31.5.17

Kateřina Valachová: Já si myslím pravý opak, tak, jak to popsal na závěr své řeči kolega Vystrčil

Projev při projednávání návrh novely zákona o pedagogických pracovnících v Senátu ve středu 31. května 2017: "A tady jde o to, kolegové, že se potkává veřejné právo a soukromé právo. Zákoník práce je smluvní právo mezi dvěma takzvaně rovnými stranami, nicméně profesní podpora učitelů, tam už vstupuje právo veřejné. A proto říká ten zákaz, pokud přejedu přes atestaci, tak i kdyby se ředitel postavil na hlavu, musím být v té vyšší platové třídě. Z hlediska mateřských škol to znamená tedy tu devátou, nebo v případě potom všeobecných vzdělávacích procesů dvanáctou platovou třídu. To znamená, je to navíc, nad rámec zákoníku práce. A zákoník právě nikdo nemění a podle toho, jakou činnost učitel dělá, tak má dostat třídu. A nefunguje to. Není to pravda ve všech školách. Mluvím s učiteli, slyším to od nich každý druhý den."


Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři.

Já si myslím pravý opak, tak, jak to popsal na závěr své řeči kolega Vystrčil. Naopak, profesní podpora takto zaváděná umožňuje svobodu volby profesní cesty, působí motivačně a stanoví férová pravidla pro všechny učitele. Naopak sdílím do určité míry jeho rozhořčení, tak, jak popsal, co všechno by mohl znamenat kariérní řád učitelů z hlediska byrokracie, papírů, atestací, razítek. Přesně tak, jak tady, dovolte mi ten expresivní výraz, zuřil on, tak takhle jsem zuřila, když jsem uviděla verzi kariérního řádu, který mi zanechaly na ministerstvu předchozí vlády pod vedením Občanské demokratické strany i některých jejích ministrů.

Vy víte, že často nepoužívám tyto politické argumenty, ale stojím si za tím. Návrh z dílny ODS byl čtyřstupňový systém, byl o těch vrchních mentorech, kteří se nám pohybují tady po republice, ale rozhodně ne ve školách, a mentorují. Byl o správním řízení, o přezkumu správním soudem, o atestačních komisích, obsazených teoretiky, o portfóliích a razítcích, o seminářích, o objednávkách všemožným společnostem, které mohou vzdělávat naše učitele, pokud možno všechny. Takto vypadá kariérní řád učitelů. Bez jediné koruny zajištění ve střednědobém výhledu v rozpočtu, takto to vypadalo. Ten návrh, tak, jak je napsán, a já neříkám, že je dokonalý, ale snažil se – právě na základě přímé debaty s učiteli. Řada těch věcí, které jsou oceňovány učiteli, dokonce i těmi, kteří teď řekněme kriticky hodnotí kariérní řád učitelů, tak ti, co si to pochvalují, to jsou přesně ty části, co si objednali sami učitelé. Takoví ti zvláštní, ti, co zůstali před tabulemi a učí naše děti. Tady ti hrdinové, nebo spíše hrdinky, pokud jsme tady mluvili o feminizace našeho školství.

Možná mají ženy větší odvahu vydržet za mrzký plat. Také bych si přála více podílu mužů. A souhlasím se všemi politickými stranami, že základní klíč je radikálně zvýšit platy. Na tom se shodneme. Profesní podpora učitelům a otázky, které pan senátor Vystrčil, vaším prostřednictvím, pane předsedo, klade. Zejména – proto jsem se přihlásila v reakci na jeho vystoupení, musím zcela důrazně odmítnout jeho popis toho, co přináší kariérní řád učitelů učitelům začínajícím. Tak to tedy ne, to, co tady padlo. Ani náhodou. Ani náhodou.

Chtěla bych připomenout, že jsem to byla já, kdo prosadil pro začínající učitele postup v platovém stupni ne po dlouhých šesti letech, kde nám mezitím všichni zdrhnou za ty mrzké platy, ale už po dvou letech. To jsem prosadila minulý rok a také rozpočtově zajistila, takže díky mé politice začínající učitelé zvyšují svůj tarif už po dvou letech. Co se týká zařazení učitelů do platové třídy, jsou to úplně jiné předpisy. Je to zákoník práce. O tom není kariérní řád učitelů. Ani nemá být. Podle té práce, kterou vykonává učitel, je zařazen do platové třídy, když nastoupí.

A má pravdu pan senátor, že byť dneska takovíto začínající učitelé dělají úplně všechno, co dělají ti ostatní – desetiletí, patnáctiletí, dvacetiletí učitelé ve škole, ano, je to tak, porušuje se zákoník práce a jsou zařazováni do nižších platových tříd. A co říká kariérní řád, právě proto, že jako nadstavbu sleduje profesnost učitelství? Ten říká jednu jedinou věc. Pokud začínající učitel po účinnosti tohoto zákona zvládne atestační řízení, tak nesmí – nesmí, tak, jak se to dneska děje – být zařazen do té nižší platové třídy. Ale samozřejmě do té vyšší klidně může být zařazen už od okamžiku nástupu do práce.

A tady jde o to, kolegové, že se potkává veřejné právo a soukromé právo. Zákoník práce je smluvní právo mezi dvěma takzvaně rovnými stranami, nicméně profesní podpora učitelů, tam už vstupuje právo veřejné. A proto říká ten zákaz, pokud přejedu přes atestaci, tak i kdyby se ředitel postavil na hlavu, musím být v té vyšší platové třídě. Z hlediska mateřských škol to znamená tedy tu devátou, nebo v případě potom všeobecných vzdělávacích procesů dvanáctou platovou třídu. To znamená, je to navíc, nad rámec zákoníku práce. A zákoník právě nikdo nemění a podle toho, jakou činnost učitel dělá, tak má dostat třídu. A nefunguje to. Není to pravda ve všech školách. Mluvím s učiteli, slyším to od nich každý druhý den.

3000 Kč příplatek pro kolegu v kariérním stupni tři. Podotýkám, budou to první kolegové po čtyřech, dále pěti letech. To taky není pravda. Měli jsme spory s některými diskutujícími na školském výboru, ať si přečtu zákon. Já zákon znám. Ano, je tam napsáno 3000 Kč osobní příplatek, ale to, že říkáme veřejně 5000 příplatek, to není žádný podraz ani filuta, ale jde o to, že zákon říká 3000 příplatek plus skok ve stávající platové stupnici. A ten součet je právě těch 5000 Kč. A to je v tom zákoně napsáno. V Nařízení vlády připraveno, finančně pokryto v rozpočtu letošního i příštího roku. To znamená skok je 5000 Kč. A proč je tam toto rozložení? Proto, že si to řekli učitelé. A víte proč? Protože je napadlo, že někdo se stane, nebo může stát kolegou ve 3. stupni, didaktikem a oborovým didaktikem po 7 letech nejdříve, někdo po 10, někdo po 12, a aby se také zohlednil postup v tom věkovém automatu. Proto je tam kombinace 3000 Kč plus skok v tarifu. Ale dohromady je to 5000 Kč.

A co se týká absolventů. Naši absolventi nejsou nesvéprávní. Ale já s nimi mluvím. Mluvím se studenty na pedagogických fakultách, mluvím s kolegy, začínajícími učiteli. Postrádají podporu ve všech školách, aby pan ředitel vůbec měl možnost organizační a finanční říct služebně staršímu kolegovi – ty, prosím, ne že za mnou budeš chodit jak ocásek, ale když bude začínající kolega potřebovat, půjde s ním hodnotit třeba svůj způsob hodnocení. Jestli si vede dobře, jestli hodnotí dobře žáky, jestli individualizuje. Budou o tom psát protokol, prostřednictvím pana předsedajícího Miloši Vystrčilovi. No proboha, doufám, že ne! Na tom se snad shodneme! A proč by to dělali? Kdo by jim to přikazoval? Ale potom, když budou mířit k atestační komisi, tak to, na co bude ten kolega nejvíc řekněme pyšný, tam, kde bude cítit tu cenu a tu hloubku svého portfólia, a to, co, podotýkám, má dávno zpracováno v přípravě na hodinu, v přípravě na komunikaci s rodiči, v přípravě na svou metodu hodnocení, to už má dávno zpracováno. Tak na co je nejpyšnější, to si vybere a to bude před kolegy hájit. Co je na tom nenormálního? A proč bychom měli dělat nějaké papíry? Nikde to tam není napsáno.

Teď ke komisím, jak vypadají komise. Komise vypadají zásadně jinak, než jsem je nalezla v původním textu. A zase – byl to požadavek učitel: Bojíme se, že nás budou hodnotit teoretici. Ti, co nikdy neučili, takzvaní didaktici. Paní ministryně, určitě přijdou z pedagogických fakult, budou filutovat, budou nás tady šikanovat. Proto ty atestační komise takto nevypadají. První atestační komise mezi 1. a 2. stupněm dokonce převážila. A já jsem to respektovala nakonec, ty argumenty, které zaznívaly. Ředitel jako předseda, další dva kolegové, jeden služebně starší z dané školy, jeden externista. Co je na tom špatného? Jak jednodušeji by měla ta komise vypadat?

A ta druhá komise, prvně tedy zcela v režii školy a pana ředitele, protože on má personální kompetenci, on se má starat a pečovat o pedagogický a pracovní rozvoj svých kolegů. Druhá komise, to je pravda, ale na tom já trvám z pohledu právního, už je řekněme složitější. Má 5 členů, opět tam převažují praktici, je tam 1 zástupce stran řekněme akademické půdy pedagogické veřejnosti. Ale mimo kolegu tady z ČŠI, zase připomínka kolegů z terénu, učitelů – nechtěli, aby tam byli pouze z hlediska hospitací kolegové z ČŠI, bylo to učiteli napadáno. Je tam možnost a alternativa, že to může být právě ten kolega 3. kariérního stupně, ten praktik, který už na té škole ve školách je jako tedy alternativa. A že také může být hospitace nahrazena právě kolegou ze školy a nebo panem ředitelem.

To je zase konkrétní věc, která vzešla z toho, co si řekli učitelé. Pokud tedy na něco narážím – a narazila jsem na to ve výborech – 90 % z toho, co zaznívá, je reziduum starých textů kariérních řádů, které ministerstvo pod mým vedením smetlo ze stolu. Tento kariérní řád jde co nejblíže učitelům. Nebudu ho prohlašovat za dokonalý, ale rozhodně školám prospěje. A odmítám, že by škodil začínajícím učitelům. Opak je pravdou – tak to chtěli a nemá to žádný vliv, dokonce negativní, na jejich platové ohodnocení. To důrazně odmítám.

A co se týká toho, kolik jich je méně než dva roky, byla tady jasná otázka. Dohromady předpokládáme z hlediska učitelů, co vstupují do škol, a ti, co tam jsou a mají méně než dva roky, jedná se dohromady zhruba o 3 tisíce kolegů. A na jaře příštího roku by měly probíhat první atestace, a těchto kolegů by mělo být zhruba tisíc, prosím vás, na všech školách. Tady se systém opravdu nezhroutí. A to, že potřebujeme podporu začínajících učitelů a příplatky a snížení přímé pedagogické činnosti v minulých letech – ano, všichni máte pravdu. Čeká nás významná generační obměna – víc a víc mladých učitelů bude muset zamířit do škol. To znamená, že potřebujeme systém pro začínající učitele, potřebujeme systém pro ty, co budou uvádět, potřebujeme to organizovat a potřebujeme je zaplatit.

A protože opakovaně zaznívá jakési poselství, že operační program VVV znamená nějaké zbohatnutí NIDV bůhví na co, tak bych chtěla jenom říci, že právě za mého působení došlo k revizi tohoto zděděného projektu, který navazoval na projekt předchozí, financovaný předchozími vládami a za ministrů tady zcela jiných, než jsem já, nikdo se ani nezajímal, byly to „zajímavě“ využité prostředky, z mého pohledu právního. A v tuto chvíli je tzv projekt INKA revidován a bude z poloviny sloužit právě pro podporu začínajících učitelů. Když očekáváme všichni generační výměnu, tak to asi podpoříme, a z druhé poloviny na obnovení sítě, a to je další přání učitelů z terénu, metodických a oborových kabinetů v území. A to nejsou žádné úřady, ani se nebudou třást ani ti, co jsou tzv. soukromě vzdělávací společnosti. Nedejbože si představte, že by chudáci učitelé se znovu dočkali toho, že ve školách v rámci krajů nebo v rámci velkých škol, tam, kde jsou ti nejlepší didaktici předmětoví a oboroví, si vzájemně udělali praxi. Takoví oni jsou „rozežraní“, to by chtěli... Takže na to se využijí evropské peníze, na žádné Soft Skill školení, semináře, tak, jak bylo jasné a zcela opakované v minulých letech, nikoliv.

Doufám, že jsem alespoň částečně, prostřednictvím pana předsedajícího, Miloše Vystrčila uklidnila, že tento text kariérního řádu tyto vady nemá.



Žádné komentáře:

Okomentovat