23.4.17

Michaela Kabátová: Řada pedagogů učí blbě i 20 let, říká učitelka, která školí učitele

Učit je jako procházet s dětmi krajinou. „Když znáte jenom jednu cestičku a dítě se vás zeptá, jestli může jít na kopec, odpovíte: Ne, na to teď nemáme čas. Takový učitel se totiž bojí, že se ztratí,“ vysvětluje začínajícím nebo budoucím kantorům Irena Dvořáková, která u školní tabule stojí už téměř tři dekády. V současné době vyučuje fyziku na pražské Základní škole Červený vrch a dělá metodičku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.


Celý článek na Lidovky.cz

17 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Učit blbě celých dvacet let je bezesporu zavrženíhodné. Naštěstí tu máme ve svém učitelském středu nemálo odborníků na tu lidskou stránku učitelství, kteří všem bezradně tápajícím kolegům nezištně pomohou.
Pytlici jsou převědčeni, že příklady dobré praxe, jako: „Řekla jsem jim: Kdy jsem podvedla já vás? Tak proč podvádíte vy mě?“ jsou s vysokou účinností uplatnitelné jistě v posledních dvou ročnících zš a na většině sš, zejména pak na učilištích.

Můžete nechat dětem volnost, vždycky víte, jak se dostanete zpátky na místo, kam jste chtěli dojít

To bezesporu. Pytlici by jen v té kopcovité analogii rádi připoměli, že dáti dětem na exkurzi po vlastech českých rozchod se v dnešní době zapovídá. A rozhodně se nedoporučuje bláhově se spoléhat na jakési případné a prapodivné prohlášení rodičů, že po dobu rozchodu přebírají za svoje dítě odpovědnost. V připadě problému z učitelské odpovědnosti učitele nikdo nevyseká ani náhodou.
A tak nezbývá, než připodotknout, že pytlici by si asi nikdy nelajzli dávat někomu zaručené návody ne to, jak věci a děje ošéfovat, a sami moc nevěří nikomu, kdo tyto rady poskytují za úplatu, a dokonce jako jediný zdroj obživy. Že se mnozí plátci těchto stébel chytají, na věci nic moc nezmění.
A pak by pytlici také rádi zdůraznili, že jim tyto návody silně zavánějí manipulací, a to nejen s frekventanty těchto poradenských kurzů, ale zejména manipulací s cílovou skupinou, a to jsou právě malé děti. Což čouhá právě z uvedené citace. Dětem se dá domnělá volnost, ale tak, aby nakonec všechny skončily tam, kde je chceme mít. Nakonec, všechny ty moderní výchovné a vzdělávací systému jsou právě a jen promyšlenou manipulací se všemi zúčastněnými. S rodiči, skrzevá ně i s dětmi, a s celou společností pak především. Ma-ni-pu-la-ce. V tomhle tedy pytlici nejeli, nejedou a ani nikdy nepojedou.

Josef Soukal řekl(a)...

Psal o tom už předkomentátor (s nímž ve všem souhlasím), ale přisadím si:
"Na to jim fyzikářka Dvořáková svěřila svou reakci, když žáky nachytala: „Řekla jsem jim: Kdy jsem podvedla já vás? Tak proč podvádíte vy mě?“"
Opravdu nechci být zbytečně ironický nebo nekorektní, ale když jsem to citoval do telefonu známé ze ZŠ, zařičela a hned si to zapsala. Jako vtip.

Jana Karvaiová řekl(a)...

... „Řekla jsem jim: Kdy jsem podvedla já vás? Tak proč podvádíte vy mě?“"....
Jo jo, před pár lety jsem taky učila takovou trojku vejlupků. Trojka z chování byla ještě slabá. A v jedné mé slabé chvíli jsem také pronesla modifikaci této věty. Rychlá a bezelstná odpověď zněla:" Ale vy ste učitelka, ne? A podvádět je docela prdel". Co na to říci, že?

krtek řekl(a)...

Ten titulek, ten titulek. Řada znamená pět nebo 60 %? Většina nebo menšina? Hlavní závěr pro společnost je, že učitelé učí blbě. Děkujeme, paní Kubátová, dobrá práce.

Ygrain řekl(a)...

Ano, ten titulek je fakt skvělý - ukázka objektivní novinářské práce, hlavně že to zní bombasticky, že? Nebo že věta, že na to či ono momentálně není čas, je vlastně důkaz učitelovy neschopnosti.

mirek vaněk řekl(a)...

Ono je hezké, když někdo ví, jak blbě jiný učí. Jen by to chtělo, kdyby dotyčný taky jasně napsal, co si pod dobrým učením představuje. Jak dobře učit? To je otázka. Kde je odpověď?

Nicka Pytlik řekl(a)...

věta, že na to či ono momentálně není čas, je vlastně důkaz učitelovy neschopnosti.

Pytlici by rádi osobně poznali kontrolní orgán, který by zohlednil, že nebylo řádně a v patřičném období zkompetentněno či povystupováno to či ono jen proto, že příslušný čas se pověnoval na něco jiného, byť pro žáky rozhodně zábavnějšího. Pytlici si vzpomínají, jak byli popotahování za to, že už v dubnu neodučili to, co mělo být podle tématického plánu odučeno až v květnu.
Je zřejmé, že libozvučně nadčasová školitelka pedagogických nadějí si kecla na úroveň instalatéra, který začíná svoji práci mnohdy obvyklými slovy: 'Kdo vám to tu tak zprasil, milostivá?'

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jak dobře učit? To je otázka. Kde je odpověď?

Mnohé vykukuje už z článku. Především pak to, že nemáte mnoho nadějí dobře učit, pokud neprojdete příslušným školením. Zaplaťe, pane Vaňku, dozvíte se!

Ygrain řekl(a)...

Jak dobře učit?

No, nám na školení říkali jednu věc: neexistuje jeden jediný správný způsob platný univerzálně pro všechny, a to platí pro učitele i pro žáky.

Mám-li použít analogii z článku, někteří žáci se budou chtít rozběhnout za kopec, jiným bude plně vyhovovat jít po vyznačené cestičce. A jiní by nejradši zasedli v hospodě.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Rozšiřuje se představa, že vzděláníchtiví žáčci jako pestrobarevní motýli třepotavě poletují sem tam, a svými sosáčky sají nektar z květných kalíšků poznání. A tak mnozí vzdělávací průvodci vzkétají až do nezměrně ušlechtilé krásy.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Je pravda, že neexistuje jeden správný, ale mohou existovat obecně špatné způsoby. Jinak díval jsem se na stránky té paní učitelky a je tam někde bodech, "jak učit" fyziku, ale ty body jsou dle mne obecně platné a měl by je každý fyzikář (a šlo by to zobecnit na všechny) vědět.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

http://kdf.mff.cuni.cz/heureka/o-projektu

"Jak pracují žáci?

Učitel předkládá žákům problém (ve formě otázky, experimentu, apod.), nechá je diskutovat, navrhovat hypotézy k jeho řešení, ale také hledat cesty k ověření nebo vyvrácení hypotéz.
Žáci se přitom učí nebát se vyslovit svoje názory, nestydět se za chybu, kterou udělali sami, a současně i neposmívat se spolužákovi, kterému se něco nepodařilo. Kritériem pravdy je přitom v maximální možné míře nikoliv autorita učitele, ale realita.
Důležitou součástí výuky jsou i domácí úkoly. Ty jsou zásadně dobrovolné. Jejich obsahem je např. řešení problému, navržení vhodného experimentu, vyrobení nějakého přístroje, atd. Při řešení domácích úkolů děti mohou konzultovat problém s rodiči či prarodiči, takže se někdy stává, že celá rodina diskutuje o fyzikálním problému.


Nic proti, ale to by opravdu měl učitel vědět už ze školy. Připadá mi to naprosto normální.

mirek vaněk řekl(a)...

Děkuji. Nezaplatím. Když už, tak si jako každoročně zaplatím seminář o odborných otázkách předmětu. To má nějaký význam. Ale seminářů na moderní metody výuky jsem absolvoval několik a jejich přínos pro mou praxi byl minimální. Je hezké, že teď vím co se dá dělat, ale taky vím, že to nefunguje. Proto jsem k univerzálně správným metodám skeptický.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Žáci se přitom učí nebát se vyslovit svoje názory, nestydět se za chybu, kterou udělali sami, a současně i neposmívat se spolužákovi, kterému se něco nepodařilo.

Jo takhle! U pytliků se až do teď nesmělo ani špitnout. Mnohdy i maturanti hořekovali, že by k tomu také rádi něco řekli, nebo se alespoň na něco zeptali. Ani náhodou! Na nějaké připomínky nejsou pytlici zvědavi. A nad to není času nazbyt.
Když nějaký nebožák udělal chybu, šel do kouta, a všichni ostatní se mu museli pošklebovat a házet po něm nezdravé svačiny. A kolikrát se stalo, že v koutě stála celá třída, pošklebovali se jen pytlici. Však on si pak každý rozmyslí, aby mu mosty padaly a pacienti umírali.

Kritériem pravdy je přitom v maximální možné míře nikoliv autorita učitele, ale realita.

U pytliků je zásada, že neoddiskutovatelnou realitou je pravda pytliků, a autoritou nejvyšší je jízlivý škleb. Oni v tom pytlici sami žijí už drahně let, a jiný systém prakticky ani nepoznali.

Při řešení domácích úkolů děti mohou konzultovat problém s rodiči či prarodiči

Tak to by pytliky ani ve snu nenapadlo, že se doma děti se svými rodiči normálně baví. Dokonce i o škole! No, to se dočkali pěkných věcí. Pár let před důchodem...

Ygrain řekl(a)...

Díky, Bože, za tyto zjevené pravdy, které jsme nikdy nikdo v praxi neviděli a neupotřebili a které by nás samotné v životě nenapadly. Jsem tak přešťastna, že si za jejich zjevení mohu zaplatit, že ani nemám slov.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

"Mladí pedagogové nyní mají poslední čtyři dny na přihlášení se do dalšího ročníku kurzu."

A je jasno, kam článek zařadit.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Tak šup, šup, ať se vy, mladí pedagogogvé dozvíte, že si vaši žáci mohou doma popovídat i s babičkou, jak Barunka na Starém Bělidle. Ale bez nakukování do kapsáře! Doba se mění překotně, totiž.

Okomentovat