10.4.17

Bořivoj Brdička: Pomalé učení podle Pernille Ripp

Výzva jedné mezinárodní učitelky, která připomíná, že technologie nemohou ve výuce nahradit to, co umí jen dobrý učitel – vcítění do potřeb žáků.


Pernille Ripp, původem dánská učitelka, působí nyní v americkém Wisconsinu. Je držitelkou hned několika ocenění za projekty propojující pomocí technologií její třídu se světem s cílem posílit porozumění mezi lidmi s různým kulturním zázemím (např. viz ISTE Award for Innovation in Global Collaboration). Je autorkou již celkem 3 knih, jimiž se snaží vysvětlit kolegům, co a jak dělá. Hodně se zabývá metodikou čtení a psaní (např. prostřednictvím projektu The Global Read Aloud).

Spravuje hned 4 blogy. Ten osobní (Pernille Ripp – Teacher, Author, Creator, Speaker) ukazuje Pernille v roli čelné učitelky-mentorky a má mimořádnou návštěvnost. Druhý (The Adventures in Mrs. Ripp's Class) shromažďuje materiály použité ve výuce, třetí (OMS 7-O Sharks) má funkci deníku evidujícího dění ve výuce (nahrazuje LMS). Ten poslední pak publikuje práce žáků (Mrs. Ripp's Class).

O tom, že je Pernille skutečně vynikající učitelkou, mě přesvědčila svým nedávným vyhlášením podpory tzv. „pomalého učení “ [1]. Posuďte sami:

V těchto dnech jsme se s mými sedmáky rozhodli trochu zklidnit – ponořit se hlouběji do práce. Více mluvíme, více se ptáme, občas si vysloveně užíváme ticho. Na 7. třídu to často ani nevypadá. Neznamená to ale, že jsme rezignovali na naše výukové cíle. Zatím jsem nenašla recept, jak něco přímo vložit do hlav svých žáků, nepřevrátila jsem svou třídu, nedávám jim více úkolů, nenechávám je dospět k cíli samostatně. Pravda je mnohem prostší – zpomalili jsme proces učení.
Když je třeba, zůstaneme u tématu déle, klidně odbočíme a vezmeme to jinudy. Klidně se zastavím a lépe poslouchám, co žáci říkají. Je to velký luxus, ale zároveň je to způsob, jak lze výuku individualizovat.

Zde je několik rad, chcete-li se k iniciativě za pomalé učení přidat:
  • Zrušte mimořádné aktivity. Je obtížné se soustředit na věci, které dávají smysl, a nenechat se rozptylovat záležitostmi nepodstatnými. Projděte si své výukové plány a vyhoďte vše zbytečné.
  • Zvyšte efektivitu projektů. Naším úkolem je naplnit výukové cíle definované standardy. Často děláme projekty, které se vztahují jen k jednomu cíli. Mnohem lepší však je vymýšlet aktivity, které zároveň naplňují více (mezipředmětových) cílů, jejichž splnění hodnotíme nezávisle. Pak nemusíme ztrácet čas ověřováním dosažení jednotlivých cílů každého zvlášť, a vznikne tak prostor pro zpomalení.
  • Pamatujte si, že když žák mluví, více se naučí. Je lepší nechat žáky o tématu déle diskutovat a rozvíjet pochopení látky než spěchat k dalš&iaiacute; otázce a úkolu. Poslouchejte a klidně i několik vteřin počkejte, je-li ticho. Budete se divit, jaký vliv to má na sdílení myšlenek.
  • Nezapomínejte na vyšší princip. Cílem veškerého školního snažení musí být též výchova vedená snahou stát se lepším člověkem. Takže když píšeme, je to proto, abychom se stali lepšími vyprávěči schopnými pozitivně ovlivňovat jiné. Když mluvíme, snažíme se věc lépe pochopit. Když posloucháme, hledáme spojení s ostatními.
  • Poznejte své žáky. Mluvte s žáky, ptejte se jich, jak jim můžete pomoci, co jim brání dospět k cíli. Jedině tak můžete vědět, jakou podporu je vhodné nasadit, či zda lze zpomalit. Cílem je, aby poznali sami sebe.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat