1.3.17

Jiří Zlatuška: Formální kvalifikace učitelů není zárukou kvality

Projev při projednávání novely zákona o pedagogických pracovnících v Poslanecké sněmovně v úterý 28. února 2017: "Chtěl bych předložit pozměňovací návrh, který bude trvat na obecně magisterském vzdělání pro každého, kdo učí na vysoké škole, ale uvolní ten požadavek formální kvalifikace a nechá konkrétní způsoby doplňování znalostí na zodpovědnosti ředitele, který by tady toto učitelům ukládal. Kromě těch obecných úvah bych chtěl zdůraznit, že je zde i rozsudek Ústavního soudu z nedávné doby, má číslo Ústavní soud 3350/15, který se týkal oprávněnosti propouštění učitelů, kteří nemají patřičné formální vzdělání. Ústavní soud ve svém zkoumání problému došel k tezi, která je uvedena v rozsudku, ona je od někoho jiného než od těch soudců, ale je to teze, která je platná. Zní: Šedá je teorie, zelený je strom života.
"


Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, zákon, který projednáváme, ta novela, je velice důležitá, protože systém, který je v ní, je řádově něco, co v našem školství dlouhou dobu chybí.

Hodně dlouhou dobu se mluví o tom, že je potřeba to doplnit a teprve nyní na to přichází řada. Jednoznačně si myslím, že ten krok, který děláme, je pozitivní. Jiná otázka je ovšem, jestli jde dosti daleko a jestli opravdu jenom tady toto bude stačit na řadů problémů, které naše školství má.

Připomenul bych to, co tady říkal ve své faktické poznámce kolega Gabal o výzkumech z OECD kolem špatné míry motivace, odporu našich žáků ke škole i úloze toho, co kolega Gabal nazval škodlivým monopolem na přípravu učitelů. Nechtěl bych zpochybňovat, že učitelství je profese, že k němu nestačí jenom talent daný od boha, ale že je potřeba se i systematicky připravovat na toto působení, zdokonalovat své předpoklady a dělat to, co se dělá v řadě jiných profesí. V tomto se učitelství od jiných profesí neliší. Na druhou stranu stejně jako v jiných profesích můžeme mít malé počty výjimek, u kterých stojí za to umožnit ten systém, chcete-li obcházet, a dostávat se do toho systému jiným způsobem.

Z těch doporučení, která zaznívají ve zprávách OECD, bych připomněl, kromě toho, co zde již zmínil kolega Gabal, ještě další. OECD nám doporučuje, abychom zlepšili mobilitu pracovníků ve školství, abychom umožnili i pracovníkům v pokročilejším věku s načatou jinou kariérou vstupovat do školství jako učitelé a oživovat to prostředí, mimo jiné v odborných předmětech nebo v předmětech přírodovědných. U těchto věcí je známo, že by to pomohlo. Souhlasím s tím, co zde říkal kolega Gabal, že by tady takovéto zlomení monopolu mohlo představovat zlepšení i z hlediska motivací dětí.

Formální kvalifikace není zárukou kvality, přestože je dobré mít v tom mainstreamu prostředky na její budování. Zahraniční analýzy i pozorování České školní inspekce vyvracejí přesvědčení, že učitelé bez formální kvalifikace jsou méně kvalitní. Mnozí ředitelé škol stále drží ve školách i učitele, kteří sice splňují zákonné požadavky, ale jen na hraně zákona. Drží je tam proto, že je pokládají za výborné učitele. Pokud jsou někde ve školách nekvalitní nekvalifikovaní učitelé, je to zpravidla kvůli celkovému nedostatku učitelů. Zahraniční studie Rockoffa a Staklera(?) z roku 2008, co nám certifikace říká o efektivitě učitelů, důkaz z New Yorku, tedy města, které má zhruba stejně obyvatel jako Česká republika, vyšlo to v Ekonomics of Education Review v roce 2008, ukazuje, že formální certifikace není pro efektivnost výuky relevantní. A tohle jsou sice americké podmínky, ale u nás podobná studie chybí. Nicméně bez ohledu na to, že zde není ucelená studie, je možné se obrátit na Českou školní inspekci a její výsledky a využít dílčí data od ní.

Podle dokumentů České školní inspekce porovnání kvalifikovaných a nekvalifikovaných pedagogických pracovníků bylo na základních školách vyhodnoceno 8994 hospitací, z toho 90,5 % u kvalifikovaných a 9,5 % u nekvalifikovaných pedagogických pracovníků. A závěry České školské inspekce z toho jsou tyto: Mezi nekvalifikovanými a kvalifikovanými pedagogickými pracovníky není rozdíl u stanovení cíle. Kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci ve vyšší míře stanovili vhodný cíl vzhledem k školním vzdělávacím programům - 91,4 %, u nekvalifikovaných 87,2 %. Kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci častěji zařazují do cíle vědomostní složku - 92,3 % kvalifikovaní, 87,7 % nekvalifikovaní. Naopak nekvalifikovaní ve větší míře zařazují do cíle dovednostní složku: 60,5 % nekvalifikovaní, jenom 54,8 kvalifikovaní. Nekvalifikovaní pedagogičtí pracovníci mírně častěji zařazovali samostatnou práci žáků, naopak méně často zařazovali práci ve dvojicích a frontální výuku. To lze hodnotit z kvalitativního hlediska pozitivně. Účelnost využití organizačních forem byla vyšší u kvalifikovaných pedagogických pracovníků, nešlo ale o významné rozdíly kromě samostatné práce žáků. Nekvalifikovaní pedagogičtí pracovníci ve významné míře, v nižší míře zařazovali trasmisivní a komunikativní metody výuky, práci s testem, problémové učení a názorně demonstrační metody, naopak významně častěji zařazovali dovednostně praktické metody.

Rozdíly mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými pedagogickými pracovníky obecně nejsou nijak velké. A je důležité si uvědomit, že mezi nekvalifikovanými pedagogickými pracovníky je velký podíl těch, kteří dosahují výborných výsledků a jsou výborně hodnoceni i Českou školní inspekcí, a naopak mezi kvalifikovanými je mnoho těch, kteří nejsou inspekcí hodnoceni dobře. Samotná kvalifikace by proto neměla být nějakým zlatým teletem, které bychom vnímali bez toho, abychom si byli vědomi dalších aspektů.

K tomu přispívá to, co už zde zaznělo od kolegů Raise a Kořenka, co se týká nedostatku učitelů. My máme dneska deficit asi 5 tis. učitelů, který se každoročně zvyšuje asi o více než 2 a půl tis. A je velice pravděpodobné, že budeme systémově nuceni hledat řešení takového nedostatku učitelů. Nenahradí to jenom přechody třeba odborných asistentů z vysokých škol do regionálního školství, těch je zanedbatelný počet, který by takhle mohl přejít. A dá se vážně mít obavy z toho, že bude tendence v budoucnu umožnit učit bakalářům nebo jenom maturantům, jak tomu na prvním stupni bývalo.

Chtěl bych předložit pozměňovací návrh, který bude trvat na obecně magisterském vzdělání pro každého, kdo učí na vysoké škole, ale uvolní ten požadavek formální kvalifikace a nechá konkrétní způsoby doplňování znalostí na zodpovědnosti ředitele, který by tady toto učitelům ukládal. Kromě těch obecných úvah bych chtěl zdůraznit, že je zde i rozsudek Ústavního soudu z nedávné doby, má číslo Ústavní soud 3350/15, který se týkal oprávněnosti propouštění učitelů, kteří nemají patřičné formální vzdělání. Ústavní soud ve svém zkoumání problému došel k tezi, která je uvedena v rozsudku, ona je od někoho jiného než od těch soudců, ale je to teze, která je platná. Zní: Šedá je teorie, zelený je strom života.

Zdůrazňuje zohlednění zkušenosti, že ne vše - cituji ten rozsudek - na co se lze teoreticky připravit, má také vždy praktický význam a uplatnění. A naopak pro praxi jsou často důležitější poznatky a zkušenosti, které žádná škola nenabízí nebo dokonce poskytnout ani nemůže.

Pozměňující návrh, který v podrobné rozpravě předložím, by měl předejít pozdějším obdobným změnám, třeba snižování požadavků na vzdělání ve služebním zákoně. Je vhodnější podle mého názoru mít systémovou možnost přijímat pod dozorem ředitele školy vysokoškolsky vzdělané pracovníky motivované k učení, než spoléhat na možnost v případě nouze nechat učit např. pouze středoškoláky.

A to, že to předkládám v kontextu kariérního řádu, je dáno tím, že atestační řízení je nepochybně vhodnějším a rychlejším způsobem faktického doplnění kvalifikace pod dozorem již zkušených učitelů, než by bylo formalistické trvání na získání pedagogické kvalifikace cestou, která jinak odpovídá studiu pracovníků, kteří vysokoškolské studium dosud nemají. Děkuji.

4 komentáře:

mirek vaněk řekl(a)...

No to je evidentní kulišárna, jak se vyrovnat s budoucím nedostatkem kvalifikovaných učitelů. Vysokoškoláků bude spousta, těch jinak nepoužitelných ještě víc, tak je šoupnem do škol. Tím samozřejmě znemožníme existenci pedagogické komory. Zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Všechnu zodpovědnost bude mít ředitel a peníze dostane na třídu. Jak typické.

Simona CARCY řekl(a)...

Nechci byt protivna, ale pokud si Zlatuska mysli, ze k ucitelstvi je treba talentu, proc nejsou na pedfakulty poradany talentove zkousky. No - on to myslel asi jako vsechno - trochu nadnesene a uplne jinak

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Pak bude následovat co? Nejspíše zrušení pedagogických fakult.

Jirka řekl(a)...

Co mě na tom stavu znepokojuje, je tendence pod vizí toho, že se někdy v budoucnu stát postará o zkvalitnění základního školství, což je samozřejmě aktivita, ke které vy osobně i tady tato vláda výrazným způsobem přispívají. A myslím si, že posun tímto směrem je zde patrný. Je to příslib do budoucnosti. A problémy, které zde máme dnes, i respektující(?) volbu rodičů škol pro své děti, tak tady toto ztěžování vytváření malého segmentu, který v tom celku by se víceméně ztratil, ztěžování tohoto postupu neprospívá školskému systému jako celku a spíš prospívá jenom zavedeným líným kaprům, tak říkajíc.

Kdy bude na stránkách pedagogického.infa k dispozici překladač do českého jazyka. Jazykové nástroje Googlu si s tím neporadí, ale ty si neporadí ani se Slovinštinou, natož pak se Zlatuškovštinou.

Okomentovat