29.3.17

Petr Chaluš: Co se nedočteme ve volebních programech o tématu školství

Stane se školství a vzdělávání důležitým politickým tématem před podzimními volbami? Odpověď na tuto otázku je snadná. Nestane. Vzdělávání u nás nepředstavuje rozhodující téma, a to ani před volbami. Vzdělávání nám přitom může dát moc nahlížet za obzory, poznávat sebe, druhé, svět. Pokud nevěnujeme pozornost sobě, druhým a světu, čemu ji tedy věnujeme? Volební témata budou nejspíše jako vždy zejména ekonomického charakteru – kdo a jak zajistí naše bohatství, případně ještě sociálně-fobická – která skupina lidí nás ohrožuje více než jiná. Peníze a strach zřejmě rozhodují volby ve větší míře než kapitoly ve volebních programech týkající se vzdělávání, přestože to nás může učinit bohatšími všechny a omezit v nás strach z jakýchkoli druhých.


Ignorujeme-li vzdělávání jako politické téma, ignorujeme vlastně to základní, co pro sebe můžeme společně (i politicky) udělat. Vzděláváním rozvíjíme sebe samé, pečujeme o svoji duši, o to nejcennější, čím jsme obdarováváni - o naše děti. Děti jsou důležité nejen proto, že mají roztomilé tvářičky, jsou mimo jiné základem udržitelnosti toho, čemu říkáme svět. Jsou tvůrci budoucí podoby světa. Jak jej budou tvořit, záleží na tom, co se od světa (i od nás) učí. Pokud politika ignoruje vzdělávání, znamená to, že je vážně nemocná: seberozvoj ani budoucí podoba světa pro ni není hodnota.

Téma vzdělávání možná není populární ani mezi voliči. My vlastně cokoli kolem škol nemáme moc rádi, a není se čemu divit. Školu si často spojujeme s přípravou na začlenění do struktur společnosti více méně bez ohledu na naši vůli, sny a touhy. Tento proces někdo občas obhajuje jako nezbytnou „socializaci“. Socializaci přitom můžeme vnímat jako rozvoj schopnosti žít společně s druhými, nejen jako proces usměrňování dětí k začlení se do systému.

Vzdělávání je někdy omezeně definováno jako příprava na život s cílem udržovat systém. Z tohoto pohledu pak na něm není nic zajímavého. Zajímavější je, pokud aspoň na chvíli připustíme (je to ještě vůbec legální?), že žádný systém neexistuje. Možná existují pouhé zájmy jednotlivých lidí, kteří vyprávějí příběh o systému, jak se to právě jim hodí. Vyprávějí příběh, ve kterém se musíme povinně začlenit do vedlejších rolí v systému (i v našem vlastním životě a světě). Pokud bychom rozvyprávěli demokratický příběh, že společnost svobodně vytváříme my sami, máme v ní hlavní roli, pak k tomuto vytváření nejvíce potřebujeme právě vzdělávání.

Zkusme na chvíli vnímat vzdělávání včetně školství jako cestu k tomu zásadnímu, čím jsme, k sebepoznání, poznání druhých, ke schopnosti žít, žít s druhými a vytvářet náš i společný svět. Jak by pak vypadala kapitola vzdělávání ve volebním programu? Mohlo by se vzdělávání stát tématem voleb, rovnocenným ostatním tématům? Nabízím zdarma všem politickým stranám několik hesel (kopírování možné i bez uvedení zdroje).

Celý článek v Deníku Referendum


4 komentáře:

mirek vaněk řekl(a)...

Ano nestane. Vzdělávání je v takovém průšvihu, že žádná politická strana nebude riskovat, aby s ním byla spojována. Jen návrat k normálu bude stát neskutečné peníze.

Tomáš Barták řekl(a)...

Možná se stane prioritou. Alespoň tak to budou politici říkat. Jenže pak přijdou prioritnější priority (bezpečnost, OKD, dálnice...) a opět zbudou jen ty sliby.

Oni na to školství zvysoka...kašlou.

Fanda Moudry řekl(a)...

"Oni na to školství zvysoka...kašlou."

Klidně můžeme použít mnohem peprnější výraz. Největším průšvihem je všeobecné přijmutí inkluze po česku. A nutno přiznat, že se na ní podílely ÚPLNĚ VŠECHNY politické strany a hnutí. Tak koho si mám v podzimních volbách vybrat? Evidentně nevidím světlo na konci tunelu, protože všichni kážou vodu a přitom pijí víno.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Zkusme na chvíli vnímat vzdělávání včetně školství jako cestu k tomu zásadnímu, čím jsme, k sebepoznání, poznání druhých, ke schopnosti žít, žít s druhými a vytvářet náš i společný svět.

Je-li to školství povinně docházkové, pak jsou pytlici v tomto směru značně skeptičtí.
Nějaké jiskřičky by se snad mohly najít ve školství sekundátním, a drobné plamínky pak ve sféře terciální. Oheň poznání a schopností se ale plně rozhoří, až začne doopravdy o něco jít. Především o proces uživení se. Na úkor někoho jiného pak zejména.

Okomentovat