31.5.17

Otevřený dopis ministryně školství Kateřiny Valachové

Vážené učitelky, vážení učitelé, přátelé,

oslovuji Vás v závěru svého působení jako ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Mám na srdci dvě věci.

První je poděkování. Odvádíte obrovskou a cennou práci, za kterou se Vám obvykle nedostává vděku ani úcty, jakých byste si zasluhovali. A také se Vám za ni nedostává odpovídající finanční odměna.

Chci Vám říci, že můj vděk i uznání máte. S řadou z Vás jsem se setkala osobně. Někdy jsme si rozuměli zcela, v něčem jsme zase neměli stejné názory. Ale věřím, že jste nepochybovali, že máte můj respekt.

Věřím, že nemáte pochybnosti ani o tom, že s finančním ohodnocením učitelů i nepedagogů jsem se snažila dělat všechno, co bylo v mých silách. Má vize byla od počátku jednoduchá i složitá zároveň: potřebujeme silný rozpočet, změny financování regionálního školství a kariérní řád učitelů. Jednoduché je to potud, že takové principy vyznává skoro každý stát. Složité je hledat kompromisy a společnou cestu. Na ministerstvu i ve své další případné politické kariéře budu vždy myslet na to, že Vaše práce je náročná a cenná – a že si zaslouží odpovídající ocenění nejen společenské, ale i finanční. Návrh rozpočtu na příští rok, jak ho předložil předchozí ministr financí Andrej Babiš, není ke školství dostatečně vstřícný a já osobně s ním rozhodně nemohu souhlasit. Znamená zásadní krok zpět od toho, co bylo hlavní ideou posledních let, totiž od postavení školství jako klíčové priority státu. Dala jsem to jednoznačně najevo a předpokládám, že vedení resortu školství na tento návrh nepřistoupí a udělá vše pro to, aby byl odpovídajícím způsobem upraven.

Druhá věc, kterou chci zmínit, je kariérní řád. Jsem pevně přesvědčena o tom, že novelizace školského zákona, která tento systém zavádí, je správná. Kariérní řád získal podporu v podstatě všech relevantních organizací v oblasti školství – mimo jiné Asociace ředitelů základních škol či Českomoravského odborového svazu pracovníků školství. Tyto a další organizace v posledních dvou letech velmi aktivně spolupracovaly při přípravě kariérního řádu. Neříkám, že jsme mohli splnit všechny požadavky, které se objevily, a neříkám, že všichni byli ve svých námětech vyslyšeni. Výsledný text, který nyní projednává Senát Parlamentu České republiky, je ale chápán jako přijatelný a dobrý kompromis. Asi jste zaregistrovali, že především v posledních týdnech se objevilo volání po zamítnutí kariérního řádu. Jedním z argumentů odpůrců je, že byl nedostatečně projednán s učiteli, že s učiteli jednalo ministerstvo způsobem „o nás bez nás“. To musím jednoznačně odmítnout. Kariérní řád byl projednáván se všemi stavovskými a odbornými organizacemi, které byly v době jeho vzniku relevantní. Proto mohu vést diskusi o tom, zda by například výše příplatku neměla být místo 1500 korun raději 3000 korun (a pokud by se jednalo o odměny učitelům, tak bych samozřejmě byla vždy pro vyšší sumu), ale odmítám to, že jsme kariérní řád připravovali někomu „za zády“. Celé dva roky jsem byla s Vámi na školách, na veřejných setkáních i na konferencích a věřím, že jsem se shodla s řadou z Vás, že jde o prospěšnou věc.

Osobně doufám, že kariérní řád bude v Senátu schválen a že ho prezident republiky podepíše. Děkuji Vám, že jsme to společně zvládli. I když jistě mají někteří z Vás pochybnosti, kariérní řád byl připraven s nejlepšími úmysly a já jsem přesvědčena, že v následujících letech prokáže svůj význam a smysl.

Vážené učitelky, vážení učitelé, pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci českého školství,

bylo mi skutečně velkou ctí s Vámi spolupracovat. Boj o rozpočet na příští rok považuji za extrémně důležitý. Ale politika někdy přináší chvíle, kdy je nutné převzít politickou odpovědnost i za události, které člověk nezavinil a dokonce ani nemohl ovlivnit. Neberte, prosím, můj odchod z funkce jako útěk od Vás nebo vzdání se kroků ve vzdělávání, které jsme si slíbili. Učinila jsem vše pro to, aby jejich dokončení nestálo nic v cestě.

Přeji každému z Vás pevné zdraví, klidné zázemí rodiny, pracovní úspěch a radost ze společné práce ve školách. A především lásku, obdiv a respekt dětí, které učíte vše, co je třeba, co je dobře znát, dobře dělat a dobře říci.

Vaše

Kateřina Valachová

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

především lásku, obdiv a respekt dětí, které učíte vše, co je třeba, co je dobře znát, dobře dělat...

Pytlici doopravdy netouží po lásce svých žáků, ani po jejich obdivu. Nečekají ani vděk. Snad trošku toho respektu...
Rozhodně by ovšem uvítali, kdyby se žáci tak nějak aktivně nebránili učení se toho, co je dobře znát a dobře dělat. Úplně postačí, když se občas na něco 'jen' vykašlou tak, jak tomu bývávalo od nepaměti.

Okomentovat