4.4.17

Vyšla publikace J. A. Komenský v českém a světovém výtvarném umění (1642-2016)

V současné době, kdy si připomínáme 425. výročí narození J. A. Komenského, byla vydána mimořádná publikace ve spolupráci s  akladatelstvím Academia J. A. Komenský v českém a světovém výtvarném umění Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského. Kniha Markéty Pánkové poprvé souhrnně předkládá historii zobrazování Jana Amose Komenského (1592 – 1670) od roku 1642 do současnosti v jednotlivých výtvarných oborech a technice zpracování. Ukazuje, jaké poklady lze nalézt v paměťových institucích – muzeích, památnících, galeriích, knihovnách nebo v archivech v ČR a zahraničí. Kmotrou knihy se stala ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová. Knihu prezentoval prorektor Univerzity Pardubice Petr Vorel.


V knize nejsou zaznamenána veškerá díla, ale podchycená dokumentace je natolik široká, že umožňuje naznačit trend výtvarného zobrazování J. A. Komenského. Osobnost takového formátu, jakou byl J. A. Komenský, si zaslouží mimořádnou pozornost české a zahraniční veřejnosti. V nejtěžších dobách českého národa se stal světlem, které povznášelo mysl, ale také posilovalo odvahu vzdorovat zlu a násilí. Později, kdy bylo třeba Komenského znovu objevovat a porozumět jeho dílu a projektům o nápravu světa, se k tomuto proudu přihlásila řada výtvarných umělců. Pomocí obrazů, soch, ilustrací, medailí, školních obrazů a jiných artefaktů více či méně hodnotných pomáhali připomínat Komenského jako pedagoga, filozofa, teologa, literáta, skladatele či historika. Někdy jeden obraz s Komenským řekl lidem mnohem více než řada vět. V knize čtenář nalezne řadu obrazů skvělých malířů nejen z českých zemí (Brožík, Aleš, Švabinský, Mucha, Čermák, Born aj.), ale i ze zahraničí (Glover, Hollar, Cross, Noual, de Passe, Rembrandt, Ovens, Gregor aj.)

Kniha (268 stran) má autorský a zeměpisný rejstřík a je doplněna velkou obrazovou přílohou.

Více o knize:

Publikace mapuje vývoj zobrazování Učitele národů, představuje známé i méně známé obrazy, drobnou grafiku, plastiky, medaile, mince, bankovky a další artefakty užitého umění, jejichž námětem byla podobizna Komenského. Je zajímavé, jak ovlivňovaly dochované portrétní rytiny umělců ze 17. století následující generace výtvarníků. Za nejstarší podobiznu Komenského je pokládán portrét vzniklý v Anglii roku 1642, který byl připojen k anglickému překladu jeho díla Prodromus pansophiae (Předchůdce vševědy). Je to nejstarší známá autentická podoba Komenského jako zralého padesátníka. Vysoké čelo, ostře vystupující obočí, charakteristicky vysedlé lícní kosti, velké oči, nos mírně zakřivený a ústa vykrojená. Rytinu vytvořil anglický rytec George Glover, zatímco autorství kresby je připisováno českému umělci Václavu Hollarovi. Je rovněž zajímavé srovnání, jak se změnila tvář Komenského ve výtvarných dílech zhotovených podle olejomalby Juriaena Ovense, která byla za autentický portrét označena až roku 1905. Autorka také nabízí čtenářům zajímavé příběhy spojené s portrétováním Komenského v českých zemích i v zahraničí (Německo, Polsko, Slovensko, Nizozemí, Maďarsko, USA aj.). Nechybí ani domnělý portrét Komenského od Rembrandta, který Komenského osobně znal, neboť spolu žili v jedné ulici v Amsterodamu.

Při podrobném srovnání fyziognomie obličeje na anglickém a holandském typu rytin z poloviny 17. století jsou patrné rozdíly a tato skutečnost se projevila i v následné umělecké tvorbě. Záleželo na předloze, ze které pozdější malíři 19. století vycházeli: zda do vážného výrazu intelektuála byly vloženy další významy jako například tichý zármutek, či naopak síla vzdorovat nepřízni osudu. V českém prostředí byla nejdostupnější a nejrozšířenější titulní strana s postavou Komenského z díla Opera didactica omnia z roku 1657, naopak rytiny anglického typu tehdejší čeští výtvarníci v 19. století neznali.

Komenským se později zabývala řada známých českých malířů, mezi něž patřil také Václav Brožík, Alfons Mucha aj. Například malíř V. Brožík Komenského ztvárnil hned čtyřikrát. Novou národní podobiznu velkého reformátora Jana Amose vytvořil s využitím tehdy objevené olejomalby J. Ovense malíř Max Švabinský. Jeho portrét se pak „rozletěl“ do všech škol. Do tohoto nového myšlenkového ovzduší 20. století, které požadovalo historickou autentičnost, patří rovněž olejomalby dalších českých umělců, zejména Vladimíra Stříbrného s názvem Komenský se loučí s vlastí a Gustava Sýkory s názvem Komenský v pracovně. Na jeho obraze z roku 1933 je Komenský zachycen renesančním stylem jako intelektuál sedící u stolu nad svým rukopisem. Tento portrét se stal námětem pro přebal této knihy. Počínaje dvacátými lety 20. století nastal zjevný ústup od historické komponované malby. Vznikla řada významných děl, která zařadila podobiznu J. A. Komenského do nových společenských souvislostí. Významným podnětem pro uměleckou tvorbu se stal vznik Československa roku 1918, a v důsledku toho snaha vytvořit ideové pojetí nového státu a jeho kultury v evropském a světovém rámci. Z tohoto období je důležitá realizace výzdoby mauzolea s hrobem Komenského v Naardenu (Jaroslav Benda – skla, Jaroslav Horejc – plastiky na mřížích v mauzoleu).

V literárním i v mediálním světě (filmy či naučná DVD) nejčastěji využívají k doplnění textu o Komenském nebo k edicím jeho děl podobizny Komenského od takových renomovaných umělců jako jsou George Glover, Václav Hollar, Isaac Noual, David Loggan, Christian Hagens nebo Juriaen Ovens. Z pozdějších autorů vybírají především obrazy Václava Brožíka, Maxe Švabinského či sochařská ztvárnění Komenského od Vincence Makovského nebo Jana Štursy. Přitažlivé je také srovnání osobností, se kterými byl Komenský zobrazován na pohlednicích první poloviny 20. století. Například velmi vzácná trojpohlednice Tři Janové představovala Jana Husa, Jana Amose Komenského a Jana Žižku. Pohlednice vydaná k 10. výročí výročí Československého republiky v roce 1928 zase ukazovala základní linii českých dějin, na které byla vystavěna idea nové republiky: sv. Václav, Jan Hus, Jan Amos Komenský a Tomáš G. Masaryk. Nejen sběratelé ocení kompletní řady poštovních známek a bankovek, na nichž se nachází podobizna Komenského. Nejstarší známka byla vydána roku 1902 v New Yorku s nápisem Američtí Češi sobě. Komenský je jedinou osobností, která se objevila na bankovkách v době první republiky, v době komunistického režimu i v současnosti. Také mu byly věnovány hned dvě stříbrné pamětní mince – v roce 1957 a 1992. V současné době vynikly portréty od Adolfa Borna, Václava Teichmanna či Jiřího Slívy, kteří nejširší veřejnosti představovali Komenského humornou formou. Z posledních sochařských artefaktů jsou především známá díla Igora Kitzbergera. V knize jsou také poprvé představeni umělci, kteří pracovali na vytváření školních obrazů s Komenským, které se postupem času svým barevným laděním měnily, ale tvář Komenského zůstávala stejná.

Šíře reflexe u minulých i současných výtvarných umělců, kteří byli často ovlivněni výročím Komenského (zejména 300. a 400. výročí narození Komenského) potvrzuje Jana Amose Komenského jako významnou postavu českých i světových kulturních dějin.

Žádné komentáře:

Okomentovat