2.5.17

Lenka Nováková: Matematika na čerstvém vzduchu

Zahradou běhá osm dětí. Tempo zvolní až se zvukem dřevěné flétny, na kterou hraje Zuzana Jasanová. Jsme v první lesní škole u nás, která vznikla nedaleko Prahy. Zvonění tady neuslyšíte, právě píšťalka oznamuje začátek vyučování.

Děti se seběhnou kolem Zuzany Jasanové, která je jejich průvodkyní (označení, které se pro učitele používá i v lesních školkách). Spolu s ní je tu ještě druhý průvodce František Zimmel, který lesní základní školu Devětsil v Kamenici vede; dnes je v roli asistenta. Všichni si sednou na trávu a společně si řeknou pozdrav: „Zdravím nebe, všechna počasí, lunu a hvězdy a bratříčka slunce, jenž přináší den a hřeje. Zdravím sestřičku zem, jež plody rodí a květy se skvěje. Zdravím bratříčka oheň, jenž vně i uvnitř nás plápolá. Zdravím sestřičku vodu, jež tiší žízeň a omývá. Zdravím všechna stvoření, zdravím vás a děkuji.“ Inspirací je Píseň tvorstva od Františka z Assisi, který je tu vnímán jako patron.


Celý článek v Lidových novinách

5 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

V tom článku je skoro všechno, co ve správném článku o moderní škole být má.
Žádné lavice a zvonění, tempo zvolněné podle potřeby, modlitba, jóga, relaxace, individuální přístup, téměř povinný prostor pro vyjádření názoru, i když se třeba dítěti ani nechce nějak zvlášť se vyjadřovat, žádní učitelé, ale průvodci, žádná klasifikace, ale fotmativní hodnocení na tři stránky textu, autoevaluace, zpětná vazba, prostor ke zlepšení, párová výuka, žádné biflování, vše s porozuměním, vzájemný respekt, úcta, otevřené intenzivní vztahy, přátelské prostředí, přirozená autorita, zdravé sebevedomí, zábava... prostě všechno. Všechno, čehož většina v běžné státní škole chybí až beznadějně. Musí to být radost pracovat se skupinkou deseti dětí nejvýše.
Jen ta autonomie ditěte, explicitně vyřčená, tam pytlikům chybí. A pár věcí přebývá.
'Děti neomylně vědí, co mají dělat.' Neomylně? S tím se pytlici setkávali téměř výhradně, když se pod drilem biflovalo do úmoru. A kde je práce s chybou, a především pak radost z ní?
'Je to svým způsobem komunita, do které musí být průvodce ochotný vstoupit a žít jí, dát se jí celý.' Dát se jí celý? Se vším všudy? Večer jde průvodce spát s myšlenkou na komunitu, ráno vstává s myšlenkou na komunitu. Tráví v ní většinu svého volného času a pracuje pro ni do úmoru. Časem nejenže bude odmítat plat, ale začné ze svých úspor pořizovat školní vybavení.
'jedenáctileté dítě, dostane-li se do velké školy, má mnohem lepší prostředky, ne šestileté.' Ochránit se? No bodejť! Ona ta velká škole je vůči dítěti veskrze nepřátelská. Zavilí učitelé, agresivní spožáci, žádný prostor pro vlastní názor, všichni stojí v lati... Je třeba nenápadně zdůvodnit, proč po lesní školce musí přijít byť zatím jen první stupeň lesní základní školy. A časem pak i druhý stupeň. Ještě, že střední školy tu máme alespoň ty lesnické.

Fanda Moudry řekl(a)...

a časem dojde i na gymnázia, zruší se matematika, fyzika, chemie a jiné podobné odporné disciplíny. Taková škola se zaměří na eseje, prezentace, životní zkušenosti. Mezitím se intenzivně bude bojovat za absolutní svobodu a bude kladen důraz na zrušení jakékoliv maturitní zkoušky. Teprve potom vytvoříme profil správného světoobčana, který se bude hodit tak maximálně jako pomocný personál do montoven.

Ygrain řekl(a)...

'Děti neomylně vědí, co mají dělat.'

No, jestli na povel "hands up" zastavují, tak to zase tak neomylné není. Anebo má problém s angličtinou autorka.

CatCatherine25 řekl(a)...


Několikrát jsem zkoušela za pěkného počasí učit venku. Je to velmi obtížné. Studenti měli problémy se soustředěním a já s hlasem.

Ygrain řekl(a)...

Já taky. Bývalo to fajn, ale pouze v malém počtu a když v kovárně nemlátili do kovadliny. Teď, když lavičky na dvoře rozhlodal zub času, protože z nějakého důvodu se rezignovalo na jejich údržbu, už to nejde.

Okomentovat