1.3.17

Marta Semelová: Návrh kariérního řádu prohloubí administrativní zátěž pedagogů

Projev při projednávání novely zákona o pedagogických pracovnících v Poslanecké sněmovně v úterý 28. února 2017: "Pokud jde o plán profesního rozvoje učitelů, vedení portfolií, atestace... Zase, já to vidím jako další administrativní zátěž a bude se tady jednat především o papírově doložené kompetence. Já bych byla velice ráda, abychom konečně jednou vyslyšeli hlas učitelů, kteří volají společně i s vedením školy po stabilizaci ve školství, a také po tom, abychom je nechali učit. Abychom je zbavili všeho toho papírování, všech těch tabulek a skutečně, aby se mohli věnovat naplno tomu, kvůli čemu ve školství jsou, a to je učení žáků. Je samozřejmé, že se učitelé musí vzdělávat. Musí se dále rozvíjet v průběhu celého svého života, ale to dělají a dělali to vždycky kantoři i bez takovéto novely a vnímali to jako velice potřebné. Takže to si myslím, že je i bez této novely zcela samozřejmé."


Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vládo. Kariérní řád by měl do škol vnést lepší motivaci pro učitele. Jeho potřebu tak do určité míry chápu, protože systém dalšího vzdělávání je roztříštěný, o kariérním řádu se dlouhodobě mluví několik let.

Na druhou stranu předložený návrh vnímám jako problematický, který je složitý pro učitele i ředitele škol, a to časově i organizačně a hrozí, že opět naroste administrativa. Všichni si uvědomujeme, že učitelská profese je velmi náročná a velmi zodpovědná, že by měly této náročnosti a zodpovědnosti odpovídat podmínky, a to jak pracovní, tak platové. Bylo tady už i řečeno, že absolventi pedagogických fakult, ale i dalších škol, které připravují učitele, do školy nenastupují. Problém je to, že i když nastoupí do škol, a tak krátce po svém nástupu odchází ze škol. Tady je samozřejmě podmínka, a to nejen pro kariérní řád, ale pro všechno, co by mělo zkvalitňovat vzdělávání, i nárůst rozpočtu školství.

Je pravda, že je někde situace velice kritická. Chybí učitelé matematiky, fyziky, chemie, chybí učitelé cizích jazyků a IT, učitelé odborné výchovy. Technické obory navíc studuje velice malý počet vysokoškoláků, místo učitelství si raději volí neučitelské studium, kde jsou následně potom lépe platově ohodnoceni. Problém je i to, že v krátké době odejde řada učitelů těch oborů, o kterých jsem mluvila, do důchodu, a nemá je tak kdo nahradit. Podle průzkumů, které si dělalo Ministerstvo školství v letech 2012-16 ubývají učitelé do 35 let věku. Ve školách chybí učitelé muži. To je známá otázka, známá věc.

Nakolik požadavky, o kterých jsem na začátku mluvila, splňuje zákon o pedagogických pracovnících, respektive návrh kariérního řádu, to si kladu jako velký otazník. Já tím nechci šmahem kariérní řád odmítnout. To v žádném případě a uznávám, že obsahuje i řadu pozitivních věcí. Konkrétně pokud bych měla jmenovat, tak bych chtěla v každém případě ocenit podporu pro začínající učitele v tom adaptačním období a s tím spojený příplatek pro uvádějí učitele na dva roky. Je pravda, že na mnoha školách bylo rozumné vedení a uvádějícího učitele ponechalo, ačkoliv to nebyla jejich povinnost, nicméně ty peníze vlastně dávali z osobního ohodnocení, odměn atd., takže ty tři tisíce korun příplatek, si myslím, že na tuto významnou pozici určitě patří. Uvádějící učitel může pomoci začínajícímu učiteli skutečně přetvořit se nebo vyzrát ve velice kvalifikovaného, velmi kvalitního učitele a pomáhá mu kromě toho dostat se i do problematiky dané školy. A samozřejmě pomáhá uvádějící učitel i v takových těch praktických záležitostech, jako například pomoc při začínajícím jednání s rodiči a výchovných problémech u dětí a podobně. Takže tady to velice oceňuji a myslím si, že je to velký klad tohoto návrhu zákona.

Jako další, co vidím za velice potřebné, je jakýsi návrat nebo znovuobnovení odborných metodických kabinetů. Mně je úplně jedno, jak se budou jmenovat, ale je to prostě něco, co jsme znali, a co si myslím, že pomáhá nejenom začínajícím učitelům, ale učitelům v každém věku.

Pokud jde o specializační pozice, jsou tady některé tradiční, jako je výchovný poradce. To je určitě na školách potřebné, fungují, existují už teď. Je dobře, že je to i tady oceněno specializačním příplatkem. Druhá věc je to vzdělávání v počtu 250 hodin, kdy to může způsobit některé problémy organizačního charakteru na školách. Vím, že tady u výchovného poradce to není podmínka, pokud tuto činnost už vykonává podle studia, které bylo v minulosti nebo v současnosti, které je.

Druhá věc je u kariérního poradce, kde to studium, i když má třeba člověk, který by mohl tuto funkci vykonávat, tak vystudoval výchovné poradenství - tady už to není uznávané, což vidím jako určitý problém. Pokud jde o další pozici, kterou paní ministryně akceptovala - můj pozměňovací návrh, tak to je speciální pedagog. Já tuto vstřícnost vítám. Je pravda, že já jsem to navrhovala trošku jinak v tom smyslu, že by to měl být speciální pracovník, protože právě ty zkušenosti ze zahraničí, ale i ze škol, kde už zavedli tuto pozici, tak upozorňují na to, že by to neměl být učitel, a to z několika důvodů. Jednak proto, že se tady vytváří určitý trošku jiný vztah mezi žákem a tímto sociálním pracovníkem, než mezi žákem a kantorem.

A druhá věc je, že by měl být sociální pracovník využitý i k tomu, že když je potřeba, tak by měl okamžitě vyjet třeba do terénu, a to pokud tedy bude učitelem, tak půjde obtížně. Nicméně, jak jsem říkala, vítám to. Vnímám to jako určitý kompromis. Je to pozice člověka, kde je přesah přes školu. Pracuje s rodinou toho dítěte, pracuje s OSPODem, pracuje s dalšími, třeba policií, s dalšími složkami. Mělo by to tedy pomoci žákům a pomoci rodinám.

Pokud jde o zavádění dalších nových pozic - mám teď na mysli např. koordinátor autoevaluace nebo mentor. Tady to už vidím jako problematické. Myslím si, že by to mělo být zachováno v kompetenci ředitele školy a případně spíš podpořit činnost metodických sdružení, kde je velký prostor i k výměně zkušeností. Uvítala jsem ten návrh na změnu příplatku za třídnictví, protože já jsem tady minule kritizovala právě to rozdělení výše příplatku za třídnictví pro učitele prvního stupně a učitele druhého stupně, kde na druhém stupni vlastně bylo navrhováno větší přidání. My jsme dávali jako návrh to, aby se příplatek za třídnictví srovnal a navrhovali jsme, aby to bylo procentuálně. Konkrétně pět až osm procent, což považuji za lepší i s tím, že pokud by docházelo k navýšení platů, tak by se to vlastně odrazilo i ve výši toho příplatku za třídnictví, přičemž tak, jak je to navrhováno teď, tzn. konkrétní částka, tak tady by stagnovala ta částka oproti zvýšení příplatku. I to však beru jako kompromis, že je to srovnáno a nyní je dáno rozpětí od tisíce do tisíce pěti set korun s tím, že to není s ohledem na stupeň školy, ale s ohledem spíš na náročnost a na podmínky té které školy, té které třídy.

To jsou věci, které vnímám jako pozitivní. Dále bych zmínila to, co vnímáme jako negativní. A to je především, a nakonec o tom tady hovořila i paní ministryně v úvodu svého vystoupení. To je otázka administrativní zátěže pedagogů. Já si myslím, že ten návrh tak, jak je předložen prostě prohloubí administrativní zátěž pedagogů, kteří už dnes, ať už jsou to učitelé, ředitelé, vyplňují denně kvanta papírů, různé tabulky, dotazníky. A další zátěž na ně spadla se spuštěním tzv. inkluze, která nebyla dostatečně připravena. Zkušenosti ze škol, pokud bych se zastavila u tohoto problému, potvrzují naše obavy, že integrované děti budou víc vyloučeny, než kdyby zůstaly ve speciálních školách. Já tady můžu říci konkrétní příklad, kdy jsem zjistila na několika školách, že integrované děti namísto toho, aby se společně učily tak, jak bylo proklamováno v rámci společného vzdělávání, tak asistenti je vyvádějí na chodbu, do kabinetu a tam je doučují z úplně jiných třeba předmětů, než zrovna ve škole se probírá. Takže tady jsou problémy jednak tohoto rázu a jednak ty, které souvisí i s tím nárůstem administrativy.

Pokud bych se vrátila k tomu kariérnímu řádu tak, jak je předložen a k růstu byrokracie a papírování. Souvisí s tím další dva návrhy, a to je plán rozvoje školy, plán profesního rozvoje učitelů. U plánu rozvoje školy já chápu určitou logiku, že školy by měly mít představu, jakým směrem by se vzdělávání mělo dál ubírat. Za prvé si myslím, že ředitelé škol, vedení školy to společně i s pedagogickým sborem dělá. A za další tak, jak je to zde navrhováno. Opět to vidím jako přidávání na papírování a navíc, že zde hrozí formalismus.

Pokud jde o plán profesního rozvoje učitelů, vedení portfolií, atestace... Zase, já to vidím jako další administrativní zátěž a bude se tady jednat především o papírově doložené kompetence. Já bych byla velice ráda, abychom konečně jednou vyslyšeli hlas učitelů, kteří volají společně i s vedením školy po stabilizaci ve školství, a také po tom, abychom je nechali učit. Abychom je zbavili všeho toho papírování, všech těch tabulek a skutečně, aby se mohli věnovat naplno tomu, kvůli čemu ve školství jsou, a to je učení žáků. Je samozřejmé, že se učitelé musí vzdělávat. Musí se dále rozvíjet v průběhu celého svého života, ale to dělají a dělali to vždycky kantoři i bez takovéto novely a vnímali to jako velice potřebné. Takže to si myslím, že je i bez této novely zcela samozřejmé.

Pokud jde o podzákonnou normu, konkrétně standard učitele, s kterým by měl být kariérní řád propojen, tak vím, že je to podzákonná norma. Ale ono kolikrát právě tyto normy potom zpřesňují zákon nebo novelu tak, že se nestačíme divit i my i ti, kterých se to týká. To znamená školních pracovníků. Tak standard učitele, ten návrh, se kterým jsme se mohli na školském výboru seznámit, tak musím říci, že to bylo dílo velmi obsáhlé, velmi komplikované, složité, nesrozumitelné. Prostě mnoho slov o ničem, že to je podle mého názoru nepoužitelné. Já věřím tomu, že se na tom bude ještě pracovat, a že se to předělá.

Znovu opakuji, že učitelé chtějí učit a ne se administrativně probírat desítkami stránek jenom proto, aby věděli, jak mají vypadat v tom kterém kariérním stupni. Pokud jde o některé pozměňovací návrhy, které tady zazněly - mám teď konkrétně na mysli návrh paní poslankyně Putnové, který by měl umožnit učitelům v regionálním školství, tedy na základních školách, středních školách, vyšších odborných školách, jednou za 15 let využít té možnosti, 6 měsíců tvůrčího volna, kdy by se mohli vzdělávat podle potřeb svých i podle potřeby té které školy. Ona je to myšlenka dobrá. Myslím si, že mnoha učitelům v tom středním věku, jak bylo řečeno, by to určitě pomohlo. Mohli by nakonec i vyjet na určité stáže. Na druhou stranu já tady vidím velké problémy, které by to mohlo pro školy obnášet, a to organizační problémy. Já jsem tady na začátku svého vystoupení mluvila o tom, že jsou velké problémy s tím, aby školy sehnaly kvalifikované pedagogické pracovníky pro zvlášť některé obory, některé předměty, na plný úvazek, na stálý úvazek. A že už dnes se povolují všelijaké možné výjimky, kdo všechno může učit, protože ty kvalifikované pracovníky sehnat školy nemůžou.

Já mám velké obavy, kdybychom schválili tento pozměňovací návrh, že to přinese organizační problémy školám, že tam neseženou toho náhradního kantora zvlášť, když to bude na půl rok.

A navíc že se může stát, že ti učitelé, kteří na půl roku ze školství vypadnou, se uchytí někde jinde a zpátky do škol nám nenastoupí.

Ve svém vystoupení jsem nastínila některá pozitiva, která vnímáme, některá negativa, která vidíme jako varující. Pokud jde o ta pozitiva, myslím si, že mnoho z toho dobrého, co v té novele je obsaženo, se dá řešit i bez změn kariérního řádu s tou složitou administrativou, tak jak je předložená, a že kariérní řád, aby plnil skutečně to, co má, aby byl opravdu funkční, tak musí být co nejjednodušší, co nejpřehlednější. A já mám obavy, že předložená novela to zcela nenaplňuje. Děkuji za pozornost.

Žádné komentáře:

Okomentovat