27.3.17

Ondřej Šteffl: Proti gustu žádný dišputát

V Londýně už řadu let funguje škola Michaela, je to prý nejpřísnější škola v celé Británii. Například tam žák zůstane po škole za to, že přijde do školy o minutu pozdě, neudělá domácí úkol, za nedbalou práci, za to, že nemá pero nebo pravítko, nevhodně reaguje na učitelovy pokyny nesouhlasným mlaskáním či obracením očí v sloup, a dokonce za neustálé otáčení se přes zákaz učitele. Žákovské toalety nemají zrcadla a make-up je zakázaný. K pravidlům školy Michaela patří tiché chodby. Děti se přemisťují mezi učebnami bez mluvení, v jedné řadě, rychle. Atd. Někteří odborníci na vzdělávání však nejsou příliš nadšení, a téměř každý večer se tak na sociálních sítích odehrávají potyčky mezi příznivci a odpůrci školy. Ředitelka školy říká, že největší výzvou není udržet žákovskou disciplínu, ale vyrovnat se s kritikou zvenčí.

Šok

Je to pro mě šokující zjištění. Tedy nikoliv to, že taková škola existuje a funguje. To naopak pokládám za správné a žádoucí. Šokující se pro mě zjištění, že lidé, označování za odborníky na vzdělávání mají s touto školou problém. Tato škola očividně má svoji vizi, hodnoty, nastavené procesy, kritéria hodnocení a s ohledem na své cíle zřejmě i skvělé výsledky. Nijak mě proto neudivuje, když ředitelka školy říká: „Děti to tady milují, protože vědí, že v porovnání s jejich základní školou nebo školou, ve které byly předtím, se tady hodně naučí, je tu klid a nejsou šikanovány.“

Můj šálek čaje ovšem taková škola není, neposlal bych do ní svoje děti a ScioŠkoly, které budujeme, jsou v mnohém jiné, založené na jiných principech, vycházející z jiných hodnot, sledují jiné cíle. Přesto pokládám za hloupé a nebezpečné takovou školu kritizovat jen proto, že moje gusto to není.

Pseudoodborníci

Nemůže být odborníkem na vzdělávání nikoho, kdo nepochopil, že volba cílů vzdělávání a od nich se odvíjejících metod, organizace, kritérií hodnocení atd. závisí především na hodnotovém rámci jednoho každého člověka, rodiče, jedné každé školy. A hodnotové rámce nejsou vědeckým poznatkem, nemohou být správně nebo nesprávné, nelze je vyargumentovat. U nás říkáme proti gustu žádný dišputát (de gustibus non disputandum est).

Podobně asi nebudeme za odborníka na náboženství pokládat někoho, kdo nám bude vykládat, že protestanti jsou špatní a katolíci dobří, či naopak. Ano, o takové věci se válčilo. Jedni vnucovali svůj názor druhým. Silou. Jednou se válčilo třicet let. Dnes jsme ale dospěli k toleranci a máme ekumenické bohoslužby, respektujeme jiný názor, učíme se od sebe.

Také hudební kritik, který bude tvrdit, že klasická hudba je dobrá, zatímco rokenrol, punk či dechovka od základů špatné, asi není člověkem na svém místě. Na hudbě je také dobře vidět o co jde. V každém hudebním stylu se nakonec ukáže, že některá hudba je kvalitní a dobrá a jiné nekvalitní a špatná. Ano, většina lidí si vybere to své a to poslouchá. To jsou fanoušci. A pak se mezi nimi i najde pár takových, kteří fanouškům jiných stylů nadávají. To jsou fanatičtí fanoušci. Rozhodně ne však hudební odborníci.

Pluralitní společnost, pluralitní školství

Hezky to vystihl děkan pedagogické fakulty v Brně Jiří Němec: „Kvalitní škola je ta, která umí dobře popsat své vize, hodnoty, procesy apod., které jsou ve vzdělávání klíčové a v praxi se snaží je naplnit. Jsem rád, že žijeme v pluralitní společnosti a nemáme jen „jednu kvalitu“.


Fanatici, kteří věří, že jen to jejich pojetí vzdělávání je to správné, a chtějí ho pro všechny, škodí. Jsou ovšem na obou stranách pomyslné škály. Konzervativní filosof Roger Scruton prý např. říká, že škola Michaela by měla být vzorem, „který by měly všechny naše školy následovat“. Přestava, že pro školy, celé školsví existuje jedno správné řešení, a to je třeba prosadit je stále velice rozšířená. A zdá se, že nejen u nás, ale i v tak vyspělé demokracii jako je Velká Británie. Takovou představou trpí nejen mnoho úředníků, poslanců na všech úrovních, ředitelů škol, učitelů, ale i rodičů a dokonce i žáků.

Respektovat a učit se

Je to mrzuté, protože prosazovaní vlastního přesvědčení a boj s jiným účinně brání rychlejšímu pokroku. Střetu konzervativních a liberálních názorů se věnuje skvělá kniha amerického psychologa Jonathana Haidta: Morálka lidské mysli. (Věděli jste, že vaše přesvědčení - gusto je z velké části vrozené?) Jeho úvahy vesměs o politice lze snadno přenést do školství a vzdělávání. Píše např.: „Buďte ve střehu před kýmkoli, kdo tvrdí, že existuje jen jedno jediné pravé pojetí školy (původně tam je jiné slovo než škola), které platí pro všechny, vždy a všude. Lidská společenství jsou složitá a spletitá a jejich potřeby a požadavky jsou proměnlivé.“ Podrobně se zabývá tím, že naše přesvědčení nás spoutává a zaslepuje. Pokud to ale nenahlédneme, těžko se můžeme od těch ostatních, jejichž přesvědčené je jiné, něco naučit, inspirovat se.

Škola Michaela rozhodně není moje gusto, ale budu se snažit, aby se tam někdo ze ScioŠkol jel podívat. Když budu parafrázovat Voltaira: Nelíbí se mi takové pojetí školy, ale budu bojovat za to, aby takové školy mohly fungovat a aby do nich rodiče mohli posílat své děti. A budu hledat, co nás v takových školách může inspirovat.

Převzato ze sociální sítě Facebook:


2 komentáře:

mirek vaněk řekl(a)...

Prosím o odstranění zkomoleniny v titulku.

Ano s tímto článkem souhlasím. Bez výjimky. Kéž by to takto fungovalo.

Bohužel realita je někdy jiná. S něčím se dá v reálu něco dělat. Bohužel něco v reálu fungovat tak ideálně nebude.

Jan Hučín řekl(a)...

Také s článkem souhlasím a to, co Ondřej píše, se mi zdá moudré. O pojetí školy podobně jako o vhodné stravě nebo o hudbě je možné diskutovat. Jen si na rozdíl od Ondřeje myslím, že nelze relativizovat úplně vše.

Okomentovat