8.5.17

Tajný učitel: Tak jim to zas pěkně vosolíme drahoušku

Provádím maturitní testování. Přečtu předtištěné řádky. Skončím s předčítáním o něco dříve. Pak pět minut čekáme do stanoveného času a díváme se nejistě na sebe. Teď. Otevřete testový sešit. Hodinky tikají, stránky splývají před očima. Slova, čísla, úlohy, pod-úlohy. Věty tučně zvýrazněné, věty v kurzívě, v závorkách, podtržená slova. Óda, archaismy, chytáky, termíny, definice. Hodinky tikají. Čtverečky, křížky, začernit, opravit, Některé za dva body, některé za jeden. Hodinky tikají a tikají, minuty, sekundy odsýpají jak neúprosný písek v hodinách úspěchu či neúspěchu. Intenzivní soustředění, letmé pohledy na hodiny, text, sedm úloh, dál, pak se k tomu vrátí, popřemýšlí, není čas, tipnou. Oči těkají jak oči zvířete zavřeného v těsné kleci času.

Jak to asi ti tvůrci testových úloh dělají. Učili někdy? Mají děti? Vyzkouší to na někom, třeba na sobě, pod pohrůžkou vyhazovu? Vědí vlastně, co to dělají a proč? Uvědomují si, že mažou maturantům olej na beztak příkré schody vedoucí k dalšímu vzdělání, k lepšímu životu? Chodili tvůrci úloh do školy a byli tímto způsobem testováni? Nedovedu si představit člověka, který podobným mlýnkem prošel, jak s chutí konstruuje jiný. Pokud ovšem není, jak říká Freud, divný. Tvůrci plní zadání zadavatele. Zadavateli byl dán mandát zvolenými zástupci lidu. Zkusil si lid a moudří zákonodárci testy vyplnit? Ví lid, co se děje?

„Franto, plácnu do tý matiky kocourkov.
Ty jo Karle, dobrý. A…proč?
No, aby to bylo jako, víš, legrační. Jo Franto a ještě nějak zašmodrchám zadání, voni budou myslet, že je to jako sranda a chytnou se.
Jako že tam dáš tu věž z kostek? Ty jsi fakt bedna Karle…“


Mise je jasná. Circa X procent musí selhat. Nějak to nastavte. Tu přidejte text, tu pod-úlohu, sem chyták, jemně poštelovat. Vyzkoušet na vzorku. Zelená. Představte si, milí tvůrci úloh, kalibrátoři a ideoví otcové a mámy nové maturity, že musíte zvládnout ne jednu, ale dvě takové lahůdky za den. Jednu v češtině a jednu v angličtině. Dobrý? Přihoďte nervozitu, adrenalin a spěch. Pořád dobrý? Představte si, že na tom testu závisí vaše budoucnost. Nic? Poslední věc. Posaďte k tomu vaše vlastní děti. Dívejte se, jak se potí. Snaží se prokázat, že umí, ale čas je neúprosný, nečeká, nelze se pořádně zamyslet, pečlivě zkontrolovat, dolovat kousky učiva v paměti. Je to závod s časem. Za pečlivost nejsou žádné body.

Konec posledního testu.
Maturanti odchází, plni naděje, že to snad stihli všechno, nebo plni tichého zoufalství, protože vědí, že to bude o fous. Proč nám to děláte, pane učiteli? Jsem zaskočen, nevím co odpovědět. Předávám papíry komisařce. Podepisuji. Úkol jsem splnil, vše jsem zřetelně přečetl. Nikdo neopustil učebnu. Mohu být na sebe hrdý. Nebo ne.

Převzato z autorova blogu

Žádné komentáře:

Okomentovat