19.6.17

Bořivoj Brdička: Digitální pedagogika a distribuované poznávání

Článek shrnuje současný vliv digitálních technologií na vývoj pedagogiky a s odkazem na práci Dennise Frezza vysvětluje pojem „distribuované poznávání“.


Vliv technologií na pedagogiku

Již celou řadu let mluvíme o tom, že digitální technologie významným způsobem mění podmínky, za nichž se uskutečňují vzdělávací aktivity. Snažíme se tuto skutečnost sdělovat každému, koho by měla zajímat – pedagogům zvláště. Přitom soustavně narážíme na značný odpor vyvolaný nesprávným chápáním této problematiky, které ovlivňuje mediálně vděčné katastrofické vidění nesoucí se v duchu „digitální demence“. Důsledkem je převládající odmítání technologií u učitelů (a v důsledku toho i u vedoucích činitelů našeho školství), nízká úroveň příslušných oborů studia na vysokých školách, nedostatečné financování tematicky orientovaných vědeckých projektů, malá použitelnosti existujících odborných publikací (Spomocník je snad výjimkou) atd.

Odevšad k nám dorážejí informace svědčící o rostoucím významu technologií v mnoha různých oborech lidské činnosti – nejen technických (průmysl 4.0), ekonomických (sdílená ekonomika) či politických (online propaganda), ale i společenskovědních (online spojení). V poslední době se již zcela otevřeně hovoří o nutnosti modifikovat v důsledku vývoje technologií dokonce i základní didaktické koncepce. Příkladů se dá najít hned několik. Spomocník se inspirován Siemensem a Downesem opakovaně věnuje konektivismu, vrcholná kanadská výzkumná organizace Contact North mluví o sebeřízeném neformálním online vzdělávání v rámci komunity (Nová pedagogika dle Contact North), na University of Illinois zkoumají sociální kognitivismus (New Learning na pedagogické fakultě University of Illinois) atp.

Pokud by vám žádný z výše naznačených směrů vysvětlujících vliv technologií na pedagogiku nevyhovoval, můžete jako základ pro pochopení aktuálního vývoje klidně použít i mnoho jiných vědecky ověřených poznatků. Například výzkumník na poli vzdělávání a konzultant firmy Cisco Dennis Frezzo (vyvíjí volně dostupné kurzy na Cisco Networking Academy) ve svém nedávném článku v blogu World Economic Forum, který pojednává o vlivu technologií na budoucnost školství, hovoří o třech didaktických teoriích [1]. Dvě jsou nám, doufám, dobře známy – Vygotského zóna nejbližšího vývoje a formativní hodnocení (Hodnocení výukových výsledků v digitálním světě). Na tu třetí teorii se podíváme trochu podrobněji.

Distribuované poznávání (Distributed cognition)

Teorie distribuovaného poznávání vychází z kognitivní vědy, která se zabývá lidskou myslí, a proto přesahuje do více různých oborů – do psychologie, filosofie, neurovědy i do informatiky. Má značně dlouhou historii. V pedagogice se kognitivismus objevuje přibližně od 50. let minulého století ve spojení s prací profesora Harvardu Jerome Brunera. Je docela logické propojovat pedagogiku se studiem toho, co se v mozku během poznávání děje. Věda se v této oblasti posouvá stále dále, takže dnes již je hodně nepřesné si (jako v 50. letech) pod kognitivismem představovat jen budování znalostí vkládáním informací do příslušných přihrádek v dlouhodobé paměti každého jedince.

Již v 60 letech vytvořil profesor Stanfordu Albert Bandura teorii sociálního kognitivismu (viz příklad z Illinois výše), která se zabývá vlivem okolí při poznávání (Smysl osobního vzdělávacího prostředí). Stejný záměr později vedl Siemense s Downesem k formulaci koncepce konektivismu, jenže místo psychologie vyšli z teorie fungování (nejen počítačových) sítí.

Po velmi podobné cestě se v polovině 80. let vydal profesor Edwin Hutchins (University of California San Diego). V teorii distribuovaného poznávání definoval kognitivní systém propojující lidi s prostředím a dalšími objekty, které umocňují poznávání (například vhodnými nástroji). Nedílnou součástí takto chápané výuky je dnes samozřejmě využití digitálních technologií, které posilují interakci lidí (Andersonův teorém interakční ekvivalence), rozšiřují vzdělávací prostředí (nad rámec školy či třídy) směrem k neformálnímu a dovolují používat mnoho různých výukových digitálních nástrojů (drilování, simulace, hry ad.).

Distribuované poznávání můžeme identifikovat téměř ve všech výukových aktivitách. Najdeme ho u skupinově orientované výuky (např. projektové), u kombinovaných forem (Kombinované formy vzdělávání vítězí) i u čistě online kurzů (MOOC). Dennis Frezzo v jeho duchu koncipuje své kurzy na Cisco Networking Academy. Vyskytuje se jistě i v aktivitách náhodně realizovaných též v informálním vzdělávacím prostředí (Model 70:20:10).

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat