26.5.17

Jiří Nantl: Inkluze: Gordický uzel vzdělávací politiky

Českou veřejností hýbe inkluze. Veřejná debata o inkluzi se často mění v kanál emocí, nenávisti a bezcitnosti. Je to trochu nepochopitelné, protože každému se může stát, že se to bude týkat třeba jeho dítěte. Jak k inkluzi přistupovat věcně a v kontextu celkového společenského vývoje?


K často velmi emotivnímu rázu debaty o inkluzi přispívá, že málokteré téma ve školství je tak složitě uchopitelné. Na poli inkluze a „specifických vzdělávacích potřeb“ se pohybuje ohromná škála velmi rozdílných případů: Máme zde tělesně a smyslově postižené (chromé, němé, hluché, slepé a slabozraké), mentálně postižené (od velmi těžce postižených, kteří se sotva naučí samostatně jíst příborem, až po děti postižené tak lehce, že je i z odborného hlediska sporné, zda ještě jde o mentální postižení), dále pak nejrůznější případy poruch vnímání, komunikace a chování, které však nepředstavují mentální postižení (nejde o sníženou inteligenci) a navíc ještě samozřejmě Romy.

Z hlediska nedávných „inkluzivních“ změn školského zákona a jejich zavádění bychom si spoustu problémů byli ušetřili, kdybychom si dokázali přiznat, že v naší zemi v tuto chvíli ve skutečnosti řešíme nikoli inkluzi, ale romskou integraci. Pak by nebylo nutné rozpoutávat akci tak všeobsáhlou, že se snadno může stát nezvladatelnou. To by však bylo téma na samostatný článek.

Vše na míru… včetně vzdělávání

Z pouhého výčtu, koho všeho se typově „inkluze“ může týkat, je zřejmé, že ve skutečnosti je velmi obtížné o tom všem dohromady říct něco určitého, tím spíš stanovit paušální vhodné řešení. V důsledku toho jde o terén sice velmi svůdný, ale prakticky naprosto nevhodný k provádění populismu všeho druhu. Inkluze představuje opravdový gordický uzel vzdělávací politiky. Pokusím se nabídnout určité teze, které by snad mohly napomoci k jeho rozetnutí skrze překonání některých východisek, na nichž se dosavadní debata zasekla.
Ušetřili bychom si spoustu problémů, kdybychom si dokázali přiznat, že v naší zemi v tuto chvíli ve skutečnosti řešíme nikoli inkluzi, ale romskou integraci.
Především si povšimněme, že všemožné obory i fungování celé společnosti se radikálně individualizují. V IT se tomu říká „customizace“. Každý to zná z internetu a sociálních sítí: na základě analýzy velkých dat nám počítač nabízí reklamy nebo diskusní příspěvky, o nichž síť vyhodnotí, že by nás podle pozorované logiky našeho předchozího chování mohly zajímat. Děje se to ale i jinde. V důsledku rozvoje vědeckého poznání směřujeme k přesnější, personalizované medicíně založené na genetice. V budoucnosti stále více budeme dostávat léčbu na míru právě našeho organismu a jeho genové sklady, a stále více budeme umět řadě nemocí prostě předcházet.

A něco podobného se bude dít také ve vzdělávání. Rozšiřující se poznatky výzkumu lidského mozku, pedagogických věd a nových možností komunikace povedou k tomu, že i vzdělávání se bude významně individualizovat. Bude se měnit skladba a dělba práce pedagogických profesí a také organizace výuky. Ve zdravotnictví se něco podobného již děje. A podobně jako ve zdravotnictví, i ve vzdělávání to samozřejmě bude velmi drahé – a nastavení hranice veřejně financovaného standardu bude vyžadovat novou společenskou dohodu o tom, na co mají lidé mít právo. Obecně vzato však tento vývoj povede k překonání řady pohledů, které se uplatňují v současné „inkluzivní“ debatě.

Pravicový přístup

Pravicově smýšlející lidé by takový vývoj v zásadě měli vítat (ač nepochybně přinese zase jiné problémy), neboť podpoří a rozšíří možnosti individuální volby směru a způsobu vzdělávání, resp. školy, což je tradiční úhelný kámen pravicové vzdělávací politiky. Princip svobodné volby však do uvažování o inkluzi vnáší jeden podstatný limit. Prostě nelze hájit stanovisko, že chceme svobodnou volbu školy – ale jen pokud je dítě bílé, zdravé a bezproblémové. Samozřejmě existuje řada případů „specifických potřeb“, kdy začlenění do jiné než specializované školy není reálně vůbec možné a rodiče takových dětí by o to ani nestáli. Obecně vzato je však inkluze zrcadlovou stránkou práva na volbu školy. Princip svobodné volby ve školství – od něhož se odvozují další prvky pravicové vzdělávací politiky, například představa o spravedlivém a vhodném modelu financování skrze rovné platby na žáka – může platit buď úplně, nebo vůbec.
Obecně vzato je inkluze zrcadlovou stránkou práva na volbu školy. Princip svobodné volby ve školství může platit buď úplně, nebo vůbec.
Veřejná debata o inkluzi se často mění v kanál emocí, nenávisti a bezcitnosti. Je to trochu nepochopitelné, protože každému se může stát, že se to bude týkat třeba jeho dítěte. U zdravotní péče se společnost celkem bezproblémově umí shodnout na principu zdravotního pojištění; každý může onemocnět, a nikdo neví kdy a jakou nemocí. Proč to nedokážeme u vzdělávacích potřeb dětí?

Jsme bohatá země, žijeme v příjemné a zatím bezpečné části světa, ve srovnání s velkou částí lidstva nečelíme bezprostředním zásadním otázkám přežití. Možná bychom mohli vzít za věc národní hrdosti, že zajistíme každému člověku v naší zemi šanci na co nejlepší start do života.

Komentář vyšel na webu Pravý břeh.

5 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Možná bychom mohli vzít za věc národní hrdosti, že zajistíme každému člověku v naší zemi šanci na co nejlepší start do života.

S tou hrdostí by pytlici doporučovali nepoletovat v oblacích příliš třepotavě.
Zajistit co nejlepší start do života každému člověku je bezesporu chvály hodné.
Ovšem za předpokladu, že jeden každý člověk o to bude stát, sám se přičiní, co mu možnosti budou stačit, a nebude to na úkor jiných lidí na témže startu.
Pytlici si ovšem nejsou až tak jisti, jestli ten příměr s uzlem je skutečnosti odpovídající. Tady přece řešení problému nespočívá v jeho rozetnutí dostatečně silným sekem patřičně ostým nástrojem. Tady jde spíš o velmi opatrné a citlivé rozplétání toho inkluzivního zašmodrchance. Ve středu problému sedí děti, totiž. A ne chrabří politici v blyštivé zbroji

CatCatherine25 řekl(a)...

"Ušetřili bychom si spoustu problémů, kdybychom si dokázali přiznat, že v naší zemi v tuto chvíli ve skutečnosti řešíme nikoli inkluzi, ale romskou integraci."

K řešení romské integrace by se nepochybně daly najít jiné, účinnější a méně nesmyslné cesty, než je likvidace speciálního školství a odsouzení dětí s poruchami rozumového vývoje k trápení v běžných školách,kde obsah,formy ani metody vyučování neodpovídají jejich potřebám a schopnostem, kde nemají možnost rozvoje praktických dovedností, které ve svém životě budou potřebovat, a které by je v budoucnu mohly živit,kde nemají možnost seberealizace a nemohou dosáhnout žádných úspěchů, protože konkurence zdravých spolužáků je příliš silná a dravá.

Vůči dětem s mentálním postižením je inkluze krutá, i když je navenek svými "implementátory" prezentována jako vrchol humanismu.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Obecně vzato je inkluze zrcadlovou stránkou práva na volbu školy. Princip svobodné volby ve školství může platit buď úplně, nebo vůbec.


Tak s touto tezí vůbec problém nemám. jenže ji popírá sama inkluzivní vyhláška. Ta A priori nabádá k přednostnímu výběru školy běžné. Pokud bychom zachovali vzývanou svobodu, znamenalo by to, že rodič by si řekl - kluk se už tři roky trápí na základce, zatím žádný posun, dám ho na praktickou (logopedickou, ...školu). Bohužel, nic takového nejde.

Nicka Pytlik řekl(a)...

nic takového nejde

Že nejde? Tak v tom se pytlici ztrácejí. Mohl by jim to nějaký odborník na vzdělání, konzultant, auditor, inkluzionista, vedoucí kabinetu ministra, a nebo přímo nový ministr vysvětlit?
A není to, pani Karvaiová, zase nějaký katastrofický scénář? Nebo něco na ten způsob...

krtek řekl(a)...

Jestli tomu dobře rozumím, jde o vnitřní diskusi okolo ODS, kde se pan Nantl snaží kultivovat pana Klause. Ještěže nepravicově smýšlející člověk nemusí tyto nuance řešit.

Okomentovat