18.5.17

Zdeněk Sotolář: Kariérní řád aneb Učitel jako zboží?

Kariérní řád obsahuje stále více hrozeb a rizik než skutečných příležitostí. Některé z nedostatků se proklubávají z původního návrhu, který samo MŠMT raději stáhlo. Hodně napovídá článek v Učitelských novinách Otazníky třetího kariérního stupně.


„Předpokládejme, že učitel, který v atestaci uspěl, pracuje ve škole na vysoké úrovni. Rád bych pak jeho schopnosti nabídl také ostatním školám okresu,“ říká podle UN František Halada. Učitel ve třetím kariérním stupni se tak stává „zbožím“, které budou ředitelé nabízet na vzdělávacím tržišti? Tato slova berme jako nebezpečný signál: opět hrozí odvádění výborných učitelů od učení. Přesně tak, jak tomu mělo být podle původního návrhu kariérního řádu.

Vysoká úroveň učitele má být nabízena především jedním směrem – a to směrem k žákům školy. Odvádění učitelů od tohoto cíle je nebezpečný nesmysl. Včetně krácení úvazků. I učitel ve třetím kariérním stupni je především učitelem a má především učit. A nechť je pouze na něm – ne na řediteli, zda si vedle toho zvolí souběžně kariéru lektora nebo autora. Ředitel by měl naopak především dbát na to, aby tomu nebylo na úkor práce se žáky.

Smyslem kariérního řádu mělo být ocenění učitelů především za učení, ne za nějaké činnosti podle fantazie ředitelů škol. Tzv. „sběračům bodů“ se návrh kariérního řádu brání, ale stejně tak by měl bránit odvádění učitelů od podstaty jejich práce, od učení, od žáků. A příliš „kreativním“ ředitelům by měl kariérní řád nastavit zcela jasné mantinely dřív, než opravdu začnou své učitele někde nabízet. A neměl by kariérnímu řádu učitelů předcházet kariérní řád ředitelů?

Převzato z autorova blogu na iDNES.cz

8 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Už dost na tom, že ty úplně ze všech nejlepší učitele od nepaměti ve velkém odčepává státní správa a samospráva ve školství. O neziskových organizacích radši ani nehovoře.

Bořivoj Brdička řekl(a)...

Člověk má skoro dojem, že byste možná potřebovali tuhý centralizovaný systém, v němž se učitelů nikdo neptá, kde chtějí učit. Právě ti, co mají nejlepší výsledky, dostávají umístěnky do nejhorších škol, aby své schopnosti předávali tam, kde je to nejvíce potřeba.
Něco mi říká, že se možná dočkáte!
Já sám propaguji předávání zkušeností online. Ono to do značné míry jde. Jen náš kariérní rád na to zatím nepomyslel. Nejde to bez digitálních kompetencí!

Simona CARCY řekl(a)...

Ovšem žít v iluzi, že učitel není nebo nebude zbožím, je krátkozraké. Učitel na trhu práce zbožím je. Jakkoli si myslí, že jeho hodnota je vysoká, cenu neurčuje učitel ani neexistující pedagogická komora ani odbory, ale trh, tedy kupující.
A i když by poptávka byla, kupující je nepříliš solventní a víc nedá, proto je cena učitele na trhu taková jaká je. Trendy na trhu práce určuje mimo jiné sentiment. Ten se u lidských zdrojů, k nimž učitel patří, mění jen velmi zvolna. Zatím nejvíce pomohla aktivita odcházející ministryně, jíž se povedlo odklonit peníze ze zbytných složek do mezd učitelům. Méně, než by si přáli, za to však nejvíce, kolik kdo zatím dokázal. Proč nedokázala víc? Protože ke změně sentimentu by museli přispět i učitelé. A ne jen dosud prvořadým natahováním rukou. A to se zatím (a obávám se, že dlouho ještě) nedaří.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Ruku natahovat musíte, jinak Vám nikdo nic nedá. Jsou i profese, kde se rukou zamává, zahrozí a jde to. Bez kariérních řádů, bez vykazování zlepšení, prostě se přidá.

Právě takové myšlenky - "učitel musí ukázat, že je důvod mu přidat" stojí v pozadí stávajícího stavu.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Učitelé musí přispět, učitelé musí ukázat – ostatní ne. Těm stačí natáhnout ruku. A to se zatím (a obávám se, že dlouho) ještě nezmění.

Simona CARCY řekl(a)...

Nechtěla jsem nijak znevažovat učitelskou profesi ani učitelskou pracovní sílu jako zboží. Jen poukazuji na to, že učitelé musí sami přispět svým uvědoměním, obrozením nebo jak to nazvat ke změně sentimentu, aby došli uznání, jež jim náleží. Ale považuji za chybné, začít tuto změnu požadavkem na peníze. To je nejhloupější cesta k získání důvěry a prestiže.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Učitel na trhu práce zbožím je.

Chyba lávky. Naše veřejné školství sice zatuhlo v dobách Marie Terezie, ale přece jen, feudální společenské uspořádání přišlo až po otrokářství. Člověk v našem civilizačním prostoru nemůže, lépe nesmí být zbožím. Jestli, tak produkty jeho práce, v tomto případě učitelem za peníze poskytovaná služba vzdělávání.
Nad to, třeba takoví pytlici by byli k nezaplacení.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

" obrozením nebo jak to nazvat ke změně sentimentu, aby došli uznání, jež jim náleží. Ale považuji za chybné, začít tuto změnu požadavkem na peníze. To je nejhloupější cesta k získání důvěry a prestiže."

NE. V této společnosti Vám nikdo nic nedá, protože usoudí, že Vám náleží uznání. Navíc - kdo řekne, že teď už jsme se zlepšili a od teď si zasloužíme přidat. Tzn. za pět let? Za deset? Znamená to, že teď se přidávat nemá, že mají učitelé dost? To přiláká mladé učitele?

Nene, nezlobte se, ale v tomto jste naprosto mimo.

Okomentovat