat do odcházející ministryně je neslušné. Zrovna tak anální speleologie k náměstku(novému ministru) ne zrovna vhodná.

"Radit se s kozlem o tom, kolik vysadit zelí, vám však v porozumění problému nepomůže."
S tím mají podnikatelé ve školství(na rozdíl od JČMF) bohaté a letité zkušenosti. Čím je problém větší, tím lépe se na něm podniká.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Anonymní - věřila bych. A já bych zase mohla povyprávět spojení inkluze a blbá ředitelka, která inkluduje kvůli penězům na hlavičku. To je ještě větší labůžo.

Okomentovat