20.5.17

Oldřich Botlík, Tomáš Feřtek: Školství potřebuje toleranční patent

Začněme tentokrát krátkým ohlédnutím. Jak bude vypadat vyučování čtrnáctiletého chlapce – říkejme mu třeba David – někdy po Velikonocích roku 2016? Právě před týdnem dokončil úvahu o moderní hudbě a poslal ji svému učiteli elektronickou poštou z domova. Nejdřív tedy prostuduje jeho odpověď. V učebně si svlékne mikinu a rozloží ji před sebou. Připojí k ní svůj mobil a na dotykové obrazovce vetkané do jejího zadního dílu vyvolá půlstránkové hodnocení své práce. Pustí si do sluchátek motiv ze Stravinského svity Pták Ohnivák, na nějž ho učitel upozornil – David se totiž zmínil, že má Stravinského hudbu rád. Potom si začne na internetových stránkách Guggenheimova muzea v New Yorku prohlížet detaily obrazů Paula Kleea, protože o něm připravuje referát. V odkazech pro školáky vyhledá, jak Kleeovo dílo hodnotí přední světoví historici umění, a nakonec si asi hodinu pohraje s jeho obrazem Červený balon. S kamarádem v Amsterdamu totiž chtějí vyzkoušet, jak na ně zapůsobí různé změny kompozice a barevného ladění Kleeových obrazů. O svých dojmech si neustále povídají – mají uměleckou výchovu celý den a přes internet je to skoro zadarmo. Oba už mluví anglicky, když ale neznají nějaké slovíčko, používají automatický internetový audioslovník.

Co jste právě dočetli, je úvodní odstavec úvahy, která vyšla v LN v dubnu 2006 pod titulkem Začnou čeští učitelé rozbíjet počítače? Napsal ji Oldřich Botlík, jeden ze spoluautorů tohoto textu, a zabývala se tím, jak může za deset let vypadat běžná česká škola a proč se mnozí učitelé brání změnám v organizaci vyučování a využívání moderních technologií.


Celý článek v Lidových novinách

12 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

Mám obavy, že aby se dalo naběhnout na takovýto způsob vzdělávání, musely by se především změnit děti. Všechny by musely být vzděláníchtivé a zodpovědné. Jenže dětí, které by byly schopné fungovat v podobném systému vzdělávání bez mantinelů, je stále jako šafránu, ba mám pocit že je jich stále míň.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Možná by si oba experti měli trochu reálně zaučit.

Vladimír Stanzel řekl(a)...

"Zaměstnavatelé, ale i demokratická společnost mnohem méně žádají poslušnost a mnohem více schopnost sebeřízení a rozhodování." - možná by také měli zavítat do montoven i klasických továren a podívat se, co se chce po dělnících. V drtivé většině případů držet hubu a krok. Zase se tady vrtí psem.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

...přes internet je to skoro zadarmo...

Nicka Pytlik řekl(a)...

Každé dítě má týdenní plán, v němž je napsáno, jakou práci má v příštích dnech vykonat. Je na něm, kdy ji udělá a s kým.

U pytliků to funguje obdobně. Žáci se také dozvědí, čím se budeme zabývat. A kdy v týdnu to ten který žák udělá je výhradně na něm. A jak to případně udělá, a s kým, je zase jen jeho věc. Pytliky by jen zajímalo, jak to ve Lhotě u Opavy pořeší, když se žák něčím odmítne zabývat zcela.
A co když si děti rozhodnou, že slovo 'prdel' pojmou jako synonymum 'zábavy', a že přestávka na oběd bude trvat tři hodiny?
Vzhledem k tomu, že jeden každý ten individuální plán musí být přes školní vzdělávací plán v souladu s rámcovým vzdělávacím plánem co do rozsahu výstupů, pak se tu jedná spíše o jakousi pseudosvobodu zavánějící až pokrytectvím.

Děti se často ptají na smysl toho, co se učí, a není snadné jim uspokojivě odpovědět.

Ono jak kdo. S tímhle pytlici nikdy problém neměli. Na jakékoli dotazy kohokoli odpovídají běžně. A tak se jich už leta nikdo na nic neptá. Naposled byla vyšší četnost pídění se po smyslu asi tak před šesti lety. Pytlici normálně odpovídali. A protože to nevedlo k žádanému utlumení pracovních aktivit, byli pro další klasifikační období vyměněni. Dnes už téměř běžná a pro všechny zúčastněné uspokojivá praxe. Pytlici se rádi setkávají spíš s lidmi, kteří po smyslu věcí a dějů pátrají sami.

Je třeba hledat pravidla mírového soužití velmi rozdílných školních kultur v rámci jednoho systému. Protože žádný směr, ani tradicionalistický, ani inovátorský, nelze za současnné situace protlačit.

A proč by se mělo něco někam protláčet. Tomu pytlici nerozumějí. Každý nechť poskytuje takové služby, které považuje za smysluplné. A každý nechť těch služeb užívá podle svého vlastního uvážení. Není-li o nějaké služby zájem, jejich poskytovatel umře hlady.
Nad to, pytlici si ani nevšimli, že by tu hořel nějaký nelítostný boj. Lépe, za ta leta nezaregistrovali, že by se nějaký, jim podobný zarytý herbartovec opíral do alternativců. Jakože jsou ve svém vizionářském třeštění ulítnutí třeba jako husitští adamité. Zato kritikou tradicionalistů se to ve veřejném protoru přímo hemží. Kdo dnes chce v oblasti vzdělávání něco znamenat, tedy kdo chce být pojímán jako odborník na vzdělání, konzultant nebo auditor, musí se stát aktivním chrličem jedů.
Řečené odborníky ale zaskočilo, že ti pedagogičtí mastodonti si přece jen nenechají líbit úplně všechno, a poměrně zdatně a zdařile se s překotně měnící se dobou vyrovnávají. Nebo se už nějak sleduje kterého typu učitele byl ten který úspěšný absolvent našeho vzdělávacího systému žákem?
A tak se tu poukazuje na 'étos obránců starého dobrého, ale mizejícího světa', a posléze i na 'útočnost, uraženost a pocity fatálního ohrožení'. K smíchu. Starý mizející svět... Pytlici si moc dobře pamatují, jak Slejška a jeho kumpáni hořeli pro zkompetentňovací kulikurální reformu, a s jakou vervou do zblbnutí rozklíčovávali už tisíckrát rozklíčované komkpetence. Jak horovali pro rozpuštění a vypuštění cílené výuky informačních a komunikačních technologií a mnohé další diletantské pitomosti.
Je nade vše zřejmé, že za naznačovaným mírem na barikádách se skrývá jen chabě maskovaná snaha přimět nezdolného konkurenta k bezpomínečné kapitulaci. Zdá se, že munice je už vystřílena a těžšího itelektováho kalibru se jaksi nedostává.
Spíš než na toleranční patent, si tu chlapci osobují nárok na patent na rozum.
S tím rozumem to ale pytlici fakt přehnali. Tak tedy patent na vševědoucnost...

Vladimír Stanzel řekl(a)...

Děkujeme Pytlikům za brilantní postřehy.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Zaměstnavatelé, ale i demokratická společnost mnohem méně žádají poslušnost a mnohem více schopnost sebeřízení a rozhodování.

Na četný výskyt huby a kroku držení možná postačí zavítat na pedagogickou radu náhodně vybrané školy někde v sousedství bez ohledu na jeji tradičnost či alternativnost. "Zastavte se, pane kolego, příležitostně v ředitelně. Ukáži vám ten stoh žádostí o zaměstnání ve vaší aprobaci."

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Feřtek na ŠČ říká, že "Nutnost a prospěšnost soužití různých typů škol v jednom systému." Nějak si nevzpomínám, že by hájil školy speciální. A především praktické.

Jirka řekl(a)...

Pytlikům to myslí. Zčásti to budou zkušenosti, ale také bych bral v úvahu blahodárné účinky kakaíčka ze syrovátky. Už volal pan premiér?

Nicka Pytlik řekl(a)...

Nutnost a prospěšnost soužití různých typů škol...

Pochopitelně. Pytlici to říkají pořád, že inovátoři všech značek a zarputilosti potřebují nutně školy, které by mohli nazývat školami tradicionalistickými, aby se měli vůči čemu vymezovat jiného programu hodného zřetele nemaje. To se vezme běžná věc, namátkou třeba začátek pracovního dne, najde se země, kde začínají o hodinu později, protože tam ještě v osm mrzne až praští a je tam tma jak v pytli, udělá se z toho věda s pár prezentacemi v pavrpointu, a slavnostně se vyvěsí fábory konkurenceschopnosti zachráněné pro několik příštích století.
Ta prospěšnost v tomto smyslu plyne především pro odborníky na vzdělání, konzultanty a auditory, aby mohli vést učené rozpravy za stoly kterým říkají kulaté, ač mají standardně čtyři rohy. Že by jim měli říkat obdélníkové jim uniká. Geometrii patrně nikdy nestudovali, protože netušili zhola, k čemu že by se jim mohla hodit.
Pytliky ovšem ze všeho nejvíc dojímá, jak se přátelsky přešaltrovali na vstřícné pojmenování veřejných škol na 'tradicionalistické'. Škol, kterým ještě včera spílali do prvorepublikových, mareietereziánských, předpotopních, mastodontních a veskrze zabetonovaných. A proč ne hezky česky 'staromileckých'?
Jen ať mají rodiče na výběr z různých typů škol. Těch, kterým se dnes pořád ještě říká alternativní, protože jsou primárně založeny právě na vymezování se proti školám řekněme běžným, je jistě víc než tucet. Zánik tradičních škol by tedy už nikoho bolet neměl. Který rodič se v to množství alternativ ale vyzná, aby se kvalifikovaně rozhodl, a kde má jistotu, že se v tom vyznají i ti, kteří se nějak prezentuji. Viz 'škola waldorfského typu s montessori prvky podle daltonského plánu skutečně zdravě laboratorní s nálepkou platící rodiče vítáni'.
O to ale nejde snad ani dost málo. Hlavně, že je jiná, a mají tam kobereček.
A jsou vůbec ty školy, které jsou nově tak laskavě zvány tradicionalistickými, skutečně staromilecké jako od prababičky? Pytliky napadlo, jestli by si hoši z eduinu nevzali za své vytvoření celorepublikové mapy takových škol. Když zvládli mapu třeba škol právě ty rodiče vítajících. To by pytliky doopravdy zajímalo, kolik jich skutečně je.
A dvakrát podrhnout školy, kde se pořád ještě tradičně bifluje, prosím.

Nicka Pytlik řekl(a)...

blahodárné účinky kakaíčka ze syrovátky

No paráda! Pytlici doporučují vřele.
Člověka to tak nějak celkově zklidní a vnímá pak věci spíše podstatné pro zachování duševního zdraví především, když už se toho fyzického nedostává, jak by se dostávati patřilo.

Okomentovat