13.5.17

Ondřej Šteffl: Fakta o financování soukromých škol

Na každém žákovi, který přejde do nové soukromé školy, ušetří veřejné rozpočty kolem 20 000 Kč ročně v prvních letech. A pak ušetří každý rok asi 5000 Kč u základní a asi 10 000 Kč u střední, pokud škola s úspěchem projde kontrolou České školní inspekce.

Ministryně rezignovala. Zda to je pro veřejné i soukromé školy dobrá zpráva, to se ještě uvidí, podle toho, kdo nastoupí po ní. V každém případě bude dobré uvést na pravou míru mylné informace o financování soukromých škol, a to i ty, které šíří ministerstvo.

Mnozí si myslí, že do soukromých škol jdou nějaké peníze navíc, o které přicházejí školy veřejné. Omyl. Tak jako zdravotní pojišťovny platí za operaci slepého střeva v krajské i univerzitní, ale i v soukromé nemocnici, tak podobně platí stát za vzdělávání žáka ve veřejné, církevní či soukromé škole. Jen s tím rozdílem, že za lékařské výkony se platí všem stejně bez ohledu na zřizovatele, ale ve školství je soukromník trochu bit a rozdíl musí zaplatit rodiče ve školném.

Podle zákona trochu míň

V roce 2016 činily dotace soukromým školám 4,4 miliardy, z toho ovšem šla většina na střední školy, na těch je totiž více než 80 procent všech žáků soukromých škol. Na základní školy připadlo jen kolem 0,5 miliardy korun.

Dotace dostávají školy na každého žáka. Střední školy mohou dostat až 90 procent normativu, základní dokonce 100 procent. Normativ pro soukromé školy však není totéž, co dostávají na každého žáka školy státní. Když například ve státních školách v roce 2016 vzrostly platy cca o 5,5 procenta oproti roku 2015, projeví se tento přírůstek v normativu až letos. Veřejné základní školy také dostávají peníze na provoz od obcí, letos v průměru kolem 8500 korun na žáka, soukromé základní školy dostanou jen kolem 6000. Když to všechno sečteme, dostala v roce 2016 například malá soukromá základní škola s žáky na prvním i druhém stupni na jednoho žáka 49 215 korun, zatímco stejně velká veřejná škola dostala v průměru 53 840 korun čili o devět procent víc.

Soukromé podle kvality, veřejné všechno rovnou

Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že soukromá škola dostává tuto částku až poté, co ji navštíví Česká školní inspekce a shledá, že škola funguje kvalitně, bez závad a v souladu se všemi předpisy, které platí shodně pro soukromé i veřejné školy, a to včetně rámcových vzdělávacích programů. Do té doby má jen 60 procent normativu. Veřejná škola dostává peníze v plné výši bez ohledu na kvalitu zjištěnou inspekcí.

Na každém žákovi, který přejde do nové soukromé školy, ušetří veřejné rozpočty kolem 20 000 Kč ročně v prvních letech. A pak ušetří každý rok asi 5000 Kč u základní a asi 10 000 Kč u střední, pokud škola s úspěchem projde kontrolou České školní inspekce. Pravda ovšem je, že soukromé základní školy jsou často malé a normativ pro malé školy je vyšší, takže když dítě z velké veřejné školy přejde do malé soukromé, mohou být úspory veřejných rozpočtů menší nebo u maličké soukromé školy jen s prvním stupněm může i jít o výdaje navíc.

To vše se ovšem týká jen neinvestičních výdajů. Na investice nedostávají soukromé školy nic. Naopak často platí nájem, který přibude do veřejných rozpočtů. Například tři ze čtyř ScioŠkol jsou v pronajatých prostorech veřejných škol a zaplatí za pronájem ročně kolem dvou milionů korun– školám, ve kterých sídlí, nebo obci.

24 žáků ve třídě

Od roku 2018 se ovšem zcela změní systém financování veřejných škol. Samotná změna si vyžádá dodatečné náklady řádu miliard, ve kterých se změny v dotacích soukromým základním školám stávají marginalitou. Navíc cílem těchto změn je mj. snížit počet žáků ve třídách. „Byla bych ráda, kdybychom na celém území republiky pracovali s počtem čtyřiadvacet dětí ve třídě,“ říká paní ministryně Valachová. Bylo by tedy přirozené čekat, že vznik dalších soukromých škol paní ministryně ještě nějak podpoří všude tam, kde je ve třídách žáků víc. A to je ve větších městech dnes prakticky všude. V řadě škol jsou dokonce třídy na prvním stupni naplněné na 30 dětí i víc. A to mnohdy i tam, kde jsou tabulkové kapacity školy volné. Málo dětí je totiž v osmých či devátých třídách. Soukromé školy tak mohou pomoci naplnit sen ministerstva o 24 žácích tím, že tu a tam pár žáků odčerpají. A to dokonce při úspoře výdajů veřejných rozpočtů.

Financování soukromých škol jinde

V mezinárodním srovnání jsou přístupy k financování soukromých škol různé. Většina rozvinutých zemí poskytuje dotace podobně jako Česko, namátkou Dánsko, Estonsko, Španělsko. V několika zemích jsou dotace omezenější, kolem 50 procent dává např. Kanada, Polsko, Švýcarsko. Řada zemí však přispívá víc než my, např. Německo, Irsko, Belgie, Slovinsko, Slovensko, Maďarsko. A některé země vůbec nerozlišují a dávají všem stejně, např. Nizozemí, Finsko, Švédsko.

Země, které soukromým školám nepřispívají vůbec, jsou vesměs rozvojové země jako Peru, Mexiko, Katar, Panama, Kazachstán apod. Jediné dvě rozvinuté země, které soukromým školám nedávají žádný příspěvek, jsou USA a Velká Británie. V obou těchto zemích ovšem vznikl institut státem plně financovaných škol, které ale fungují nezávisle na místní autoritě, v USA jde o tzv. Charter School, které zřizují a řídí rodiče, v Británii jde o tzv. Academy. Pro úplnost je třeba dodat, že v mnoha zemích pod pojem soukromé školy spadají i školy církevní.

Ministerstvo šíří závist

Paní ministryně se snaží vyvolat představu, že 4,4 miliardy, kterými stát dotuje soukromé školy, jde z peněz veřejných škol. A tudíž čím je soukromých škol více, tím hůře jsou na tom školy veřejné. To je ovšem nesmysl.

Kdyby hypoteticky náhle všechny soukromé školy měl převzít stát i se všemi 58 700 jejich žáky, tak jen na normativech by na tyto žáky rozpočet školství potřeboval asi o 600 milionů každý rok víc. Místo 4,4 miliardy soukromým školám by stát musel dát pět miliard školám veřejným. A pokud by je MŠMT nedostalo navíc od ministerstva financí, muselo by je ušetřit jinde. Kdyby je chtělo ušetřit na platech učitelů, šlo by zhruba o 300 Kč měsíčně. Jinak řečeno, 300 Kč měsíčně v platu každého učitele veřejných škol tak sice nepřímo, ale přece platí rodiče škol soukromých ve školném.

A když mluvčí ministerstva Jarmila Balážová říká, že „žádost na zapsání školy do rejstříku musí být posouzena z řady aspektů, je to i otázka efektivního nakládání s veřejnými zdroji,“ mýlí se hned dvakrát. Za prvé, jak jsme vysvětlili, zapsáním soukromé školy do rejstříku se veřejné zdroje šetří. Kdyby tedy šlo jen o nakládání s veřejnými zdroji, mělo by se ministerstvo z každé nové soukromé školy radovat.

Co je však omyl ještě závažnější: i kdyby se neušetřilo, ministerstvu při posuzování žádostí vůbec nepřísluší posuzovat ekonomickou stránku věci. V § 148 školského zákona se píše: „Pokud nejsou dány důvody (…), žádosti vyhoví.“ A efektivita v nakládání s veřejnými zdroji v taxativním výčtu důvodů k zamítnutí není. Je zarážející, že mluvčí ministerstva, které vede právnička, něco takového neví.

Zkrácená verze textu vyšla 12/5/2017 v Lidových novinách.

3 komentáře:

Eva Adamová řekl(a)...

"Mnozí si myslí, že do soukromých škol jdou nějaké peníze navíc, o které přicházejí školy veřejné"

Dokud jsou přidělovány finance podle počtu žáků, pak má Šteffl pravdu, do soukromých škol peníze navíc nejdou, ba naopak stát cosi málo uspoří. I když, jak sám přiznává, úspory jsou minimální, protože soukromé školy jsou malé a malé školy mají větší normativ.

Jakmile se však začne financoval podle odučených hodin, i když i zde bude mít počet žáků vliv zejména na počet dělených hodin, už to pravda nebude. Vysvětlím na jednoduchém příkladu. Řekněme, že ve městě je několik státních škol, které mají třídy naplněny na 90 %. Vedle toho zde existuje malá soukromá škola, jejíž žáci se do státních vejdou. Prostě by v každé státní škole v každé třídě přibyli jeden či dva žáci, na které v podstatě do této školy žádné peníze navíc nepůjdou, protože se financuje podle počtu odučených hodin a ten se nezmění nebo se změní jen minimálně. Pokud zůstanou tito žáci ve škole soukromé, budou to pro státní rozpočet peníze vydané navíc.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici by řekli, že snad ani není až tak důležité, který typ školy je pro stát finančně výhodnější. Podstatné je, o jakou školu mají zájem rodiče žáků. Financování škol jde přece i z jejich daní. Je-li z nějakého důvodu zájem o školy soukromé, nechť je rodičům vyhověno. Pytlikům není vůbec jasné, proč stát nemůže v případě jejich nedostatku na vzdělávacím trhu, státní školy jednoduše zprivatizovat. Když to jde se státními podniky, bankami...
Ideální je, když se ve vzdělávání svých dětí rodiče přímo angažují. Od školy mateřské, přes základní a střední školy až po školy vysoké. A úplně nejlepší by bylo, kdyby pak svoje děti jejich rodiče i zaměstnali, a živili je až do důchodu. Těch dětí samozřejmě.
Stát by jenom standardně dohlížel, a posléze i valil voči, jak si rodiče i jejich děti medí.

Jirka řekl(a)...

Nicka for Minister of Education!

Okomentovat