27.4.17

Bořivoj Brdička: Tvořivé myšlení jako základ kompetencí pro 21. století

Zpráva o kurzu edX Design Thinking for Leading and Learning vedeném špičkovými odborníky MIT, jehož cílem bylo pomoci učitelům a vedoucím představitelům škol integrovat tvořivé myšlení do výuky. Jedná o zcela typický postup transformace školy naplňující požadavky současného vývoje společnosti.

Do kurzu edX Design Thinking for Leading and Learning jsem se přihlásil, protože jsem chtěl sledovat, jak se vyvíjí poznání těch (pro mě) nejčelnějších expertů v oboru vzdělávacích technologií Justina ReichaMitchela Resnicka z MIT. A nebyl jsem sám. Stejný nápad mělo 8 tisíc dalších zájemců z celého světa.

Je pravda, že tvořivému myšlení jsem se v minulosti již věnoval – viz Tvořivé myšlení IDEO. Tehdy jsme sledovali koncept tvořivého myšlení od jeho vzniku v 60. letech minulého století přes implementaci do výuky na Stanfordu až po integraci do činnosti poradenské agentury IDEO, která zpětně pomáhá školám zavádět ho do výuky. To má samozřejmě jasný smysl všude tam, kde se snažíme od instruktivních postupů dospět až ke konstruování vlastního poznání žáky. Konstruování může mít mnoho různých forem. Nemusí se omezovat jen na práci vývojářů technických zařízení, kde se jistě bez podobné specializované metodiky neobejdou.

MIT je minimálně stejně věhlasná technická univerzita jako Stanford. Tvořivé myšlení je základem práce jejích vědců i učitelů. Nelze se proto divit, že zde dospěli k rozhodnutí představit svůj přístup k tomuto tématu světu. Pánové Reich a Resnick nejsou jedinými lektory kurzu, pro mě jsou ale zárukou vrcholné úrovně obsahu (viz MITx MOOC o vzdělávacích technologiích).

Model tvořivého myšlení MIT se od stanfordského (IDEO) moc neliší. Jedná se o cyklus, jímž musí projít každý, kdo tvoří nějaký nový produkt, který má být někomu užitečný. Má 6 fází – objevování, interpretace, generování nápadů, tvorba prototypu, testování, reflektování a sdílení.

Model tvořivého myšlení MIT

Porovnáním se stanfordským zjistíte, že je zde 4. fáze cyklu (experimentování) rozložena do dvou (tvorba prototypu a testování). To je nepodstatný detail. Zaznamenal jsem však jiný, mnohem důležitější posun v chápání tvořivého myšlení v režii MIT. Je vnímáno mnohem šířeji, takže ho lze aplikovat na řešení mnohem většího množství problémů. Právě ve vzdělávání je ten posun markantní. Tvořivé myšlení již není jen metodikou konstruktivně orientované výuky pro žáaacute;ky, ale stává se základním principem fungování celé vzdělávací instituce. To znamená, že je třeba ho vnímat jako metodu tvorby produktu, jímž je v tomto případě příprava všech výukových aktivit. To znamená, že ji využívá vlastně každý učitel.

Lekce 1

Kurz měl 3 lekce. První vysvětlovala samotný princip tvořivého myšlení. Teorii popsanou dříve (Tvořivé myšlení IDEO) zde opakovat nebudu. V praktické části bylo úkolem účastníků najít si vhodnou cílovou skupinu (nejlépe kolegů, kterým chceme informaci o tématu předat) a s nimi si vyzkoušet první tři fáze aplikace tvořivého myšlení na řešení problémů skupinou generovaných.

Lekce 2

Druhá lekce byla věnována implementaci tvořivého myšlení na úrovni výukových aktivit. Jako příklad hodný následování bylo popsáno zavedení tohoto přístupu do výuky v Meadowbrook School nedaleko Bostonu, která při realizaci úkolu úzce spolupracovala s MIT Edgerton Center.



Video ukazuje to podstatné, a sice nasměrování školních činností k onomu známému Papertovu kultovnímu heslu „Učit se znamená zamazat si ruce“. Typicky to ve škole vypadá tak, že se místo počítačových učeben zřizují tzv. „Maker Spaces“ neboli prostory pro realizaci vlastních nápadů. V Meadowbrook za tímto účelem zřídili samostatné oddělení (klub) EurekaLab trochu připomínající v našich školách zrušené dílny. Žáci zde pracují na svých vlastních projektech. Začíná to klasickým stříháním a lepením, pokračuje sestavováním výtvorů z různých stavebnic, navrhováním objektů tisknutelných na 3D tiskárně a končí programováním robotů či tvorbou aplikací (též viz Osobní tvořivost jako mezinárodní hnutí transformující školství).

Vše, co žáci tvoří, jsou vlastně jen prototypy, které nutně nemusí být funkční. Jeden z lektorů kurzu Blade Kotelly to vyjádřil takto: „Jakmile se začnete přesouvat z fáze výzkumné k tvorbě prototypu, je nutné si uvědomit, že není třeba, aby se to hned napoprvé povedlo. Nemůžete čekat, že přijdete s tím nejlepším řešením hned na začátku.“ Důležitý je proces myšlení vedoucí k návrhu, nikoli produkt samotný. A to myšlení je třeba rozvíjet neustálou diskuzí nad realizovanými činnostmi a vhodnými otázkami. Model MIT v závěru cyklu vysloveně předpokládá sdílení nápadů. Vzorem nám může být Resnickův Scratch.

Ještě jedna věc mi na metodice tvořivého myšlení MIT přišla důležitá. Základním cílem je řešit problém, který mají jiní – tedy nikoli svůj vlastní, jak jsme zvyklí v rámci konstruktivního pojetí vnímat výukové metody podporující osobní poznávání. Žáci jsou od počátku vedeni k tomu, aby vnímali a navrhovali řešení problémů jiných. Asi proto mají šesťáci z Meadowbrook za úkol tvořit věci žádané místními předškoláky (patrné ve videu).

Praktickým úkolem druhé lekce kurzu bylo navrhnout projekt aplikace tvořivého myšlení pro vlastní žáky a ten diskutovat s kolegy v rámci příslušného fóra.


Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

6 komentářů:

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Chtěl jsem rýpavě, jak je mým zvykem po přečtení nadpisu napsat, jestli toho tvořivého myšlení není moc, jestli už nejsme přejedeni tvořivým myšlením. Pak jsem chtěl položit otázku, jak to ten Wichterle dělal bez kurzů tvořivého myšlení, jak dělali Benz nebo Diesel, když tvořivě tvořili.

Pak jsem četl dál a došel k:

"...trochu připomínající v našich školách zrušené dílny. Žáci zde pracují na svých vlastních projektech. Začíná to klasickým stříháním a lepením, pokračuje sestavováním výtvorů z různých stavebnic,..."

A je to jasné. Každý "druhý" kluk v těch netvořivých totalitních dobách dělal to, co dnes "učí učitele na MIT".

S velkou slávou, pod dojmem, že počítače spasí všechno, jsme málo bránili to tvořivé proti "tlaku doby" a moc snadno školy, učitelé (i já) a odborníci (bez uvozovek) za přispění "odborníků" s uvozovkami, tento přístup opustili.

Bohužel.

mirek vaněk řekl(a)...

Anonymní to napsal. Objevujeme to, co před léty existovalo a fungovalo.
Napřed se to ale musí opustit,zavrhnout, zreformovat a odsoudit. Abysme to mohli po letech opět novou reformou objevit.

Bořivoj Brdička řekl(a)...

A to jste, pánové, zapomněli na úžasnou možnost tu věc řešit prostřednictvím nějakého projektu. Nepochybně se toho někdo ujme.
My jsme na na UK PedF právě doučili poslední studenty oboru TIV (tech a inf. výchova) a ten byl pro nezájem zrušen. Musím ovšem sebekriticky připustit, že dnes by již měl asi vypadat trochu jinak.

Nicka Pytlik řekl(a)...

že dnes by již měl asi vypadat trochu jinak.

Trochu jinak? Jako že ostřejší nůžky? Lepivější lepidlo?
TřiDé tiskárny a všelijací robůtkové, to je paráda. Pravda. Už to tady někdo vyvolával.
Jenže, kde se tam promítá ta manuální zručnost, o kterou jde především? A ten dávno zapomenutý fištrón? Ledaže by se ten robot sestavoval. Ale to je zase předžvýkaná stavebnice, skládačka. Pytlici neříkají, že dělat třeba modely ze stavebnice není k ničemu, ale přece jen, není nad tvorbu z neopracovaného materiálu. Takže klasika nářadí a vyrobit třeba zařízení na zjištění hmotnosti nebo délky časového intervalu. Jednoduchá hejblátka, ale vlastníma rukama a vlastní hlavou.

Bořivoj Brdička řekl(a)...

Pytlíku, souhlasím. Jen je třeba v pozadí vidět to, co budou žáci v praxi potřebovat. Je jasné, že se každému hodí umět přímo zpracovávat nějaký materiál. Mnoho z nich ale bude spíše potřebovat umět součástku navrhnout v CADu - 3D tisk je jen výstup. Robota sice skládáte ze stavebnice, ale jeho vlastnosti ovlivňuje, jak to uděláte a jak ho naprogramujete. "Zlaté české ručičky" si jistě poradí i v situacích, kdy nějaký díl stavebnice chybí! Přeji vám, abyste měl pro takovou výuku dostatečný prostor (nemyslím jen fyzický).
A všimněte si, prosím, hlavně toho posunu v koncepci MIT, kde tvořivé myšlení začíná na úrovni vedení školy - není jen výukovým cílem.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Mnohé se odvíjí také od věku dítěte. U druhé vlny vnoučat jsem zaregistroval, že elektronická blikající hejblata zůstávají opuštěna v koutě, a dětičky si hrají s hračkami, které skýtají větší variabilitu hry a především mají v sobě nějaký příběh.
Se svými žáky se, když na to úvazkově přijde, dostanu k nářadí v rámci předmětu využití digitálních technologií v rámci vzdělávací oblasti člověk a svět práce. To jest rozborka a sborka stolního počítače. Taky dobrý.
Ale dostat do výuky něco jako Ozobot, Micro:bit, Arduino, nebo něco na ten způsob, to by byla paráda. Ale to víte, tři roky do důchodu, a podmínka tvořivého myšlení všech zainteresovaných... A tak ve spredšítu hledáme mimo jiné optimální způsob stříhání tabulek plechu z velké tabule. Ma-sa-kr...

Okomentovat