25.3.17

Reakce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na pořad Interview Plus

Dne 22. března 2017 byl hostem pořadu Interview Plus speciální pedagog a zastupitel Šeberova Jiří Pilař. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zaslalo Českému rozhlasu Plus následující reakci na jeho tvrzení.

MŠMT považuje výsledky průzkumu provedeného ASP ČR během ledna a února 2017, na základě kterého vydala prohlášení, za zajímavé, nicméně v řadě případů za zavádějící.

Ve značně nepřehledném Prohlášení ASP lze identifikovat obavy této skupiny pedagogů ve čtyřech oblastech zajištění společného vzdělávání: v jeho financování, v oblasti podpůrných opatření, v problémech činnosti školských poradenských zařízení (ŠPZ) a v jejich komunikaci se školami a konečně ve vzdělávání pedagogů.

Šetření ASP ČR bohužel neuvádí velikost vzorku škol, které odpovídaly na dotazy, neuvádí ani které školy byly zahrnuty do šetření, jaký byl poměr škol zřízených podle §16 odst. 9 a škol běžných, kolik škol bylo z velkých měst a z malých, jak početné to byly školy. Není uveden ani poměr MŠ, ZŠ a SŠ.

Šetření NÚV, kterého se účastnilo 80 % ŠPZ potvrdilo rozdíly v náhledu na společné vzdělávání právě mezi těmito školami, podobně jako závěry šetření analytického útvaru MŠMT. Byly zjištěny rozdíly ve využívání podpůrných opatření, v jejich členění, struktuře i četnosti. Jsou rozdíly v uplatňování organizačních opatření, personální podpoře, ve využívání pedagogické intervence i speciálně pedagogické péče. Rozdíly byly zjištěny také v doporučovaných metodách práce, v hodnocení žáků, v úpravě výstupů i obsahů vzdělávání. Významně jsou také využívány speciální učebnice, didaktické pomůcky a kompenzační pomůcky. Běžné školy využívají nejvíce úpravy metod práce s žáky, úpravy hodnocení, organizace vzdělávání, intervence, a to především pedagogické, ale i speciálně pedagogickou péči. Poslední zmiňovaná podpůrná opatření s normovanou finanční náročností nejsou určena školám dle § 16 odst. 9 označovaným nepřesně jako školy „speciální“. Ty totiž mají zvýšené financování na žáka formou příplatku a podpůrné opatření mohou obdržet jen ve výjimečných případech.

Ad Financování

„S účinností právních předpisů od 1. 9. 2016 dochází k vyrovnání podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách, kteří byli již mnoho let do těchto škol integrováni, ale pro podpůrná opatření nebylo možné zajistit odpovídající finanční prostředky. Vytvořily se tak pro ně podmínky, které měly ve větší míře dosud pouze školy zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona,“ uvedl k tomu náměstek pro řízení sekce vzdělávání, Mgr. Václav Pícl.

Finanční prostředky na realizaci společného vzdělávání vycházejí z normované finanční náročnosti jednotlivých podpůrných opatření (dále „PO“). Z důvodu adresnosti finančních prostředků je nárokovost vázána na vyplnění výkazu R 44-99. Filosofie stanovení rozpočtu z titulu PO je taková, že škole náleží při splnění podmínek (PO poskytuje a řádně je vykázala) stanovená normovaná náročnost dle přílohy vyhlášky č. 27/2016 Sb. Když škola pořídí PO levněji, prostředky jí zůstávají v rozpočtu k dalšímu využití.

Statistická data MŠMT, která vycházejí z dat výkazů R 44-99, jednoznačně dokládají zvýšené čerpání finančních prostředků ve školách. Informace z krajů i z Asociace ředitelů ZŠ hovoří o tom, že finanční zajištění společného vzdělávání hodnotí školy velmi pozitivně.

Ad Podpůrná opatření a kvalita vzdělávání

Hovořit o zhoršení kvality vzdělávání všech žáků je po pouhých šesti měsících od náběhu společného vzdělávání skutečně předčasné. O neoprávněnosti této spekulace (dojmů respondentů) svědčí snad pouze skutečnost, že žáci, kteří jsou dnes ve školách vzděláváni v běžném vzdělávacím proudu, jsou ve školách prakticky od roku 2005, kdy byla zahájena tzv. integrace žáků se SVP. A neexistuje doklad o tom, že by v těchto školách nějak významně klesaly vzdělávací výsledky žáků. Převahu žáků vzdělávaných s využitím podpůrných opatření tvoří totiž již po několik let žáci s poruchami učení a s poruchami chování, žáci s narušenou komunikační schopností a žáci s různými druhy zdravotních postižení, kteří se vzdělávají jak v běžných školách, tak ve školách dle § 16 odst. 9. Jednoznačně se nepotvrdily obavy živené některými odborníky a médii, které byly spojovány s vysokými počty žáků s mentálním postižením v běžných školách. Naopak se potvrdilo, že školy pro kvalitnější vzdělávání těchto žáků potřebovaly rozšíření rejstříku podpory prostřednictvím podpůrných opatření.

MŠMT průběžně velmi pozorně vyhodnocuje všechny informace ze škol a ŠPZ. Víme proto, že velkým problémem je vzdělávání žáků s poruchami chování, s poruchami autistického spektra a s psychiatrickými onemocněními. Vzdělávání těchto žáků vyžaduje řadu organizačních, personálních i materiálních podpor. Tento problém ovšem existoval již před účinností novely školského zákona a nikdo ho neřešil. Společné vzdělávání proto představuje (nejen v tomto případě) pomyslný katalyzátor, který odhalil citlivá místa ve vzdělávacím systému související především s připraveností pedagogů vyučovat heterogenní skupiny žáků. Ty ovšem ve školách byly, jsou a budou prakticky vždy, pokud nebudeme vytvářet segregované třídy podle aktuálních schopností žáků.

Pokud jde o podpůrná opatření, stanovisko ASP zmiňuje, že přinesla vysokou administrativní zátěž. Ovšem ta na školách byla připravována a ověřována již před novelou zákona. Plán pedagogické podpory (PLPP) byl před začleněním do prováděcích dokumentů ověřován tři roky na školách, které jednoznačně podpořily, aby péče o žáky s mírnými vzdělávacími problémy byla plně v kompetenci škol a PLPP sloužil jako strukturovaný a velmi stručný záznam o tom, jak se ve škole mezi pedagogy komunikuje o žácích, kteří potřebují více individuální podpory. Důvodem je zejména komunikace včasná a nikoliv až při projednávání na klasifikačních poradách. Podobně nejen PLPP, ale i individuální vzdělávací plán lze jen těžko považovat za pouhou „administrativu“. Spíše jde o součást pedagogické práce, pro kterou samozřejmě začínáme vytvářet podmínky.

Pokud jde o novou administrativu, často se hovoří o tzv. Doporučení. Formuláře Doporučení pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami reflektují zejména skladbu podpůrných opatření vymezených v § 16 školského zákona. Poprvé v historii jde o dokumenty, které žádoucím způsobem sjednocují typ a formu informace poskytované školám (nediktují samozřejmě jednotnou podobu zprávy z vyšetření). Do této doby získávaly totiž školy velmi různorodé zprávy z vyšetření a doporučení ŠPZ, kde si samy školy stěžovaly na špatnou srozumitelnost a nedostačující popis toho, co je třeba ve školách s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami dělat. Školská poradenská zařízení proto získávají pravidelnou metodickou podporu, a to jak v setkáních s řediteli těchto zařízení, tak formou regionálních setkání, programů DVPP a workshopů; dále získávají metodické materiály i metodickou podporu při řešení obtížných a nejednoznačných klientů. Sami pracovníci ŠPZ nabízí i podporu školám a výchovným poradcům v regionech s podporou projektu KIPR. I mezi ŠPZ jsou velké rozdíly v ochotě a schopnosti změnit svou práci tak, aby se zlepšila komunikace se školami.

Shrnuto: v návaznosti na účinnost vyhl. č. 27/2016 Sb. se administrativa zvýšila, a to z důvodu adresnosti finančních prostředků, o vyplnění výkazu R 44-99. Evidence kompenzačních a speciálních učebních pomůcek pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (dále „SVP“) škola vedla i v dřívějších letech. Podpůrné opatření ve smyslu individuálního vzdělávacího plánu není pro školy novým administrativním zatížením, neboť jej školy vypracovávaly již dle právních předpisů platných do 31. 8. 2016 (konkrétně vyhl. č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných). Stejně tak je tomu i v případě nejvyššího počtu žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními 2. až 5. stupně ve třídě nebo studijní skupině. Současná právní úprava umožňuje od 1. 9. 2016, že vzdělávání ve třídě, oddělení nebo studijní skupině, ve které se žáci se SVP vzdělávají, mohou zajišťovat souběžně až 4 pedagogičtí pracovníci. Rozhodnutí o vypracování Plánu pedagogické podpory je v kompetenci dané školy.

Zajistit personální podpory skutečně je v některých regionech problematické. Školní psychologové a školní speciální pedagogové jsou zajišťováni jednak jako podpůrné opatření, jednak stále běží rozvojový program pro střední školy a současně je možné získat finanční prostředky na tyto odborníky z prostředků ESF Peníze pro školy (Šablony). Hlavním problémem nejsou finanční prostředky, ale skutečnost, že těchto odborníků není obecně dostatek. Nepředstavují však jediný nebo rozhodující prvek pro úspěšné zavádění společného vzdělávání.

Ad Vzdělávání pedagogických pracovníků

Rozsah poskytovaných informací ke společnému vzdělávání je velmi pestrý a široký, jedná se o vzdělávací programy různých vzdělávacích subjektů, o metodickou podporu na stránkách MŠMT i NÚV, o stále fungující možnosti zadávání dotazů na linku společného vzdělávání v NÚV. Dále jsou pořádány workshopy v krajích, konference a celostátní setkání (např. v lednu setkání ŠPZ v rámci projektu KIPR). Nabídky vzdělávacích programů nejsou monotematické. Je pravdou, že mezi nabídkami jsou kvalitativní rozdíly.

Náměstek pro řízení sekce vzdělávání, Mgr. Václav Pícl, připomněl, že: „Pedagogičtí pracovníci mají dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů, po dobu výkonu své pedagogické činnosti povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovují, udržují a doplňují kvalifikaci, a to i v oblasti speciálně pedagogických dovedností.“ MŠMT vyhodnocuje reálný průběh společného vzdělávání a aplikaci vyhlášky č. 27/2016 Sb. a je připraveno k úpravám vyhlášky.

Ze strany MŠMT jsou veškeré informace, metodická doporučení a aktuality zveřejňovány na internetových stránkách MŠMT a na internetových stránkách Národního ústavu pro vzdělávání (dále jen „NÚV). Informace jsou průběžně aktualizovány a doplňovány. Na internetových stránkách MŠMT jsou zveřejňovány veškeré tiskové informace, články, reportáže a mediální prezentace, které byly v souvislosti se společným vzdělávání vydány.

Vzdělávací programy v rámci průběžného dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (dále „DVPP“) pro oblast společného vzdělávání nabízí NIDV pro celé pedagogické sbory škol. Konkrétní nabídka vychází z průběžně aktualizovaného seznamu a je zveřejněna na webových stránkách.

K dispozici pedagogickým pracovníků v oblasti metodické podpory jsou ve všech krajích České republiky zároveň konzultační centra NIDV, která nabízejí:

1) konzultace k realizaci a úpravám školních vzdělávacích programů pro předškolní vzdělávání a základní vzdělávání (MŠ, ZŠ a nižší ročníky gymnázií), osobní návštěvy konzultantů ve školách nebo hromadná setkání učitelů s konzultanty na krajských pobočkách NIDV,

2) supervizní podporu pedagogům i celým pedagogickým sborům (MŠ, ZŠ a SŠ),

3) individuální mentorskou podporu pedagogů (MŠ, ZŠ a SŠ).

Kromě toho NÚV pravidelně již téměř dva roky vzdělává pracovníky ŠPZ a navíc vyškolil certifikované lektory, kteří dále vzdělávají v krajích. NIDV pak provádí i analýzu práce svých lektorů a o řadě jednotlivých případů nepřesných nebo zavádějících informací, které poskytují, MŠMT ví a na problém reaguje.

Společné vzdělávání samozřejmě není modelem bez problémů. Již nyní odhalilo dlouho neřešené problémy: co je třeba v našem vzdělávacím systému posílit, na čem je třeba pracovat a co je třeba zásadně upravit. Pokud bude společné vzdělávání směřovat k posílení kvality vzdělávání a současně bude směřovat i k posílení profesního postavení učitelů, není to marná snaha.

3 komentáře:

Josef Soukal řekl(a)...

Ze sociálních sítí: Nejsem vyhraněný odpůrce inkluze. Jsem naprosto jasně vyhraněný odpůrce nepřipravené, chaotické, nejasné atd. akce, která je prezentována jako zavádění inkluze. Akce, která mi jako koordinátorovi inkluze na běžné základní škole, kde jsme žáky integrovali už před 10 lety, přinesla týdně tak střízlivým odhadem 1/4 úvazku práce navíc - zejména práce administrativní, případně detektivně - pátrací (zjistit, co všechno dělat, vyplňovat, evidovat, žádat, vyhodnocovat) a to všechno v mém volném čase, doma, po večerech. Jsem jediná na škole, která se v tom trochu orientuje. Připadá někomu normální, že se mne ptá účetní, jak se budou vracet peníze za asistenty po rediagnostice, že nám nějaké peníze přišly a teď zas máme nějaké vracet?? Jak to, že na tyhle věci nikdo nikoho nepřipravil,neproškolil?? Jak to, že jediný seminář k inkluzi nám uspořádala PPP v září, v době, kdy ještě nikdo nic netušil?? Jak je možné, že když napíšu dotaz na mšmt nebo núv, tak se nikdo neobtěžuje odpovědět?? Jak je možné, že nejdůvěryhodnějším a nejlepším informačním pramenem nejen pro mne je tato sociální síť, kde dáváme dohromady, co kdo kde zaslechl, vytelefonoval a zjistil??

Jirka řekl(a)...

Náměstek pro řízení sekce vzdělávání, Mgr. Václav Pícl, připomněl, že: „Pedagogičtí pracovníci mají dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů, po dobu výkonu své pedagogické činnosti povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovují, udržují a doplňují kvalifikaci, a to i v oblasti speciálně pedagogických dovedností.“ MŠMT vyhodnocuje reálný průběh společného vzdělávání a aplikaci vyhlášky č. 27/2016 Sb. a je připraveno k úpravám vyhlášky.

Přituhuje! V těchto chvílích rozumím alternativcům. Také bych takovou školu nechtěl. "Naučte se to a nestěžujte si, že vám to stejně k ničemu není, protože zbytek systému nefunguje." Nevím, kdo těm nevinným dětem a jejich rodičům nasazuje psí hlavu?

krtek řekl(a)...

"(1) Pedagogičtí pracovníci mají po dobu výkonu své pedagogické činnosti povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovují, udržují a doplňují kvalifikaci."
- pokud myslel pan náměstek toto, pak je třeba připomenout, že učitel pro 1., 2. a 3. stupeň není speciálním pedagogem.

Okomentovat