6.2.17

Petr Chaluš: K čemu jsme na světě?

Básnička „K čemu jsou holky na světě?“ vyvolala mnoho ohlasů. Její kritika a její obhajoba nás vedou zejména tématu genderu. Zajímavá otázka také je, co všechno vlastně „konzumují“ děti ve školách? Dokážeme o tom diskutovat? Zamýšlíme se vůbec nad otázkou, jaké hodnoty jsou ve školách dětem předávány?


Učebnice se u nás používat mohou a nemusí, v zásadě učební materiál může být cokoli, může ho vytvořit sám učitel, může to být volně dostupný internetový zdroj a podobně. Přesto je pochopitelně velmi časté, že školy nakoupí učebnice – texty se schvalovací doložkou udělenou Ministerstvem školství.

Učebnice musí splnit standardy a tyto standardy se dají určitě diskutovat a upravovat, hodnotitelé se dají lépe proškolovat. Existuje ještě jedna účinná cesta, nad učebnicemi diskutovat, získávat k nim zpětnou vazbu. Diskutovat na úrovni škola, rodič, dítě, která učebnice je lepší a proč. Do jaké učebnice investovat peníze, ať už školy nebo rodičů. Které učebnice se nakonec na trhu prosadí? Jsou to ty nejlepší? Jaký vliv na to má síla marketingu nakladatelství a jaký vliv na to mají učitelé, rodiče a děti?

Hodnoty nelze nepředávat

Ideální postup by mohl být prodiskutovat ve škole s rodiči i dětmi varianty učebních textů a společně se rozhodnout, který využívat. Už dnes existují dostupné volné internetové učební materiály zdarma, proto je i relevantní otázka proč vůbec investovat peníze do tištěné učebnice. Komerční trh nakladatelství je samozřejmě i v digitálním prostoru, volně dostupné učební zdroje na internetu to nemají lehké jako alternativa.

Otázka je, jaké učební texty vybrat a kdo je vybírá? Vybírají je zejména učitelé a ředitelé škol, vybírají je nezávisle na komerčním tlaku nakladatelství? Využívají zpětnou vazbu od rodičů a dětí, jak dobře se jim s učebním materiálem pracuje? Nabízí se zde prostor pro dialog rodiny a školy, probrat to, jaké učební texty jsou vhodné, jaké vybereme nebo jaké části z nich použijeme.

Často je vhodné a někdy i velmi pedagogicky výhodné využívat části různých učebnic a textů, nevytěžovat celé učebnice, tak jak jsou. Tento dialog by mohla podpořit školská rada, která by se mohla nakonec i oficiálně vyjadřovat k těmto rozhodnutím školy o učebnicích.

Existují jistě skvělí odborníci na tvorbu skvělých učebnic, zároveň existují tisíce méně kvalitních učebnic, které mají za cíl jen přinést někomu zisk. Jedna z cest je na národní úrovni více podporovat zpětnou vazbu k učebním textům a jejich kvalitě. Vyvolávat diskuse podobné té, která vznikla kolem básničky. Tyto diskuse jsou přece velmi užitečná zpětná vazby. Je velmi důležité, aby se děti netrápily například nad nudnými, zastaralými učebnicemi, nad nepochopitelnými úkoly. A ještě důležitější je, aby nekonzumovaly zavádějící informace. Znalost si mají tvořit především samy z více zdrojů.

Škola je zahlcená předáváním informací. Na zamyšlení nad hodnotami, které předává, není moc prostoru. Foto amazonaws.com

Osvědčené ikony dětské literatury nemusí být vždy zárukou kvality, ve školách se často zpívají písně populárních umělců dnešní doby, jenže hodnota umění se často prokazuje až s odstupem let. Navíc u estetické kvality, která se nabízí ještě více k diskusi než odborná kvalita, paradoxně diskutujeme ještě méně. Spoléháme se na zavedená jména umělců? Každý umělec má přece lepší a horší díla a do učebnic se spíše hodí ta lepší díla.

Těžko se asi státu standardizuje umělecká stránka při schvalování učebnic. Nejde to asi dělat cestou standardizace, jedině cestou otevřené veřejné diskuse, získávání zpětné vazby. Každopádně je dobré diskutovat jakýkoli text, který „říká lidem, jak to je“, který funguje jako proklamace zužujícího nebo případně ponižujícího pohledu na člověka, ženy, muže, děti, cizince a tak dále.

„K čemu jsme na světě“ je i otázka hodnot a o tom, jaké hodnoty dětem ve školách chceme zprostředkovat, velmi málo mluvíme. Škola je zahlcená předáváním informací. Na zamyšlení nad hodnotami, které předává, není moc prostoru, přitom hodnoty mají tu povahu, že je nelze nepředávat.

K čemu jsou lidi na světě? Aby byli ticho a přijímali učebnice a celou školu takovou jaká je, spoléhali se na učitele, autory, odborníky a úředníky, nebo aby se podíleli na všem, co se jich týká?

Psáno pro Deník Referendum

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Kdo ještě z odborníků na vzdělání, konzultantů znalců a garantů se toho zpropadeného Žáčka chopí? Kartous, Feřtek, Botlík, Šteffl, školníkovic pes? Vše, zdá se, povýšeno na úroveň bádání po smyslu existence celého lidstva.
Na půdorysu šesti set padesáti dvou slov argumentuje autor 'zpětnou vazbou' pouze pětkrát!
'nad učebnicemi diskutovat, získávat k nim zpětnou vazbu'
'Využívají zpětnou vazbu od rodičů a dětí'
'na národní úrovni více podporovat zpětnou vazbu k učebním textům'
'diskuse jsou přece velmi užitečná zpětná vazby.'
'jedině cestou otevřené veřejné diskuse, získávání zpětné vazby.'
Podstatné ale je, že v 'diskusích' (výskyt 4x) 'diskutujeme' (výskyt 8x) nad 'hodnotami' (výskyt 8x).
O skutečnosti, že 'Škola je zahlcená předáváním informací' se ovšem dozvídáme jen dvakrát. To je v dnešní době na odborný text takového rozsahu doopravdy málo. A to zcela pomiňme absenci Finska a Khana.

Je ovšem nezbytné prokousat se textem až na samý konec. Tam je zakopáno jádro žáby na prameni.
K čemu jsou lidi na světě? Aby byli... ticho???
Bylo by patřičné, aby školy kromě svého vzdělávacího programu a tématických plánů jednotlivých předmětů zveřejňovaly i seznam používaných učebnic, učebních textů a pomůcek vůbec. Množina všech těchto prvků se musí, zdůrazňuji že musí stát předmětem hlubokých debat široké odborné i laické veřejnosti, rodičů, žáků i všech jejich příbuzných o její vhodnosti pro výuku a anylýzy technické hodnoty i uměleckého dojmu.
A rozhodně nesmíme zapomenout ani na vysokoškolská skripta. Časem by se žáci i rodiče měli vyjadřovat i ke zkušebním otázkám v běžných testech a k maturitním tématům jakbysmet.
Ideální by bylo, kdyby rodiče nakoupili slabikáře i početnice podle vlastního uvážení a v příslušném mateřském jazyce. Kolik typů slabikáře, tolik asistentů učitele. Pytlici jdou touto cestou už mnoho let. Každý si může studovat s dopomocí zdrojů, které uzná za vhodné. Jen s těmi testy to trošku drhne. Kdysi se pytlici drobně pomátli a požadovali po žácích, aby v rámci písemného zkoušení formulovali po dvou otázkách z pěti zkušebních témat, na které znají popřípadě i neznají odpověď. Pro to, co propuklo, je katastrofa poměrně slabé slovo.

Okomentovat